The Horrors byl přesně ten typ kapel, u kterých jsem čekal, že jejich první LP bude i jejich poslední - aspoň co se úspěchu týče. "Strange House" mě fakt bavil. Šedesátkový garáže, Badwanův pološílený vokál, tematika á la Bauhaus a v neposlední řadě hity - "Sheena Is A Parasite", "Gloves", "Count In Five"... I přes tohle všechno jsem The Horrors bral jako holku na sex. Čistá zábava, žádný komplikovanější emoce. V podvědomí jsem koketoval s myšlenkou, že životnost kapely je omezena pouze na její debut, jak to u leckterých kytarovek bejvá. Nedavno však The Horrors vypustili singl z připravované desky "Primary Colours"...

... a "Sea Within A Sea" je snad vším ostatním, jen ne tím, co jsem od nového materiálu The Horrors čekal. Za své vzala syrová garážovost, freaky vokál Farise Badwana, jednoduché stavby skladeb, zabijácké riffy. Zůstala snad jen značka Bauhaus. Místo toho vyplivli osmiminutový kolos, ve kterém je krautrock na stejné úrovni jako shoegaze. Zpěv už není tak šílený, ale spíš zadumaný - curtisovský ( ne že by mi tohle klišé nezačínalo vadit ).

Podtitul platný pro první desku - psychotický zvuk pro šílence a podivíny - s druhým albem dostal nový rozměr. Už od první skladby je jasné, že zvuk The Horrors prošel mohutnou reformou. "Mirror's Image" začíná krátkým intrem, zmateným probuzením se, do kterého se po chvíli vkradou opilé kytary. Jako by chlapci věděli, že shoegazing začíná být opět v kurzu. My Bloody Valentine a Jesus And Mary Chain jsou dvě kapely, které budou s novou deskou The Horrors skloňované asi nejčastěji. Desku jsem slyšel už hodněkrát. Nejedná se o nic, co by nikdo jinej nevymyslel. Spojení MBV, JAMC, JD a Bauhaus pod jednu střechu má v sobě víc, než se z toho guláše může zdát. The Horrors udělali razantní změnu dřív, než jim kdokoliv mohl omlátit o hlavu, že hrajou pořád to samý.

Tahle změna navíc nezní jen jako rozmar, ale jako dobře promyšlená věc. Snad jediná skladba, která by mohla fungovat i na debutu, je "New Ice Age". Zhruba ve druhé minutě "Who Can Say" slyším The Teenagers (tohle přirovnání zní jako šlehačka na vepřovym steaku, ale nemůžu si pomoct). Na "Primary Colours" se najde prostor i pro smyčce - asi poslední věc, kterou jsem od nich čekal. To, že členové této party inklinovali k jinému zvuku, než jaký prezentovali na svém debutu, ostatně dokazuje i boční projekt klávesisty Spidera Webba a baskytaristy Tomethy Furse nazvaný Spider And The Flies. Geoff Barrow z Portishead album produkoval a Chris Cunningham na něm tak po různu spolupracoval ( asi hlavně, co se vizáže týče ). Podařilo se jim tak vytvořit bizarně zvláštní svět, ve kterém není problém potkat Johnnyho Rubbera, kterak v ruce třímá album "Third".

Bylo by asi správné nechat verdikt až na hlavní recenzi. Lásku do téhle temné posedlosti musím však přiznat už teď. Je to derivace všeho možného, ale nová deska těchto gotických loutek je překvapivě dobrá. "Primary Colours" vychází 4. května a bude mít následující tracklist : Mirror's Image, Three Decades, Who Can Say, Do You Remember, New Ice Age, Scarlet Fields, I Only Think Of You, I Can't Control Myself, Primary Colours, Sea Within A Sea.