Tomáš Kirschner: Nejen pražských a nejen symfonických! V každém případě jsou to všechno profesionální hráči. Jak se díváte na to, když rocková nebo popová kapela vyrukuje s orchestrem? Tomáš P.: Nám přišlo, že kapela, co vydá něco s orchestrem, chce touhle cestou získat nějaký věhlas a to se nám moc nelíbilo. My to chtěli pojmout jako hudební souboj kapely a orchestru.
Tomáš K.: Význam slova koncert ostatně znamená souboj.
Tomáš P.: V každém případě jsme chtěli vyrovnané síly. Ale ve většině případů se kapela podřizovala orchestru.
Tomáš K.: My jsme se taky museli hodně podřizovat...
Tomáš P.: To je ten souboj vlastně! (smích) A čí to byl nápad? Tomáš P.: Ani kapely, ani orchestru. Ale chtěli jsme udělat klip, na který už nebyl bohužel čas, který by pojednával o lásce mezi myslivcem a letuškou, kterým není souzeno být spolu. A právě aby spolu mohli být, tak by oba sehnali nějaké lidi ze svého oboru a založili orchestr. Jenže by je samozřejmě nikdo nechtěl, tak by si najali kapelu, což bysme byli my. Každoročně jezdíte hodně letních festivalů, baví vás víc než normální koncerty?Tomáš P.: Tak festivaly jsou šíleně hektický, takže se někdy musí hrát, i když technická stránka třeba není úplně perfektní, ale je pravda, že i přesto nás hodně baví. Na našich koncertech je pak větší klid, takže nás baví oboje. Lze se s Mig 21 dostat ještě dál než do vyprodané malé sportovní haly nebo velké Lucerny?Tomáš P.: Naše meta není ve velikosti vyprodaného sálu, ale v tom, abychom se v kapele měli rádi. A byla nějaká kapela, ve které se Mig 21 na začátku viděl, nějaký vzor?Tomáš P.: Já si ani nevzpomínám. To pomalu vypadá, jako když jste odněkud nedotčení hudbou vyvstali...Tomáš P.: (smích) Jo, vypadá to, že jsme vznikli z prachu.
Mig 21...
...mají za mikrofonem herce, jenž se proslavil v divadle Sklep a širší veřejnosti pak rolí ve filmu "Samotáři". Jiří Macháček je bezesporu základem úspěchu Mig 21. Rovněž stojí i za většinou textové stránky věci. Kapela samotná má za sebou tři řadové desky ("Snadné je žít", "Udělalo se nám jasno", "Pop Pop Pop"), jedno "Best Of" a teď i záznam koncertu s Lelek orchestra. Je o nich všeobecně známo, že jsou především koncertní kapelou. Kvůli osobitému humoru nejen Jiřího Macháčka bývá každý koncert především oslavou zábavy. Možná právě proto patří k vyhledávaným festivalovým atrakcím. Tam se totiž vtipům s nafukovací kytarou a boa kolem krku dostává ještě silnější odezvy. Vše je samozřejmě okořeněno několika rádiovými hity.Tomáš K.: Možná trochu přehnal promo.
Tomáš P.: Já byl jeho zapřísahlej odpůrce a všechno, co se jmenovalo pop, jsem revoltoval. Nakonec jsem teda sám kategorii pop skončil, když jsem prozřel.
Tomáš K.: Což je pořád lepší, než "nepop". Jezdíte ještě v dodávce? Tomáš P.: Ještě pořád jo. A trávíme tam spolu hodně času. Už jsme ale zjistili, že je dobrý v tomhle malým prostoru neřešit žádná ožehavá témata, protože není kam utéct. Když totiž nás pět vedle sebe sedí jako v tramvaji třeba pět hodin, nemůžeme si hádky dovolit. (smích) Živíte se už hudbou? Tomáš P.: Já měl od dětství rád hudbu, ale nikdy jsem ji nestudoval. Mám Univerzitu Karlovu obor analytická chemie a FAMU obor zvuk. A hudbou jsem se začal zabývat dost zvláštně. A měl jsem štěstí, že jsem jednou dostal příležitost dělat hudbu k filmům a reklamám. Už deset let vydělávám peníze jenom hudbou, takže profesionální hudebník asi jsem.
Tomáš K.: Já o analytický chemii nevim nic, ale mám konzervatoř i akademii na lesní roh a celej život hraju v orchestru. Už od osmnácti. A dělám i hodně noty a aranžuju a tak, takže já se hudbou živím. Hlavně díky Symfonickému orchestru hlavního města Prahy FOK. Dokážete si představit, že hudba už nebude na nějakým pevným nosiči? Tomáš P.: Asi ta doba už pomalu otevírá dveře. Jenže část lidí ten předmět asi bude chtít stále vlastnit.
Tomáš K.: Vidět tenhle předmět v krámě (klepe na nové album) a stáhnout odněkud hudbu je ale taky rozdíl. Když odešly vinily, tak všichni nadávali, že cédéčko je hrozně malý a že se to nedá srovnat s plochou desky. Tohle bych řekl, že je otázka k řešení, to estetický hledisko.
Tomáš P.: Třeba můj syn už cédéčka nemá a vlastně mu to nic neříká. Ale myslím si, že to bude nějak koexistovat. Když přišla televize, tak se taky říkalo, že už není důvod chodit do kina a že zkrachujou.
Tomáš K.: V Japonsku na Akiabaře je obrovský centrum elektroniky a seženete tam, na co si vzpomenete, včetně nejnovějších technologií. A stojí tam i velikej třípatrovej barák s černejma deskama a maj tam narváno. Každý zboží má svého kupce. Ještě mě napadlo, že by se cédéčko dalo vydat v omezeném nákladu třeba padesát kusů a o to by pak byla docela rvačka a mělo by to i nějakou cenu. To je podle mě určitá cesta. Je něco co potřebujete říct světu? Tomáš K.: Mě hrozně štve, že mi někdo na poslední chvíli vždycky ukradne nápad. Naposled jsem přímo konkrétně vymyslel ekologický umyvadlo na rezervoár záchodu a teď jsem to viděl v televizi, že už si to někdo patentovat nechal. Takže bych chtěl říct, že první ekologický umyvadlo napadlo mě!