Emigraci ruším. Uvažoval jsem o ní, pokud se před vystoupením berlínských nu-jazzových bohů Jazzanova nenaplní sál. Byl jsem naivní, možná trochu pod dojmem z několika kvalitních koncertů poslední doby, jimž přihlížela poloprázdná Akropole. Tentokrát mnoho lidí muselo zůstat venku. Neměli tak možnost se přesvědčit, jak kapela naživo předvede kousky z aktuálního nesmírně muzikálního alba "Off All The Things".

Veronika Diamant kouzlí svým hrdlem konejšivé tóny ve stylu Billie Holiday s jemně kořeněným popovým témbrem (vanilka, hřebíček), jaký známe od Colin Bailey Rae či Norah Jones. Představila personálně obměněné trio Sofa Jazz (Jakub Zomer - piano, Jan Tengler - kontrabas, Jan Linhart - bicí). Jejich čtyřicetiminutové představení jsem bohužel minul, ale pokud mělo podobně bezprostřední kvality a schopnost vtáhnout do tiššího mezisvěta jako minulý rok v pražském Café Teatr, pak získal páteční koncert vpravdě éterické entré.

Odejít ze sálu před začátkem hlavního vystoupení, či spíše prodrat se k východu, znamenalo podepsat si ortel posluchačské smrti. Dostat se zpátky do rozumné pozice vyžadovalo totiž velkou drzost a odhodlání. Možná mohli organizátoři prodat o pár desítek lístků méně. Někteří zájemci by byli naštvaní, že se na koncert nedostali, ale zase by neřešili, že po zaplacení čtyřistakorunového vstupného stojí až za vchodovými dveřmi, na kapelu skoro nevidí a zvuk, jenž se musel proklestit stovkami těl, má k ideální kvalitě i síle dost daleko. Svůj podíl jistě nesl fakt, že návštěvníci vepředu odmítli být punk - každý chtěl kolem sebe alespoň malou ego-bublinu. Naštěstí na balkóně bylo celkem volněji, ne však dýchatelněji.

Jazzanova čitá celkem šest členů, do Prahy dorazili dva. Stefan Leisering fungoval coby uvaděč a muž v pozadí, jenž radil zvukařům. Alex Reinemer pouštěl samply od svého pultíku, vytrvale pohazoval hlavou a celý koncert pouštěl do davu nadšené úsměvy. Dovezli však s sebou sedmero muzikantů - klávesáka a příležitostného trumpetistu, perkusionistu, bubeníka, basáka, kytaristu a dvoučlennou dechovou sekci (trombón, saxofon).

Zpěváci nastoupili hned poté, co kapela rozehrála úvodní "L.O.V.E. And You And I". Žádná druhá liga, Paul Randolph i Clara Hill jsou slyšet i ze studiových nahrávek Jazzanovy. Paul celou dobu exceloval a se svým soulově hřejivým hlasem si dělal, co chtěl, navíc přispěl v několika kusech i hrou na baskytaru. Clara Hill nabídla svůj sametový balzám, jen měla občas problém s rozsahem - "The Night" si položila zbytečně nízko, jindy se zase snažila šplhat nahoru, kde ztrácela sílu. Oba se postarali o patřičnou show při vzájemných tanečcích, roztleskávání publika, nebo když Paul předvedl, že baskytaru ovládá i za hlavou. Úsměvný moment přišel s baladou "Little Bird". Digitální rušení gsm signálu z telefonu kdesi blízko reproduktorů se postaralo o metaforický ptačí zpěv a Paul musel se smíchem začínat natřikrát.

Oproti předpokladům zdaleka nešlo pouze o přehrávání aktuální desky a zejména v první polovině koncertu zaznělo více starších věci v nových úpravách, obzvláště dechy je hezky oživily. Intrumentálky a tucavější kusy nefungovaly tolik jako třeba zpívaná "No Use" nebo latina "Lucky Girl". Ohlušujícího aplausu se dostalo před závěrem čerstvým hitovkám "Look What You're Doin To Me", "I Can See" a "Let Me Show Ya". Lidé začali v rámci možností tančit a některé slečny si při řevu mezi skladbami musely ucpávat uši. Ukázalo se však, že je Jazzanova stále spíše studiový projekt, protože přes všechny suverenitu bandu nelezla z reproduktorů taková rytmická smršť. Stejně tak retro postup wall of sound, který používá producentská šestka na poslední desce, nejde úplně napodobit naživo.

Koncert měl své chyby. Zvuk nestačil pro plný sál, a tak rušila i konverzace vedle stojících, obzvláště v lyričtějších věcech. Publikum navíc bylo více klubově-popové než jazzové. Ukázal to přídavek. Kapela natáhla "Rockin' You Eternally" a udělala z ní showtime pro všechny muzikanty, jenže nedočkaví posluchači začali křičet a tleskat už před koncem každého sóla a nenechali ho pořádně vygradovat. To podstatné však koncert měl - chuť lidí se bavit a elektrizující atmosféru, která udělala z pátečního večera událost... a tak Jazzanova přetáhla kótu nočního klidu o téměř půlhodinu. Nemohla jinak.