Skupina Daim byla na začátku kariéry jakýmsi doprovodným hudebním tělesem zpěváka Milana Daima. V roce 1999 byli za své první album Akademií populární hudby nominováni v kategorii objev roku a dnes připravují album nové. Nejen o něm jsme si povídali se dvěma členy skupiny, Víťou Malipetrem a Martinem Kolaříkem. Přesto, že se zpěvák Milan Daim na poslední chvíli ze zdravotních důvodů omluvil, dočkali jsme se v závěru rozhovoru pěveckého přídavku. Ten si ovšem můžete vychutnat pouze v záznamu celého rozhovoru v RealAudiu zde.

Kluci, předloni jste vydali svou první desku s hitem "Černá a bílá" a na letošek prý chystáte zase něco nového?

Martin: Dostali jsme od firmy nabídku na další desku a začali přemýšlet koho si ke spolupráci přizvat, protože nám bylo vytýkáno, že jsme staří a že muzika je stará. Jednoho dne jsem koukal na hitparádu v televizi a byla tam písnička od člověka na kterýho jsem úplně zapomněl a napadlo, že to mohl být ten pravej, kdo by nám mohl pomoci. Tím člověkem je Laco Lučenič, kytarista, kterej dělá muziku třeba pro Mira Žbirku. Tenhle človíček do toho s námi šel a já si myslím, že to dopadlo opravdu dobře a že se všichni mají na co těšit, protože asi přijdeme s něčím, co by nikdo nečekal.

Dá se říci, jakým směrem se ta deska posunula, tedy co se týče zvuku?

Martin: Zvukově si myslím, že to bude absolutní bomba, protože natáčení probíhalo digitálně, používali jsme samply, různý smyčky, do toho se míchaly živý nástroje, takže si myslím, že spodky budou ohromě valit. Hledali jsme zvuky, takže doufáme, že to bude zvukově na vysoký úrovni.

Nebáli jste se experimentovat?

Víťa: My jsme nechali Lacovi volný pole a ty lidi, kteří dělali se všema těma knoflíkama věděli, jak na to, protože měli zkušenosti z Evropy.

A co ta kombinace živé a elektronické muziky?

Martin: Já myslím, že to je právě to, v čem budeme noví. Ve světě se to normálně dělá tak, že mají puštěnou smyčku a do toho se živě hraje. Robbie Williams, Oasis, všichni to používaj, u nás to dělá třeba Lucie. Je škoda, že to u nás není ještě na takový úrovni jako v Evropě. Já si ale myslím, že se k tomu časem dostaneme všichni, protože je to obrovský urychlení práce. Rozhodně to není o tom, že by ty lidi nemuseli umět hrát a zpívat.

O čem ta vaše nová deska tématicky bude?

Víťa: No, my ještě sami nevíme, protože se to teď míchá, ale každopádně to bude dobrý. Martin: My jsme oslovili tři textaře. Fanánek, Michal Bureš, kterej nám psal texty už na "Černou a bílou", a mistr Hejma. Chtěli jsme po nich, aby to bylo jiný, aby to nebylo na jedno téma, ale stalo se nám to, že to vždycky bylo o ženskejch. Takže jsem proti tomu ze začátku trošku bojoval, ale nešlo to. Celá deska tak bude o ženskejch. Témata, který se liší, jsou asi dvě.

Máte mezi těmi písničkami nějakou, kterou favorizujete?

Víťa: Byla tam jedna, teď po natočení jsme trochu skeptický. Nevíme ještě, jak dopadla.
Martin: To je přesně ono. Když zkoušíš ve zkušebně, tak si říkáš, že je to ona, pak ale přijdeš do studia a zjistíš, že ta, o který sis myslel, že je ta pravá, tak ti zapadá. Každej z nás máme ale mezi těma nahrávkama svoje favoritky.

Vraťme se k vaší první desce. Prosadila se z ní jenom jedna písnička. Vy jste říkali, že druhou hitovku nechtěla rádia hrát. Proč tomu tak bylo? Byl to ten známý problém českých rozhlasových dramaturgů?

Martin: Určitě. Když se dívám na to, co se děje ve světě, tak vidím, že každej měsíc vylítne nová hvězda, která má okamžitě podporu od médií včetně těch českých. Tady se objeví novej autor a všichni ohrnujou nos. Hledají, proč to je takhle a ne takhle. Já si myslím, že by se pro českou muziku mělo dělat víc. Český tituly nemají prodejnost a talentovaný lidi musej skončit.

To jsme se dostali až k otázce, co říkáte kampani, kterou tady spustila před časem IFPI? Jaký je v téhle souvislosti váš názor na šíření hudby po internetu?

Martin: Já osobně k tomu přistupuju tak, že si v obchodech kupuju jedině originál, protože ti muzikanti něco uměj, dali do toho svý srdce, svojí energii a mě to dělá radost, takže rád těch pět stovek za cédéčko dám. Ve chvíli, kdy se bude platit za nějaký stahování empétrojek, tak ať to funguje, ale zadarmo ne. Je to o tom, že když do toho dám nějakou energii, tak se mi to musí vrátit. Ve chvíli, kdy to bude volně, nic neprodám a firma mě nebude chtít vydávat.

Řada kapel dává na web k dispozici svoje raritní nebo nevydané nahrávky. Neuvažujete o tom taky?

Martin: Určitě. Já si myslím, že je to současnej trend a ten, kdo nemá svoje webový stránky, tak ten v podstatě nežije. Empétrojky od nás na netu určitě budou, jenom nejsem schopen říct, v jaké formě.

My jsme se tady před natáčením domlouvali, že na našem serveru budete mít umístěny právě vaše webové stránky. Ptát se tedy na to, jestli znáte MusicServer, je asi zbytečné?

Martin: Já jsem na vás narazil téměř okamžitě a ve chvíli, kdy jsem MusicServer uviděl, začal jsem s vámi komunikovat. Díky tomu tady taky dneska spolu děláme rozhovor. Myslím, že váš server je v pohodě a můžu ho doporučit mladým kapelám, aby se s vámi zkontaktovaly, protože internet jsou noviny budoucnosti. Bejt začínající kapelou, tak by umístění odkazu své skupiny na podobnej server byla první věc, kterou bych udělal.

Tak to mě napadá další otázka. Co vy a profesionalita? Teď samozřejmě nemám na mysli profesionální přístup.

Víťa: No, to je dobrá otázka. Došlo to do takového stadia, že nestíháme ani muziku, ani práci, takže se v tom tak nějak plácáme.
Martin: Jsme někde na půlce cesty, jak říkal Víťa. Hrajeme třikrát, čtyřikrát v měsíci.

Tak to je lepší, než být na samotném začátku. Jak se díváte na to, že takový Holki přijedou na půl hodiny zatancovat a dostanou víc peněz než vy, kteří hrajete třeba celý večer?

Martin: Když to lidi chtěj, když to kupujou, tak na to nemám co říct. Já bych to svojí holce nekoupil. Když platím za nějakou desku, tak za ní musím cítit víc než jen byznys. Český lidi jsou v tomhle trochu zvláštní. Navíc moc nepřejí těm novým kapelám. Vidíš to na Zlatém slavíku. Karel Gott, Hůlka na Ledecký budou vyhrávat ještě "in memoriam".

Zdá se vám, že jsou tyhle ankety všeobecně špatně postavený?

Víťa: Tak píšou to lidi, takže těžko říct.

Česká muzika všeobecně zaznamenala v posledních letech obrovský boom. Vzhledem k tomu, že zpíváte česky, musí vám to vyhovovat. Je ten úspěch domácí tvorby způsoben tím, že byli lidi po český muzice vyhládlí?

Martin: Nevím. Já jsem rád, že to tak je. Ještě před Milanem Daimem jsem s jinou kapelou nabízel před pár lety nějaký nahrávky firmě a oni my říkali, že žijou ze zahraniční tvorby a vůbec si to neposlechli. Takže dneska jsem rád, že to je tak, jak to je.

Poslední otázka. Co byste do nového roku vzkázali našim čtenářům?

Víťa: Hlavně hodně štěstíčka, zdravíčka a lásky.
Martin: Přeju jim, aby se uměli správně rozhodnout. Já jsem dlouho chodil do práce jenom proto, že jsem musel, přitom jsem ale všechno dělal pro muziku. A až teď jsem se rozhodl, že i za cenu, že bude hůř, budu dělat jenom tu muziku. Přeju tedy umění správně se rozhodnout.

Kluci, díky za rozhovor.