Pražská punková úderka Plexis slaví v srpnu úctyhodných 25 let od prvního koncertu. Při této příležitosti vydala už v polovině května reprezentativní kolekci svých největších hitů, kde také najdeme tři nové skladby. Vydejme se na malý exkurz historií kapely, ať si připomeneme, z čeho pánové vybírali.
© plexis.ic.cz Na úvod se však nesmíme vyhnout několika základním informacím. V počátku
Plexis totiž stály kapely jako
Buzzcocks,
Sex Pistols nebo
Ramones, které mladý Petr Hošek slýchává ze zahraničních rádií. Protože se mu jejich hudba zalíbila, obklopil se vrstevníky se stejným hudebním názorem. Název
Plexis poskládal ze jmen
Sex Pistols a
The Exploited postupným vyškrtáváním písmen a následnou přesmyčkou. Po bytech rodičů secvičila čtveřice několik věcí a hurá před lidi a do hledáčku Veřejné bezpečnosti a dalších orgánů.
Jedenáctý srpen 1984, festival v Českém Meziříčí.
Plexis zde hrají první koncert, nahrávku z něj lze vystopovat na internetu. Mnohem známější je však záznam z legendárního Hudebního parníku
Vltava o necelý rok později, kde si s Hoškem zazpívala v několika písních Jitka Asterová. Netrvalo však dlouho a přišel zákaz činnosti kvůli údajné propagaci alkoholismu a fašismu.
Prvotní období kapely se dá charakterizovat jednoduše - obrovské nadšení do hraní, vtipné texty, hudebně však nic převratného, spíše naopak, většina písní zní dost podobně. Některé songy se později objevují také na regulérních deskách, třeba píseň "Probuzení" z alba "To" je jednou z nejstarších od
Plexis vůbec, hráli ji už na prvním koncertě pod názvem "Narkotický spánek". Stejně stará "Radka" se pak dá považovat za jeden z prvních evergreenů
Plexis, fanoušci si ji vyžádali také na bestofku.
Půlnoční rebel (1990)
Plexis se na pódia vrátili na konci roku 1988, původní repertoár obsahuje hardrockové prvky, což dosavadní fanoušci kapele zazlívali, ani kritika negativy nešetřila. Přesto lze označit dobu okolo vydání debutové desky "Půlnoční rebel" jako zlatou éru kapely.
Plexis se objevují v televizi, točí klipy, píseň "Svět jsou jen bary" je dodnes asi jejich největší hit, vůbec celá deska, byť ji někteří kritici označili za prvobytně pospolný hardrockový šraml s nesmyslnými texty (z knihy "Kytary a řev aneb Co bylo za zdí"), je podle mnohých nejlepším albem v diskografii
Plexis. "Půlnoční rebel", "Ona neví, o co jde", "Televize", "Je to hra", "Punk a pláč"; čtveřice Hošek-Vitáček-Brož-Johny Chaos vysypali z rukávu s pomocí Miloše Dodo Doležela jednu dnes již legendární pecku za druhou.
Zajímavost: Plexis natočili k "Půlnočnímu rebelovi" klip, který však nikdy nebyl odvysílán - ihned putoval do trezoru.
Hodnocení: 9/10
Coververze
Petr Hošek často při skládání pro Plexis sáhl do repertoáru svých oblíbenců a nejedna z coververzí patří do zlatého fondu kapely. Vždyť kdo by neznal "Svět jsou jen bary", předělávku "Pet Semetary" od Ramones, od nichž si Plexis vypůjčili ještě mimo jiné také pecku "Somebody Put Something In My Drink" ("Už mi to kroutí nohy")? K oblíbeným zdrojům také patří tvorba The Exploited; zatímco "Špek" k nim jen odkazuje svým drajvem, "Sid Vicious" je stále vyznání obdivu k basákovi Sex Pistols, jen s českým textem. Mezi dalšími pak najdeme třeba píseň "Góóól", původně od Toy Dolls nebo dokonce nepříliš vyvedený cover "Back In U.S.S.R." od The Beatles. Nově se pak na "Best Of" objevuje "Greatest Cockney Ripp Off" od Cockney Rejects, česky jako "My pijeme pivo".
White Killer (1991)
Před natáčením druhé desky se ovšem rapidně změnila sestava: basu místo Brože vzal do rukou Filip Kolací, za bubny se posadil Jarda Stuchlý z další rozjeté pražské party
Michael's Uncle, zůstal Johny, Hošek už nebyl Sid, nýbrž Axl. Inspirace brali z poslechu Guns N‘ Roses a jim podobných, punk šel stranou. Album "White Killer" působí zvukově sterilně, monotónně, chybí mu jasný tah na branku, přesto je instrumentálně dosti zdařilé a neobsahuje špatné písně, kousky jako "To se stává" nebo "Víš, co chceš" by klidně mohly být v koncertním repertoáru. Hošek se však k "Zabijákovi" a následné trojce přihlásí až při skládání best of kompilace k pětadvaceti letům kapely.
Zajímavost: Albu dominuje téměř sedmiminutová hardrocková kompozice s názvem "White Killer", která, ač vypráví o blíže nespecifikované dívce, je vlastně o členech
Plexis, kteří v té době již měli dost zkušeností s drogami.
Hodnocení: 6/10
III (1993)
Prý největší komerce v diskografii
Plexis, za což jistě může singl "Déšť" - pomalá, téměř akustická píseň, která svého času rotovala v hitparádách doprovázená
romantickým videoklipem. Ovšem tím dostává "Trojka" nepříliš objektivní nálepku, vždyť její profil je bohatší - od reggae prvků ("Rozpoutej pouta") přes klidné vody pop-rocku ("Preludium") po punk-rock ("Holocaust") či metal ("Radost"). "III" je neprávem opomíjená deska, na rozdíl od předchozího "Zabijáka" z ní však
Plexis občas sáhnou po pecce "Holocaust". Koncem následujícího roku po předskakování legendám
Ramones v pražské Lucerně, kdy na kapelu létal toaletní papír, Hošek
Plexis rozpouští.
Zajímavost: V době natáčení trojky nemají
Plexis stálého basáka - Filip Kolací odešel, místo něj přišel šéf
Michael's Uncle Petr Stanko coby druhý kytarista. Pánové se tak u basy vystřídali všichni, vypomohl i
David Koller, který album produkoval.
Hodnocení: 6/10
DJ Mucho, zrádce punku
Možná si vzpomenete na Kurt komiks druhdy vycházející v časopisu Report. Petr Hošek v něm přišel o život coby zrádce punku, střílel samotný Sid Vicious, Hoškův velký vzor. Hoška v polovině 90. let začal fascinovat svět elektronické hudby a gramců, stál u kořenů house party v Česku. Jelikož však zároveň bojoval s nedostatkem živého hraní, obnovil Plexis v nové sestavě. Časem vzhledem k náklonnosti k Latinské Americe, jejímu fotbalu a hudbě přijal přezdívku Mucho. Dnes můžeme vidět jednou Petra Hoška coby zpěváka a basáka Plexis, podruhé zase DJ Mucha s plastovými tykadly za gramofonem buď sólově nebo v partě Maradona Jazz, kde se hudebním projevem z lásky k latinu zpovídají další osoby českého tvrdého rocku - Hraboš z Našrot nebo Jarda Stuchlý z Michael’s Uncle.
S hudbou související je pak ještě jedna zrada: Hošek pod přezdívkou Sid figuruje na seznamech spolupracovníků s StB. V roce 1988 údajně předal orgánům informace o vydavatelích jednoho punkového časopisu. Spolupráce ovšem není stále vyjasněná, Hošek pouze kdysi řekl, že ho vždy sebrali na ulici a odvezli na Bezpečnost, prý často i pod vlivem. Protože se více nechce o této šmouze na pověsti bavit, mají třeba Plexis zakázané vystupování na trutnovském festivalu.
To (1998)
Hošek se v polovině devadesátých let věnoval rozjíždění taneční scény v Praze, brzy mu však začalo chybět živé hraní. Oprášil tedy svého červeného Rickenbackera, na kterého hrával v partách
Do řady! a Michaels Uncle, spojil se dohromady s mladíky Dušanem Léblem a Martinem Švecem a výsledkem byla v druhé polovině osmadevadesátého čtvrtá studiovka
Plexis s názvem "To". Kapela na ní šlape lépe jak švýcarské hodinky, jedna punková vypalovačka střídá druhou ("Špek", "Nevadí", "Sid Vicious", "Tralala song", "Už toho mám dost"), klip na titulní píseň "To" rotoval v televizních hitparádách. Někteří kritici připisovali úspěšný comeback
Plexis zvýšenému zájmu o kapely typu
Offspring nebo
Green Day, dle mého je "To" doposud nejlepší deskou Hoškovic bandy.
Zajímavost: Píseň "To" i videoklip na ni jsou přímo inspirovány dějem stejnojmenného hororu Stephena Kinga, v němž vystupuje postava vraždícího klauna.
V polovině alba se objevuje šestiminutovka "Globalizace", elektronická skladba vzniklá údajně jako improvizace ve studiu s Bouramou Badjim z Hypnotixu.
Hodnocení: 10/10
Už mi to kroutí nohy (2000)
Novou desku, nesoucí se ve stejném duchu jako předchozí "To", natočili
Plexis ve čtyřech - ke kapele se během turné přidal Zdeněk Petr, tehdy kytarista kapely
P.S., produkce se po deseti letech opět ujal Miloš Dodo Doležal. "Nohy" jsou však o trochu horším bratříčkem předchozího počinu. Ne že by neobsahovaly dobré písně, ale jako celek působí slaběji, nemají takový náboj. Přitom
Plexis vybírali nejen z nových písní, ale také ze starého, nehraného fondu: dřívější "Hospoda U Zpěvců" dostala nový kabát a přeměnila se v "Calambre", součástí jsou i dávné "Kočičky", oživení se dočkal také stařičký "Máj" nebo píseň "Co je moc, to je moc". Jenže třeba takový "Skandál" působí dost prvoplánově, pokud "Globalizace" byla vtipná, tak "Seattle Prague" je jen vycpávkou a "Šlehačkou do držky" zkrátka není tak dobrá jako "Nos Vámos de Marcha" na předchozí desce.
Zajímavost: Prvně se na desce
Plexis objevuje dechový nástroj - saxofon, a to hned ve dvou skladbách, pomalejší písni "Proti zlýmu" a dvojsmyslném "Marihuáši".
Hodnocení: 8/10
Boční projekty
Každý ze členů Plexis si v době tvůrčích pauz kapely odskočil do nějaké jiné party a buď se stal její trvalou součástí, nebo jen dočasným elementem. Nejaktivnější v tomto směru je asi kytarista Zdeněk Petr, který drhne struny ve Třech sestrách, občas se také objeví na pódiu s metalovou Arwou nebo obnovenými P.S., případně ještě dalšími partami. Dušan Lébl žije svůj druhý život v Apple Juice, u kterých kdysi tloukl do bicích také Martin Švec, ten je však nyní bubnobijcem v kapele Egotrip. A konečně Petr Hošek, který, jak bylo již zmíněno, vystupuje jako DJ sám nebo v latino partě Maradona Jazz.
Best Of (2008)
V roce 2004 se asi prvně spekulovalo o nové desce
Plexis v novém tisíciletí. Mucho & spol. se po dvou letech vrátili na festivalu Rock For People na pódia, na podzim oslavili 20 let existence kapely. Hošek se od té doby několikrát nechal slyšet, že nová deska bude,
Plexis brzy oslavili údajný tisící koncert v pražské Akropoli (listopad 2005), Hošek čtyřicátiny (únor 2007), po novém počinu však ani vidu, ani slechu, pánové se věnovali svým dalším projektům (Mucho: Maradona Jazz, Dušan:
Apple Juice, Martin:
Egotrip, Zdeněk:
Tři sestry). Naplnění všech slibů a přání přišlo až v rok 25. výročí prvního koncertu - během květnového vystoupení na pražském Džbáně pokřtil Hony Haubert z Visacího zámku "Best Of", na němž se kromě 21 hitů a jednoho
vtípku v podobě flámové verze "Radky" objevily také tři novinky, kterými kapela jasně dala najevo, že ještě nepatří do starého železa. Koncem tohoto roku by pak chlapíci měli natočit ještě novou řadovku, ve čtvrtstoletí dlouhé historii kapely teprve šestou.
