Xavier Baumaxa je typickým představitelem amerického snu. Z ničeho dokázal díky neotřelým nápadům stvořit zázrak, který se měl brzy stát fenoménem. Baumaxa (Bandzone.cz) je dnes jedním z nejoblíbenějších (a zároveň nejkontroverznějších) tuzemských hudebníků. Sledovat toho přisprostlého chlapíka s pivem, jointem a kytárou v ruce musí být pro hudební fajnšmekry utrpení. Pro všechny ostatní je Baumaxa vždy vrcholem programu, ne nadarmo bývá Xavi obsazován do role headlinera hudebních festivalů. Každý Bamaxův koncert je navíc jiný, svým způsobem originální. Stejně je tomu u řadových desek. "Desperanto" však není typickým novým albem. Fanoušci totiž písně z větší části znají z minulosti.

Pětasedmdesát procent songů je důvěrně známých z loňského léta a podzimu. V posledních měsících byl totiž Baumaxův koncertní tracklist tvořen právě písněmi z aktuálního alba. Díky tomuto experimentu se sice vytratil pocit prvotního překvapení z nové desky, na stranu druhou se ale pokus rozhodně vydařil. Vždyť už po prvním poslechu si může prakticky každý prozpěvovat jednotlivé písně. Pokud Baumaxa (osobní weblog) na minulých albech šokoval svou otevřeností, vtipem, překvapivými asociacemi a zvukomalebnými obraty, tentokrát mile překvapí neologismy a definitivní ztrátou zábran.

Často si na desce vystačí jen se svou kytarou, zajímavější jsou však písně, kde je přítomna doprovodná kapela Hnědé smyčce. Právě při tomto spojení totiž vynikne potenciál jednotlivých songů, který je až překvapivě hitový. Celé album příjemně plyne na pomezí folku, reggae, funky a world music. V jednotlivých polohách hlasu dokáže být Xavier něžný, přesto destruktivně surový.

Na první poslech zaujme jamajská výslovnost angličtiny v tracku "Positiff Peopula", kde se Baumaxa vžil do kůže dredatého reggae umělce. Protestsong "Ou waťana" je naopak zpíván přízvukem á la "houký bhrambohr". Když Baumaxa zpívá písně s českým akcentem, získává plusové body. Ať již u vtipné záležitosti "Samba v kapkách chlastu" nebo při "Ženě vyvrknuvší kotník si" Xavier září jako lyrik.

Během tradičních povídek se "Opičan Havel" trefuje do našeho bývalého prezidenta a v úvodním "Shalom" zase Xavi nenechá nit suchou na USA. Poetickou chvíli si vychutnává především v "Herečce", která patří do zlatého fondu cyklů Em Rudenka. Vrchol alba přichází se slovensko-chorvatskou písní "Žestoka pića", kde Baumaxa opěvuje alkohol za použití srbochorvatského slůvka "pića". Originální je i "DVD - vyčistit!", při které zní Baumaxův hlas prakticky totožně s barvou hlasu frontmana Krucipüsku Tomáše Hájíčka.

Píseň "Sigur Rós" zase dává vzpomenout na předloňský zimní festival Rock For Church(ill), kde se Xavier rozhodl hrát ryze akustické verze svých písní a když se konečně odhodlal zpívat, zapěl právě píseň nepíseň "Sigur Rós". Xavi si tehdy dosti škodolibě dobíral nechápající publikum a ve stejné rovině pokračuje i při "Desperantu". Křičí, heká, šeptá, píská, recituje, občas i svým křišťálově čistým hlasem zpívá. A to pak teprve stojí za to...