U Jiřího Zmožka dochází k období, které bychom mohli nazvat malou renesancí. Po nikterak dobrém, ale podle zájmu docela úspěšném výběru "Největší hity" se tentokrát vrací s albem "Hvězdy mého života", na němž oblékl ty opravdu největší hity do "nového" hávu.
3/10
Jiří Zmožek - Hvězdy mého života
Vydáno: 27.04.2009
Celkový čas: 48:48
Skladby: Už mi, lásko, není dvacet let (s Marcelem Zmožkem), Píseň svou mi tenkrát hrál (s Martinou Balogovou), Prý chlapi nebrečí (s Jakubem Smolíkem), Zřejmě letos nikde nejsou kytky (s Leonou Machálkovou), Nahrávám (s Helenou Vondráčkovou), Kousek cesty s Tebou (s Hanou Zagorovou), Rád, mám rád (Jitka Zelenková), Slzy sedmi bolestí, Mys dobrých nadějí (s Hanou Zagorovou), To býval ráj (s Marcelem Zmožkem), Tam u nebeských bran (Zmožek, Balogová, Zagorová, Vondráčková, Zelenková, Machálková), Nahrávám (Helena Vondráčková)
Vydavatel: Popron Music
Není to sice úplně normální, ale občas někdo zkrátka natočí nějaké album po x letech znova.
Jiří Zmožek sice takové album, které by bylo možné přetočit, nemá, ale zato má několik písniček na naší hudební scéně natolik známých, že si (možná) zaslouží modernější podobu.
Problém je ale v tom, že Zmožek těch písniček vybral třicet a plánuje s nimi tři podobně koncipovaná alba. Obávám se ale, že tolik zásadních songů nemá, a tak se do výběru dostaly i věci, které tam nemají co dělat, jako například "Slzy sedmi bolestí" nebo "To býval ráj". Lepší by bylo méně písniček, ale opravdu jen ty zásadní, tím pádem pouze dvě CD, ideálně vydané naráz na jednom titulu, aby příznivci neměli pocit, že to je dělané pouze pro peníze.
A jak dopadlo převléknutí jednotlivých písniček do
modernějšího hávu? Bohužel nijak valně. Je dost takových, u kterých to poznáte jen díky tomu, že se k původní interpretce přidal sám Zmožek. Jinak zůstávají namočené ve středoproudé omáčce. Řekněme, že
Helena Vondráčková,
Hana Zagorová,
Jakub Smolík nebo
Jitka Zelenková prostě odvedli slušně svůj standard a autor v roli jejich snahu nikterak neshazuje. To vše je bez jakýchkoli producentských experimentů.
Bohužel toto se ale už nedá říct o
Leoně Machálkové, která se Zmožkem přezpívala "Zřejmě letos nikde nejsou kytky". Při vší úctě k oběma, verze
Marie Rottrové byla pro ně od počátku nedostižnou metou. To samé lze napsat i o klasice "Tam u nebeských bran", kterou s Jiřím Zmožkem nazpívaly všechny zúčastněné dámy. Na
Michala Tučného v tomto případě a možná i díky tomu nestačilo ani šest interpretů. Naprostá katastrofa ale nastává, když se k němu přidá jeho syn Marcel. Tenhle člověk prostě není zpěvák, což má jediné pozitivum - jeho otec vedle něj zní jako
Karel Gott.
Zcela záměrně jsem si nakonec nechal "Píseň svou mi tenkrát hrál" v originále zpívanou
Věrou Špinarovou a na tomto CD
Martinou Balogovou. Musím říct, že tahle verze se opravdu povedla a dá se napsat, že jako jediná zní svěže. A tady je návod, kudy se mělo postupovat v případě většiny kousků. Zkonfrontovat je s mladými. Ne, nechci tady žehrat na zavedené zpěvačky, jen si myslím, že to zkrátka chtělo původní verze daleko víc provětrat.