Velká podívaná se špatnou atmosférou

06.05.2009 11:34 - Pavel Parikrupa | foto: facebook interpreta

Potřetí v Česku, poprvé v Ostravě. Francouzský elektronický mág Jean Michel Jarre odehrál ve vítkovické aréně druhý koncert svého In Doors World Arena Tour 2009 - 2010. Vystoupení mělo vynikající momenty i rozpačité chvíle - byla to velká podívaná s nepříliš dobrou atmosférou.

Live: Jean Michel Jarre

místo: ČEZ Aréna, Ostrava
datum: 5. května 2009

Jean Michel Jarre live
© myspace.com
Jen pár měsíců po loňském pražském koncertu v rámci Oxygene Tour jsme měli možnost vidět Jeana Michela Jarreho opět v České republice a to hned na začátku rozjíždějícího se světového turné. Vítkovická aréna byla druhou zastávkou po úvodní štaci v maďarském Debrecínu. Diváky (i z okolních zemí) lákala nejen možnost spatřit legendu elektronické hudby na vlastní oči, ale i příslib nevídané spektakulární show. Těžko odhadovat, kolik se nechalo zlákat lidí, nicméně v hale byla dobrá třetina kapacity neobsazená. Další rozpaky budily skupinky diváků odcházejících ještě před přídavkem.

Jarre na sebe nechal čekat tři čtvrtě hodiny a publikum se jeho příchodu nějak zvlášť bouřlivě nedožadovalo. Na scéně, která díky rozestavěným nástrojům (ano, nejvíc místa zabíraly analogové "staré dámy" z dob "Oxygene") vypadala spíše jako laboratoř nebo servrovna, se Jean Michel se svými třemi spoluhráči objevil coby kouzelník v bílém, vynořil se v laserovém světle. Na svůj věk (letos mu bude šedesát jedna!) vypadá velmi mladistvě a s posluchači v rámci možností celkem živě komunikoval, přičemž jeho proslovy byly překládány do češtiny s efektem "ztraceno v překladu".

Jean Michel Jarre live
© thequicky.net
Protože Jarreho vystoupení nejsou běžné koncerty, ale spíše multimediální show, velmi očekávaná byla zvuková a obrazová stránka večera. Co se týče ozvučení, možná si málokdo z návštěvníků všiml unikátního systému, kdy zvuková aparatura prakticky nebyla vidět. To je pro diváka obrovské plus, protože scéna působila velmi vzdušným dojmem. Vynikající byly lasery a světla (pobavení vzbudily kulaté reflektory, když na sebe vzaly podobu kukadel z "Equinoxe"), došlo i na Jarreho specialitu, laserovou harfu, ale i na teremin a akordeon.

Zvuk se po pár minutách usadil a byl výtečný, lasery úchvatné, avšak nepříjemným překvapením byla absence avizované HD projekce. Přitom za pódiem bylo olbřímí plátno, které však sloužilo pouze na vytvoření barevného pozadí, jednobarevného nebo přechodu dvou barev. Možná i to, že jsem se velmi těšil na obrazové kejkle a nedočkal jsem se, nakonec přispělo k mírnému zklamaní z koncertu.

Pohled na pódium skýtal obraz čtyř geniálních šílenců, zvukových inženýrů pobíhajících mezi svými klávesami, čudlíky a dalšími udělátky. Vypadalo to, jako by chtěli elektrickými výboji vytvořit umělého člověka, homunkula, co by se vynořil z laserových paprsků. I když Jarre odehrál koncert, který mohl být pro leckoho přehledem jeho "největších hitů", nemohl jsem se zbavit dojmu chladu. Nevím, zda to bylo trochu studenými diváky nebo samotnou strojovou podstatou Jarreho hudby, kdy je těžké navodit to, co je na koncertech nejlepší: vzájemné propojení umělce s publikem, oboustranný proud energie, co nabíjí silnými emocemi.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY