Bez nich by devadesátky nikdy nebyly devadesátkami. Možná jsou Prodigy první britskou kapelou od éry Beatles, které se podařilo ovlivnit dobu. Jejich dlouho očekávaná deska "Invaders Must Die" nemá ambice působit na celou generaci, chce ji pobavit, což se daří.
Jak už jsem napsal v rubrice
Čerstvě staženo, poprvé po dvanácti letech, které uplynuly od vydání legendární desky "Fat Of The Land", se na natáčení nového materiálu podíleli všichni tři členové kapely - producent a hlavní textař Liam Howlett i zpěváci Keith
Flint a
Maxim Reality. Právě od "Fat Of The Land" se začalo s
The Prodigy počítat i mimo britskou taneční scénu. Zde se začal rodit kult elektronických mágů -
The Prodigy.
Nové album "Invaders Must Die" vznikalo v Londýně a New Yorku po dobu téměř dvou let a
The Prodigy se podařilo udělat retro nahrávku bez nostalgie, s typickým urban soundem a silnými momenty, a to především u tracků "Thunder" a "Piranha". Album je vyvážené po všech stránkách, schází mu však typická hitová píseň. Ani pilotní singl "Invaders Must Die" ani "Omen" nejsou samy o sobě tak chytlavými tracky, jako tomu bylo v minulosti u "Voodoo People", "Smack My Bitch Up" nebo "Firestarter".
Celá deska je založená na kombinaci oldskúlového rave s technem a trashem devadesátých let. "Invaders" se mohou pochlubit vůbec nejsilnějšími beaty historie. Nikdy v minulosti neměli
Prodigy tak hutné beaty jako na novém albu. Samply nepostrádají na originalitě, na desce se neopakují a působí velice kompaktně. Stejně je tomu u zpěvů a různých výkřiků. Kolonka hostujících muzikantů tentokrát nebyla tak dlouhá, jak jsme byli dříve zvyklí, naopak -
Dave Grohl z
Foo Fighters udává rytmus v "Run With The Wolves" a závěrečné "Stand Up". O vokály se tentokrát starali především členové
Prodigy, vyjma skladeb "Colours" a "Warrior's Dance", kde zazní hlas
Amandy Ghost. Posledním hostem se stal
James Rushent z
Does It Offend You, Yeah?.
Deska "Invaders Must Die" se dá označit jako výběrové album největších hitů
Prodigy, kde starší písně vystupují se změněnými texty a částečně i melodiemi pod novými názvy. U jiných kapel by ono vykrádání sebe sama znamenalo zásadní negativum, u
Prodigy to však není kontraproduktivní, naopak. Návrat k vlastní minulosti
Prodigy zvládli a po svém nejslabším albu "Always Outnumbered, Never Outgunned" se vrátili díky "Invaders" na pomyslný vrchol elektronické hudební scény. Nová deska byla ovšem přijata velice rozporuplně - většina zahraničních hudebních serverůji nekompromisně zavrhla a označila za zklamání roku. Naopak list
The Times jí propůjčil druhé nejvyšší hodnocení, autor ji zmínil jako jednu z nejlepších desek
Prodigy vůbec.
Po všech stránkách se ale jedná o
nejpunkovější nahrávku
Prodigy v jejich historii. Na současném trhu těžko naleznete větší punk než nabízí
"Vetřelci". Fráze
"Byli jsme nejlepší v devadesátkách, jsme nejlepší i nyní," rozhodně neplatí, přesto je nová deska krokem vpřed, protože
Prodigy zní jako
Prodigy, a tak by tomu snad mělo i být. Kdo tedy očekává nářez ve stylu prvních alb, dočkal se. Kdo naopak očekával hudební inovaci, evoluci a revoluci v elektronice, musí čekat dále.