Endless ušli od poslední nahrávky pořádný kus cesty. Pětiletá pouť zamíchala sestavou i hudebním vyzněním. Devět kusů se nese v řízném metalovém duchu. Výrazné střídání pomalých pasáží a nářezů pak přidává na dynamice a nahrávka má celkově tvrdší vyznění. Síla kontrastu je prostě velká. Celá nahrávka je o dost záhadnější než její předchůdci. O nějaké pevné konstrukci songů se takřka nedá mluvit. Zkrátka se to střídá jako na běžícím pásu. Mluvit o muzikantských schopnostech kapely je nošením dříví do lesa. Všichni víme, že jsou na tom skvěle a dávají to patřičně najevo, jenže...

Nahrávka je prostě neosobní. Nevím, jak jinak to vyjádřit, ale je to tak. Při celém poslechu alba jsem se do něj zkrátka nedokázal zakousnout a proniknout. Byla to při poslechu příjemná kulisa, která ale nevyvolávala zhola nic. Poslouchal jsem postupy kytaristů, změny rytmu u bubeníka a říkal si, že je to super. Všechno do detailu zmáknuté, ale taková chladná profesionální práce. Trošku mi to přišlo jako filmová hudba. Aranže poněkud ustoupily a hlavní slovo má hudební preciznost.

Celé albu je prostoupeno poněkud jednotvárným zpěvem a všudypřítomnou snahou o melancholii, která spíše irituje. Jediným vytržením je pak duet s Klárou Vytiskovou z kapely Toxique "Through It All", ten patří společně s otvírákem "DNA Rewritten" k nejlepším kusům desky. Jinak se songy neskutečně vlečou a spíše ubíjejí svou nepředvídatelností, která zároveň není překvapivá. Zvláštní, prazvláštní jev. Je to vlastně spíše škoda, že celá záležitost takhle skončila. Endless (Bandzone.cz) vždy dokazovali, že mají na víc a mají na to pořád, jen to chce uchopit za jiný konec, protože tohle album je taková brilantní technická průměrná deska, která spíše nudí. A nudí skvělým zpracováním a zvukem. To by se stávat nemělo.