Zmožek jako složenina slov - "zmožený člověk" (rozuměj "posluchač")

"Láska je největší dar, tak proto holka, asi jsme pár." Těmito moudry je nabité album, z jehož bookletu na vás s hrdostí hledí Zmožkův kukuč a podle vzkazuje "Tak šťastnou cestu". Marcel Zmožek (syn Jiřího "Už mi, lásko, není 20 let" Zmožka) nahrál evangelizační album, které má na posluchačův dobrý vkus inkviziční důsledky. Svým patosem a chybějícím smyslem pro nějakou sebereflexi připravuje posluchačovi dvanáct terorizujících popěvků, z nichž se musí drolit omítka i na faře v Havířově.

"Ach, lidí tak plno, místa tak málo, lidí tak plno a volá Brno a Karviná a Ostrava a Orlová a Český Těšín a Frýdek Místek a občas Praha a taky Rotterdam a hlavně Brno - hmmm, jedeme za Pánem v neděli nad ránem..."...tady je vážně něco v nepořádku...

Jestli má "Pán" pochopení pro tohle, budeme všichni spaseni! Muzikantská klišé určená nejspíše těm, kteří o hudbu zakopnou jen při nedělních shromážděních. Pak ale nechápu tuhle placku v distribuci. Ne, pane Zmožku, nevěřím tomu, že to byl Boží záměr, věřím tomu, že Bůh nemá v úmyslu trestat nevěřící tímto podlým způsobem.

"Chtěl bych ti, Ježíši, přihrávat na góly, hrát ve tvé záloze, jenže mám karty za fauly, mám ofsidy v povaze, znáš i mý zápasy prodaný, já musím mít na drese 'pachatel neznámý', a jestli není volná v áčku lavička, prý sháníš, Ježíši, lidi i do béčka."

Marcel Zmožek hlasem vysloužilého solitéra vyznává svoji lásku k "Pánu", (Bohu)žel takovým způsobem, že nezaujatého posluchače nutí pouze ke zlomyslnému smíchu. A jestli to celé mr. Zmožek myslel jako vtip, je to takový český Borat. Pro dogmaticky věřící perzóny jsou to možná písně líbezné, ale pro nás ostatní něco jako Boží hněv (nebo ten Satanův?).

Ano, jsem trapnej a lacině se vozím po tomhle albu. Poněvadž jsem ho ale slyšel asi čtyřikrát, doufám, že budu spasen. Amen.