Proč probíhal mastering nového alba v londýnském studiu Metropolis?

My jsme to chtěli zkusit už dlouho. Buď na to nebyl čas nebo na to nebyly peníze. Nebo nebyl čas a peníze. Tentokrát to všechno klaplo. Ono to nebylo nějak výrazně dražší než mastering v Česku. Navíc Mikea Showella nám doporučil Ashley Slater, protože se s ním zná. Nemyslím si, že by to byly vyhozený peníze. Problém masteringu u nás je ten, že na to nejsou peníze. U nás se to dělá na levelu octavie a venku na mercedesech. Ale je to věc, kterou neošidíš.

Budete na koncertech hrát skladby, co na desce zpívají hosté? Přeci jen máš na aktuální novince nejméně prostoru...

Určitě budeme hrát "Gumball", kterej si myslím, že i docela zvládnu. Na Glennův part v "History Of Pathos" už bych si asi troufal hůř. A pak jsou ještě věci Ashleyho, ale to vůbec nevím, velký soustředění máme na přelomu března a dubna, kde se rozhodne. Myslím, že jednu jeho píseň by klidně mohla zpívat Tonya Graves. Ale chtěl bych říct, že se na desce cítím využitý dost a že když jsme tam chtěli mít takovýhle hosty, tak jsme jim dali prostor, který si zaslouží.

Čím je pro tebe "Twilight Of Jesters" specifická?

Fanouškům se může zdát, že jsme se stali vážnějšími. Nicméně si myslím, že aniž by ubylo humoru, hlavně v textech, který určitě brzy přeložíme na našem webu, tak je tam víc vážnějších témat. Náš velkej handicap je, že nám čeština furt nejde, opět jsme to zkoušeli a opět se to nepovedlo. Takže to cítíme a chceme dát fanouškům překlady přímo od Vráti Šlapáka, aby se neztratilo doslovným překladem to, o co nám šlo.

Čím přesvědčujete hosty, aby se za vámi vraceli? Přeci jen Hughes na Žebříku a Slater na Snow Jamu v roli hostů, to není obvyklá věc...

V první řadě je hudba. Je to baví. Freak Power už teď třeba tolik netáhnou jako před patnácti lety, takže Ashley už není tolik vytížený. Mimo jiné Ashley Slater kontaktoval nás, ne my jeho. Samozřejmě jsme byli nadšení, ale impuls byl od něj. Ono vozit třikrát za rok na naše koncerty Freak Power pro naše fanoušky asi taky není zajímavý. Ale pro nás jo, my se s nimi uvidíme kdykoliv rádi. Taky se stala taková věc, že když se dohadovaly podmínky na koncert s Freak Power do Lucerny, tak oni si řekli tak málo peněz, až to bylo směšný. Náš manažer po domluvě s námi jim odepsal, že je to pro nás neakceptovatelné a že jim ještě pět set liber navíc přidáme. Předpokládám, že se jim to stalo poprvé v životě. Mno a s Glennem se přátelství táhne už od "Kiss Me On My Ego". Naposled jsme byli teď u něj v LA a točili klip. I on osobně mě na návštěvu zval asi tři roky, takže je vidět, že to prostě funguje.

Nedávno jsi se rozčílil kvůli tomu, že empétrojky devalvují hudbu, ale už jsi to nestihl dovysvětlit. Takže jak to je?

No jasně, my se sereme s masteringem v Metropolis studiu a pak se ta hudba převádí do směšný kvality. Ať si každej poslouchá v kvalitě, jaký chce, jenže my jsme původně nahrávali úplně jinou věc! My nechtěli takovejhle zvuk a nikdy bysme nic takovýho nevypustili. Snažíme se, aby to bylo šťavnatý a pak to mládežník pustí na zastávce z mobilu. Oukej, je to jejich svoboda a jejich právo, ale my na začátku udělali jinou písničku. A já tehdy spíš načal to, že empétrojky sváděj lidi ke krádeži. Tím pádem ke špatnosti a k věci, co by se dělat neměla. To, že je to beztrestný, ještě neznamená, že je to správný. Dobrej zloděj taky ukradne auto, ale přeci to neznamená, že tím pádem je to v pořádku a budeme ho za to chválit. Vždyť si můžeš za půl hodiny stáhnout diskografii Deep Purple, to podle mě není v pohodě.

Jenže je málo lidí, kteří cítí potřebu mít originál.

Teď u mě byl kamarád a ptal se, proč mám tolik originálních DVD, proč za to utrácím prachy, když mi to pak akorát chytá prach. Jenže já mám rád ten pocit vlastnění tý umělecký věci, ať už je to film nebo hudba. Chci mít originál, chci booklet a chci si prohlídnout potisk nosiče. Samozřejmě je net výborný na věci, co nejdou sehnat, tam už bych byl opatrnej se souzením lidí. Ať už to jsou starý filmy nebo, jak řikáš, nový nezávislý. Ale stahovat si na netu "Spalovače mrtvol" je debilita. Něco jinýho je, když to stálo patnáct set, teď to stojí kolem tří stovek a to i nový zahraniční. Takže o co jde teď, když se to pořád neprodává a o tom, že je to drahý, už to není?

A nebo existují i bazary a teď i filmy u novin.

To je další věc, lidi už si nemůžou stěžovat, že je to drahý, ale pořád kradou. Já teď v obchodě nechal tři tisíce devět set za dévédéčka, ale přinesl jsem si jich domu třicet...

Proč nebude koncert Monkey Business v Praze?

To není tak úplně pravda, on bude, ale lidi to nemůžou vědět. Pokud to všechno dopadne, tak minimálně třikrát nebo čtyřikrát na významnejch akcích tenhle rok hrát budeme. Nechci o tom ale mluvit, dokud to není stoprocentně jistý. Rozhodně se nemusejí bát, že by nás v Praze uviděli až na Vánoce.

Pociťujete jako kapela finanční krizi?

Daleko víc se to projevilo u G-Point Hunters, kteří hráli na firemních večírcích. Ale chodí i trochu míň lidí na normální koncerty. Začal být velkej problém se sponzorama třeba, a pokud to chceme dělat v té kvalitě, v jaké jsme to dělali dosud, tak se bez nich neobejdeme. Hughes ani Slater nám neprodají víc desek, to je jen radost pro nás a pro část fanoušků, tu druhou část chceme vzdělat. A to i přesto, že jsou už asi za zenitem, ale nám to nevadí, nám se to líbí. To vadí jen frontmanovi z jisté kapely.

Docela zajímavě jsi se propojil s českou hiphopovou scénou, jaký na ni máš názor

Vždycky jsem měl pocit, že jsou to hrozný lopaty, ale jak jsem je začal postupně poznávat, tak jsem zjistil, že pod slupkou pózy jsou to super lidi. I když póza se jim u nás taky dělá těžko. S Fiatem Uno, i když odspoilerovaným, neuděláš takovou parádu jako s Bentley Continental. Setkání s nimi mi pomohlo k tomu, abych si posypal hlavu popelem. Vždycky, jako všude, i mezi nimi bude spoustu lopat. Ale jsou výjimky jak Vladimir518, tak i Orion a hlavně James Cole, který mě nejvíc zasáhnul a s kterým jsme se nejvíc propojili. Vynikající flow, rytmus jako svině, velmi dobře zpívá a píše texty, co jsou o něčem. Jen slupka tý komunity, ta "póza na oko" mi zabránila, abych do toho proniknul dřív. Vždycky jsem si akorát řekl: "Jééžiš, další huhulové z Benešova." Byl jsem samozřejmě hloupej, opovrhoval jsem, ale spolupráce s těmahle lidma mi otevřela oči.

Měl jsi na křtu "Orikoule" trému?

Měl, ale rozplynula se prvním jekotem, když řekli moje jméno. Pak jsem skočil do lidí a bylo to všechno pryč. Ty jo, ale to už dneska nikdo nedělá - skákat do lidí. Za mých mladých let se to stalo na koncertě Pearl Jam nesčetněkrát a dělal to kde kdo, ale dneska už ne. Ale je to krásný.

Stalo se, že tě někdy nechytili?

S Romanem jsme jednou křtili desku kapele Dark Gamballe. Byly tam hrozící máničky, tak jsem si řekl, kde jinde, když ne tady! No ale nastala česká ulička a drc na parkety sokolovny. Od tý doby jsem už opatrnější.

Máš svůj nejlepší koncert?

Předminulej Sázavafest, kde bylo šestnáct tisíc lidí, který pulzovali. Mnoho lidí tam říkalo, že to byl nejlepší koncert, co tam zažili. A opravdu jsem měl pocit velký kapely. Špičkovej zvuk, lidi řvali, skočil jsem si krásně a cítil jsem, že to šlape nám i publiku. A pak si ještě pamatuji ve Zlíně v klubu Golem, kdy jsem měl pocit, že se mi ten koncert podařil úplně nejvíc a kdy to tak cítili i ostatní.

Dokážeš si představit, že by se Monkey Business rozpadli?

To si nedokážu představit. Několikrát jsem o tom přemýšlel a dokonce jsem si i říkal, že bych možná přestal zpívat. Můj život by byl ochuzen o strašně moc hezkejch věcí. Nedokážu si představit, že bych hudbu dělal s jinejma lidma.

Měli jste nějakou krizi?

Kromě několika malých třenic nic takového nenastalo. Což je za deset let docela dobrý.

Chtěl bys být obdařen nějakou věcí, o který víš, že ti chybí?

Velký péro. (smích) Ne, já si myslím, že na tom nejsem v tomhle směru úplně špatně, ale pár cenťáků navíc se hodí vždycky.

A kromě péra?

Chtěl bych umět psát texty a mít víc hereckýho talentu. Pořád cítím velkou mezeru v tom, že neumím dobře promlouvat k lidem. Je mi blbý si doma sednout a vymýšlet nějaký kecy a pak je trapně opakovat na každým koncertu, to mi přijde pokleslý. Chtěl bych to umět chrlit lépe a víc přirozeně. To jsou moje limity, ale nestěžuju si.

Kvůli čemu se stydíš, že jsi Čech?

Stydím se za pár věcí z minulosti. Třeba zachování se k Němcům po druhý světový válce, na to nemůžeme být pyšný, ale v té atmosféře to byla pochopitelná věc. Kolektivní vina je věc problematická. Z poslední doby se strašně stydím za to, že se některý současný politický špičky otevřeně nestydí spolupracovat s komunisty. To mě vždycky přepadne pocit, jestli bych neměl žít jinde. Nebo když zaslechnu ty řeči, že za socialismu bylo líp, to jsou chvilky, kdy si na pár sekund říkám, co to mám ve své milované zemi za kretény.

A kvůli čemu jsi pyšnej, že jsi Čech?

Šumava, příroda, chalupa, dobrý lidi, dobrý pivo, nejkrásnější ženy na světě. Když v cizině narazíš na krásnou holku, tak zjistíš, že je to au-pair z Čech. Ale jsou i výjimky. Třeba paní Beckhamová. Nejvíc si ale to, že jsem tu strašně rád, uvědomím, když jsem někde v zahraničí. Žiju tady fakt rád.

Ale přehnaný nacionalista nejsi.

To ne, jsem rád za Evropskou unii a tak. Ani mi nevadí přistěhovalci. Pokud se chovají podle našich zákonů a zvyklostí. Když se děje to, co třeba v Německu, že tam přibývá mešit, tak už je to špatně. Ať tady legálně žijí, ať si dělají, co chtějí, ať si slaví, co chtějí, ale ať tím nenarušují naši kulturu.

Co říkáš na aktuální dění kolem romské komunity?

Mám důkazy na to, že nejsem rasista. Znám se dobře s Vojtou Lavičkou a to je jeden z mála, co ty věci říká správně. Dokud se romské etnikum nezačne vzdělávat, nepochopí to, že se musí chovat podle našich pravidel víc, než my podle jejich, než se začnou daleko víc snažit a než klesne procento kriminality v jejich komunitě, tak se nedá nic dělat. Musí pochopit, že oni přišli za námi, ne my za nimi. Když přistoupí pět Romů do tramvaje, tak znejistím, když pět Vietnamců, tak neznejistím. A je to jen zkušenost. A můžou si za to sami. Je mi líto českých občanů, co tam s nimi musí žít, já bych to nechtěl, ale je mi líto i slušných Romů. Žil jsem tři roky na Smíchově v totálně romským baráku a neměl jsem s nimi jedinej problém. Na druhou stranu tam byla špína, zápach a nesvítilo na chodbách světlo. Nic se mi tam neztratilo, nikdo mě nenapadl, ale když šla přítelkyně sama, tak jsem se bál. A déle už bych tam žít taky nechtěl. Zrovna tak bych nechtěl, aby tam vyrůstalo moje dítě. V podobným baráku jsem tedy bydlel a myslím si, že si můžu dovolit pojmenovávat tenhle problém na obě strany. Ale může za to z velký části opět komunismus. U nás neexistoval romský rasismus do přelomu šedesátých a sedmdesátých let, kdy se komunisti nesmyslně rozhodli zakázat kočovat. Takže jim zabavily maringotky a dali jim byty. Jak to dopadlo, to vidíme dodnes.

Málem bych zapomněl: co říkáš na návrat Michaela Jacksona?

Jsem rád a do Londýna se chystám. Ale mám obavu, že to bude hrozný. Už mi i plno lidí říkalo, že to bylo špatný tehdy tady v Praze, že měl blbej zvuk a všechny písničky byly spojený do medley. Samozřejmě je to na druhou stranu logický, protože když máš dva a půl tisíce hitů, tak se jich těžko hraje dvacet na koncertě, ale štvalo by mě to. I kapela dost často není vidět, a mě nezajímají jeho tanečky, takže já doufám, že ten koncert bude mít pojatej aspoň trochu normálně. Nezlobil bych se, kdyby to dal z barový stoličky. O to víc bych se mohl nakochat třeba Davida Williamse, který s námi spolupracoval na prvním albu, a já ho nikdy neviděl.