Začít by se dalo nahuštěným lesíkem rukou nad hlavami kývajícími se do rytmu. A co třeba příběh, jak skupina věrných namnožila svými hlasy každý rapperův rým? Takové obrazy už k urban koncertům patří a středeční večer v tomto směru nezklamal. Hudební seriál Boombox má za sebou další povedený díl. Doufejme, že grime jednou bude mít v Česku tolik příznivců, aby zaplnili Lucerna Music Bar i uprostřed pracovního týdne, protože když jsem zmínil lesík rukou, nešlo o poctu nestorovi českého hip hopu Lesíku Hajdovskému, ale naznačení z půlky prázdného sálu. Atmosféře by ještě tak padesátka lidí prospěla.

Stalo se docela rozšířeným nešvarem, že organizátoři neodkryjí předem line-up, snad aby lidé přišli co nejdříve a zkonzumovali více na baru. Boombox časový plán skrze Facebook prozradil předem, přesto DJs nehráli sami pro sebe. Tuco už je v Praze zavedená značka. Roztočil nějaký ten grime, bassline, breaky a trochu ghetto-techu - hlavně eklekticky a se švýcarsky přesnými mixy. Doplnily ho barevně měňavé zářivky v pozadí. Ty měly čtvrt hodinu před jedenáctou svítit na Ezra Bang & Hot Machine. Parta z New Yorku nastoupila s půl hodinovým zpožděním a jen ve dvojici - Ezra Bang s mikrofonem a Linus Jackson za kouzelným multifunkčním synťákem Korg. Těžko říct, jak zní jejich oldschool v provedení celé kapely, ale i bez ní to byla velice slušná jízda ghettem začátku osmdesátých let. Funky, funky a ještě jednou funky! Narubané electro spodky zněly jako futuristická verze Afrika Bambaataa a Ezra útočil na mikrofon sexem nabitými abstrakcemi. Původně měli hrát jihoafričtí Playdoe, ale kvůli problémům z vízy museli odřeknout. Ezra Bang & Hot Machine jsou jim v pelotonu žhavých rapových nadějí každopádně velice silnou konkurencí, i když zahráli jen půl, místo slibované tři čtvrtě hodiny. Doufejme, že se vrátí, třeba na některý z letních festivalů.

Ať už si o jeho kamarádíčkování s popem myslíte cokoli, patří Kano mezi největší baviče ostrovního rapu, takový grimeový Jay-Z. Představení mělo jen dvě mouchy: bylo dost krátké (necelou hodinu, bez jediného přídavku) a zbytečně přerušované mezerami mezi tracky (co tam DJ dělal, kromě občasných scratchů?). Kano neodehrál pouze největší hity, i když i na ně se dostalo - třeba "Hustler", "Paper", "London Town", "This Is The Girl" nebo pecky z debutu "Ps & Qs" a "Typical Me". Osvěžení přinesla hlavně jeho verze "Swagga Like Us" (původně M.I.A., pak Jay-Z, T.I. a další) nebo nekompromisní podání "A Milli". Megahit od Lil Wayna řádně přikrutil, ale přitom zanechal podstatné prvky, a tak si pokaždé zakřičel do davu "motherfucker, I'm ill!", zatímco DJ škubnul faderem, aby prohlášení více vyniklo. Flow a nasazení nabídl nekompromisní, stejně jako přirozený kontakt s publikem, které mu většinu show dělalo sbory. Talent na jazykové přesmyčky a totální splynutí s jakýmkoli beatem, ostatně ukazují jeho mixtapes.

"A teď zahrajeme 'Against All Odds' od Chase And Status," zařval Kano někdy v polovině setu a čekal mohutnou odpověď. Ozvalo se pár hlasů, protože anglický klubový hit, kde Kano hostuje, v Česku žebříčky zrovna netrhá. Praha není Londýn, proto je šance, že bychom tu někdy viděli pohromadě celou crew rapperů Kanova formátu, mizivá. Poctivý freestyle jam, namísto trochu chladné profesionality, to by byla prča!