Jak utopit desku

19.02.2009 05:00 - Petr Balada | foto: facebook interpreta

Kamil Střihavka se střídavě objevuje a mizí. Jednou za čas vymění muzikálové hraní za koncerty a jednou za čas k tomu přidá i nové album. Škoda, že ty prodlevy jsou tak dlouhé, neboť jeho hlas je tu v té nevýrazné sterilitě na poli zpěváků rozhodně potřeba.
5/10

Kamil Střihavka - 365

Skladby: Tvou vinou, Srdcerváč, Utopená, Nickname: G.I. Joe, Trosečník, Tolik hlav, 365, Ztracenej, Veliké Lalulá
Vydáno: 27.10.2008
Celkový čas: 36:07
Vydavatel: Sony Music
Po šesti letech od vydařeného sólového počinu "Woo-Doo" je tu kolekce, pod kterou je Kamil Střihavka už podepsán se svou doprovodnou kapelou Leaders!. Album má něco málo přes třicet pět minut a autorem hudby u sedmi kousků z devíti je sám zpěvák. A to je, bohužel, největší kámen úrazu, který neodvalili ani hosté pozvaní k aranžím jednotlivých skladeb. Chybí moment překvapení, nedostává se dostatečně silných melodií. Po patnácti minutách poslechu je těžké si vůbec vzpomenout, co se dělo na začátku. Dobrá polovina stopáže je prostě nezajímavá, i když Ecson Wales se při masteru slyšitelně snažil, a bojím se, že nebude příliš fungovat ani při živém hraní. Deska jednoduše nedrží pohromadě..

Nabízí se přitom srovnání s mnohem mladší rockovou personou. Noid vydal sólovku, která až na závěr a silácká gesta působí poměrně celistvým dojmem. Nenásilně vklíněné orientální motivy v hudbě jdou ruku v ruce s nádechem mystiky rozeseté po několika textech. Není to žádná převratná nahrávka, ale ve své přímočarosti funguje, protože Noid umí napsat chytlavou melodii s výrazným refrénem. Kamil Střihavka hudbu na první dobrou buď psát apriori nechce, nebo na ni neměl v daný okamžik ten správný sluch. Dobře je to slyšet v okamžiku, kdy nastupuje refrén, který místo aby píseň táhnul, vyšumí do ztracena. A k tomu napomáhají bohužel i texty, které jako by vznikly či byly poskládány jenom proto, aby se něco zpívalo. O to zřetelnější je obrat v okamžiku, kdy textaře Jana Saharu Hedla vystřídá dámské duo Boušová, Osvaldová, následované Viktorem Dykem. Najednou album dostává své téma, které hudební náladě výborně sedí:

Mou duši z kůže stáh … utápím splín v padlých hrách (Boušková - "Trosečník");
Potkávám sám sebe cestou zpáteční … mé sny odplavil oceán (Osvaldová - "Tolik hlav");
Den za dnem v sobě hledám … nedokážu proti sobě stát (Dyk - "365").

Nakonec se nedal zahanbit ani Hedl, když jeho poslední příspěvek na desce - "Ztracenej" - je rozhodně z jím poskytnutých textů ten nejlepší a skvěle zapadá do závěrem nastolené atmosféry. Bohužel, až závěrem.

Album "365" zůstalo zkrátka přesně na půli cesty. Ani špatné, ani dobré. Velký hlas sice zůstal, jen doprovodné charisma ustoupilo. Místo kompaktní osobité výpovědi přišel částečný osobní výprodej. Příznivou zprávou nicméně zůstává, že Kamil Střihavka dal dohromady novou desku. Už méně příznivou to, jak dopadla.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY