Would you go to bed with me? S připomínkami ano

Nevybavuji si, kdy a jestli vůbec v Česku Touch And Go vystoupili. Ale právě východní Evropa má tuto skupinu Angličanů nejvíce v oblibě. Stačí se podívat na stránky a v proběhlých tour figurují hlavně Polsko a Rusko. I v Česku jejich hity určitě musel každý slyšet, protože pražský Palác Akropolis se 26. března zcela naplnil fanoušky jazzu, trumpet, tančení nebo smyslné hudby.

Touch And Go poslouchám už nějaké roky a vždycky jsem si představoval, že na živo musejí být skvělí. Dokážou ale po deseti letech koncertování s pouhým tuctem písniček ještě připravit záživnou, zábavnou show? Na SKA-P jsem nebyl, ale určitě tam pařba byla větší. Hosté v Akropoli se totiž příliš neodvázali. I když nemějme jim to za zlé, na "Would You…?" nebo "Straight To… Number One" se buď dá šíleně křepčit, nebo naopak pouze pokyvovat hlavou a rytmovat si rukou. A hlavní zpěvačka Vanessa Lancaster se ve svých večerních šatech jen pohupovala a usmívala, takže publikum ani nemělo ten pravý podnět si zatančit to "Tango In Harlem".

Celý večer byl kraťoučký, takže si návštěvníci, lidé všech věků, ani nestačili vypít druhé pivo nebo drink a ve 21:45 mohli jít domů. Jako předkapela se představili čeští Stay In Touch. Jejich vystoupení, mixující kromě trubkového jazzu i třeba drum & bass a hip hop pouštěný DJem, se povedlo, a pěkně tak připravili půdu pro Touch And Go. Těm také DJ pouštěl instrumentálky jako podklad, protože na desce "I Find You Very Attractive" je více zvuků než jen z nástrojů, které hráli živě, tedy trubky, kláves, basovky a bubnu.

Ze začátku je zvláštní na koncertě slyšet černošku říkat slova jako "I've noticed you around, I find you very attractive, would you go to bed with me?", ne zpívat, ale Touch And Go prostě nejsou Jamiroquai nebo Morcheeba. A to je dobře, jejich hudba má své vlastní opravdové kouzlo. A je škoda, že nemají nový materiál - jejich vystoupení tak trvalo pouze hodinu, přídavkem bylo zopakování remixované "Straight To... Number One" . Trochu jsem čekal, že si naživo s písničkami více pohrají. Všechny mají okolo třech minut, ale právě live mohli klidně nechat nějakou pasáž opakovat a pořádně to trumpetou procítit, vždyť trumpetista James Lynch na to má.

Touch And Go se mi líbili, ale trošku mě zklamali. Ale třeba ti, co tam šli s partnerkou nebo partou, si to mohli užít více. Snad největší jásot v publiku nastal při prvním zvuku smutné, ale nadějné balady "Life’s A Beach". Zvláštní, že při ní se zdáli být Touch And Go silnější než při osvědčených hitech. Však po těch letech jim už třeba opravdu lezou na nervy.