Čtveřice britských rozněžnělých duší, co si vždycky myslela, že by mohla být úspěšná jako Coldplay, vydává svoji čtvrtou desku "All The Plans". A asi tak definitivně ztratila možnost dostat se do první ligy. Jejich novinka na všechny kolem plive nudu, ale chtěla by být alespoň tak úspěšná jako "Love Is Here".
A co si budem nalhávat, ani
debut žádný převratný dílo nebylo. Jejich úspěch mě překvapil, stejně jako je samotné. Nicméně jsem byl vždycky moc velký posera na to, abych řekl, že je fakt nemam rád. "Tie Up My Hands" nebo "Good Souls" mě baví pořád. I na dvojce
"Silence Is Easy" jsem našel materiál, který jsem si dokázal užít, jmenovitě "Music Was Saved" (dementní název, ze kterého se překvapivě vyloupla dobrá písnička) a "Silence Is Easy". Já vím, guilty pleasure...
Druhá deska byl právě asi ten moment, kdy mi došlo že formát dlouho hrající desky je pro
Starsailor moc.
Dva dobré songy na každé LP není moc dobrý skóre. Kdyby tuhle čtverku z Wiganu napadlo rekapitulovat bestofkou, horko těžko by sehnali materiál na kvalitní EP. Se třetí deskou
"On The Outside" se nám pak do toho hoši trochu opřeli, ale poměr mezi hitama a tím prázdnem byl stejný. Pro pořádek si tento formát
Starsailor zanechávají i na svém novém kusu.
Walsh a spol. zřejmě vytušili, že největší potenci při psaní songů měli na debutu "Love Is Here" - svojí novou desku stylem vracejí právě na svůj začátek. Aby své šance znásobili, pozvali jako producenta opět Stevea Osborna, jenž stál i u jejich prvního alba. Jenže facky typu "Tie Up My Hands" nebo "Good Souls" tu nejsou, spíš takový neškodný pohlazení jako "Neon Sky", "The Thames", které aby štíplo, musíte se hodně snažit. Úvodní "Tell Me It's Not Over" je klasická rádiová výkrmna, s nimiž mě
Starsailor přijdou nejzajímavější. "All The Plans" je taková neškodná deska, které ale chybí výraznější vlastní názor. Vhodná pro vyklidněné jedince, kteří za a) neslyšeli žádnou předchozí desku
Starsailor, b) neznají starší desky
Coldplay, c) jsou přesyceni alby
Travis, d) neberou muziku příliš vážně, e) mají rádi přiblblé romantické komedie, f) ujíždějí si na Bell X1, g) nehledají nic originálního, ba chraň Bůh výjimečného.
Starsailor je prostě parta chlapů, kteří si i na čtvrtém albu pořád valí to svoje. Melancholicky alternativní pop rock. Krizi středního věku však dostali už v pubertě, což je rozhodně průser. Jejich první deska vydaná pod Virginem je přinejlepším ostudnej průměr. Doporučuju zkusit třeba
Operahouse, kteří se cachtají v podobných vodách, ale s větším nadhledem.