Už minulé album "Polib si dědu" znamenalo pro Wohnouty ústup ze slávy. Vedle dobrých písní se na desce objevila jako výplň i řada o poznání slabších songů. A nyní je ještě hůř. Pokud se na "Dědovi" objevilo více masa než omáčky, je tomu u "Veverek" přesně naopak. Maso se v univerzální šedé rockové omáčce zcela utopilo. Na prstech jedné ruky se dají spočítat originální kousky. Jsou čtyři. Kvantita porazila kvalitu 10:4. Šesté řadové album je vůbec nejslabším v historii Wohnoutů.

Za průlomovou změnu v distribuci nové desky skrze internetový portál si kvarteto hudebníků zaslouží pochvalu, ta se ale nevztahuje na samotný obsah alba. "Karton Veverek" je spíše než plnohodnotná deska řádný průšvih, který před hrubějším pojmenováním zachraňuje jen pár originálních myšlenek; i těch však v repertoáru Homolů po letech ubývá. Na "Veverkách" ubývá invence, naopak přibývá průměru, dávno použitých aranží a stále více se opakujících, pro mnohé iritujících, vokálů.

Nová skladba "Pedro isbek", v porovnání s tématicky podobně založenými a staršími "Pedro se vrací" a "Pedro se vrátí", kulhá na obě veverčí nohy. Kam zmizela údernost? Kam se vytratila lehkost? A kde jsou ti za každou cenu originální Wohnouti? Znějí jako hybridní potomek Vltavy, záhadně infikovaný Lucií. Podobná skladba by nepřekvapila od Vltava Revivalu, ale od Wohnoutů? U "Příběhu" si zase člověk mují odmyslet infantilní rýmy: "Chybička/maličká/opička/trubička." Tok textu na "Kartonu veverek" se vůbec musí brát s patřičnou rezervou nebo s THC v krvi.

Album jako celek nepůsobí ani nijak přehnaně kompaktně, přestože všechny písně vyjma "Dokonalé iluze" a "Pepíčků" znějí podobně. Postupně se tak dostáváme k největšímu nedostatku celé desky - "Dvojtrojboj" je po melodické stránce kopií "Másla na hlavě" z alba "Rande s panem Bendou". Již zmiňovaný "Příběh" je zase nápadně podobný kultovním "Bláznům". A tak dále. Tu kytarový riff tohoto, jindy rytmika onoho. "Veverky" z větší části vykradly nápady z minulých alb. Po prvním poslechu desky se dostaví pocit, že vlastně většinu písní jste již někde zaslechli. A ona je to pravda, bylo to na pěti minulých deskách, jen v poněkud pozměněných aranžích. Po řadu let byli Wohnouti označování za výjimečnou kapelu, která přichází na tuzemskou scénu s inovacemi a novými způsoby hraní. Díky zvláštní distribuci nového alba nezklamali kluci ani nyní, jenže jde i o kvalitu produktu, která je v případě "Kartonu Veverek" mizivá.

"Karton Veverek" je pouhý kalkul, který je v rozporu s ideami rozesmátých pankáčů ze začátků kapely. Wohnout se snaží být stále stejně sympatičtí jako při svých banánových začátcích, kdy Homolové poctivě získávali fanoušky koncert po koncertu. Jenže, milí Homolové, léta nezastavíš a touhu po penězích také ne. Proč se tedy nesituovat do role zmlsaných dědů, kterým může každý políbit, protože si jejich dílo poslušné ovečky stejně koupí nebo stáhnou. A Wohnoutům takováto role očividně nevadí. Ještě štěstí, že při koncertech nebo na festivalech Wohnouti zpravidla špatné písně nehrají, protože mají v zásobě dost těch dobrých.