---

Co poslouchá...

Ondřej Michal
Of The Wand And The Moon - Nighttime Nightrhymes (1999)

"Co jsou platný všechny módní trendy, když stejně nakonec přijde chlápek s kytarou a všechno skončí tam, kde to začalo. Kruh se pak uzavře," nechával se slyšet můj kamarád. Měl jsem rád naše noční debaty, které se nezřídka protáhly až do rána. Bylo už dávno po zavíračce a my seděli, ještě s barmanem, v prázdném baru a rozprávěli. Kromě politiky asi nejvíc právě o muzice. Témata hovoru se zpravidla měnila podle toho, co se zrovna prohánělo v přehrávači. Ve chvíli, kdy se rozezněla "Raven Chant" z "Nighttime Nightrhymes", většinou jsme všichni zmlkli. Každý se ponořil do svých myšlenek a nechal se unášet na posmutnělé melodii. Tenhle dánský jednočlenný projekt je představitelem asi toho nejzajímavějšího, co nabízí současný neofolk. Of The Wand And The Moon čerpá ze starogermánské mytologie a prastarých pohanských rituálů. Někdy se nelze ubránit pocitu, jako by duchové z těch dávno zapomenutých časů ožívali a skrz ševelivý vokál Kima Larsena k nám promlouvali. Kamarád měl tehdy pravdu, kruh se uzavřel.

"Raven Chant"

---

Co poslouchá...

Dan Hájek
Resistance D - A Modern World Of Today (2001)

K hudební euforii jménem trance jsem se proboxoval díky povedeným a stylově laděným kompilacím "Logic Trance" a hlavně "Trance Europe Express". Nemalým pomocníkem pak byly i desky Jam & Spoon nebo Svena Vätha, které značně pozměnily vývoj této scény u našich západních sousedů. Zaujetí tímto elektronickým rašením ve mně odumřelo, když vyšlo album "A Modern World Of Today" dvojice Maik Maurice Diehl a Pascal Dardoufas, kterou většina lidí zná jako Resistance D. Nemalým způsobem tomu pomohl i hit "You Were There", ve kterém pod pseudonymem Piet Herbert zpívá leader skupiny Camouflage Marcus Meyn. "A Modern World Of Today" není čistě tranceovým albem, je tu cítit náznak progressive trance a electra. Maik a Pascal věděli, jak chytnout rozjeté melodické nápady a vtisknout jim čitelný groove. Celkově to je nadupaný počin, u něhož marně hledat slabší moment. Paradoxně ale ukončil jeden průzkumnický časový interval v těchto vodách - trance je pro mě mrtev, vzpomínky jsou však stále v mém krevním oběhu.

"Impression"

---

Co poslouchá...

Radek Londin
Moondog - More Moondog/The Story of Moondog (1956,1957/2009)

Vizionářská hudba nestárne. Vědí to lidé z labelu Honest John, který nyní znovu vydal na jednom nosiči dvě rané nahrávky Louise Thomase Hardina - solitéra, jenž si říkal Moondog. Jeho příběh by vydal na knihu. V šestnácti letech po nehodě s rozbuškou ztratil zrak, učil se hudbu na školách pro slepce a po třicet let působil jako pouliční muzikant v New Yorku, známý byl jako The Viking Of 6th Avenue. Říkám mu Stockhausen z ulice a není to až tak přitažené za vlasy (pardon, za vousy). Poslouchat jeho avantgardní desky však není zajímavé pouze kvůli myšlenkovému pozadí či novátorským postupům (vymýšlel vlastní hudební nástroje jako "trimba" či "oo", nahrával zvuky ulice, používal lidské hlasy podobně jako beatbox). Ohromná mystika na člověka dýchne z rytmických skečů, dramaticky klavírně rozladěné "Tugboat Toccata" či syrového pouličního jamu se saxofony "Up Broadway". Vskutku kosmickou duši básníka aforisty odhaluje v přes osm minut trvajícím monologu za doprovodu hudby. Říká: "Byl jsem všechno, dokud jsem neupadl a byl nic. A potom, zahřívajíc se na stezce, našel jsem potěšení a byl jen něco." Prchavá slova člověka, který byl "jen" dneškem a proto je věčností.

"Moondog - Viking 1 (pozdější nahrávka)"

---

Co poslouchá...

Petr Bláha
Frontkick - Underground Stories (2004)

I když celý život trpím averzí k německému jazyku a jeho kompletnímu využití, zamiloval jsem si dvě ostré partičky z Berlína. Tou první jsou streetoví borci z Radio Dead Ones, druhou pak jejich starší kolegové z Frontkick. Ty jsem objevil zcela náhodou, když jsem hledal klipy Ramones. Tehdy mi na monitoru vyskočilo video "36 Guns" od Frontkick a já byl u vytržení. Dokonalá image, skvělé melodie a v klipu všude odkazy na moje milované staré anglické kapely. Ihned jsem si musel pořídit CD a čekal na příležitost vidět tuhle partičku live. Povedlo se to, když v Praze předskakovali legendárním Adicts a bylo to něco neuvěřitelného. Neuvěřitelné nasazení, kdy frontman hrál celý koncert s krvácející rukou, a moje oblíbené hitovky jako "Heartbreak Hotel" nebo "Out Of Control". Nebylo co dodat. Splnil se mi sen a na tuhle kapelu nedám dopustit. Následující deska "The Cause Of The Reber" je sice o dost lepší, ale neměla ten zásadní význam v mém životě. To "undergroundové příběhy" změnily můj vkus, donutily mě opustit velikost trik L, přejít na S a na moje nohy obuly vysoké conversky.

"36 Guns"