Kult Svatého bodu

Docela mě fascinuje, že je někdo schopen strávit týden diskusí nad tím, proč Springsteen deset a ne čtyři. A jak je možné tolik moc, když tolik je vyhrazeno jen pro milníky, pomníky, Wall, Thriller, převratná, úžasná, posunující, fenomenální a já nevím jaká díla, co jich jeden každý pozná jen pár za život...

© fi.muni.cz

Nepolemizuje se s obsahem recenze, ale s dvojkou, pětkou, devítkou. Celé se to zaklíná jakože objektivitou a poukazy na rozum. Je to svůdně jednoduché, bodíkům si totiž může každý přiřadit svůj vlastní význam a s ním se pak ohánět jako s kyjem. V zápalu boje se požaduje po autorovi odůvodnění každého čtvrtbodu odstavcem, navíc dle "metodiky" oponenta co ten který bod znamená neznamená. S textem samotným se moc nepolemizuje, protože to je řádově těžší než "10 ne, 4 ano". Někteří diskutéři jej evidentně ani pořádně nepřečtou a prskají naslepo. Odmítnutí přistoupit na podobné sčotové gamesky, demagogii a způsoby se považuje za důkaz neschopnosti pisatele obhájit svůj výtvor.

Bodování muziky je z principu blbost, bohužel tak zažitá, že není v silách nikoho ji z hudebního tisku a hudebních serverů odstranit. Komu by se chtělo čelit vlně podání ke Sdružení na ochranu spotřebitelů. Budiž tedy, boduju taky. S úsměvem na rtech. Je to nezávazná hra, legrace, kuličky na drátu, nic víc. Poslouchám novou desku, líbí se mi, mám nutkání pouštět si ji znovu a znovu? Vyznám se z okouzlení a šup tam desítku. Co na to dějiny neřeším. Komentovaná diskografie? U některých kapel bych dal klidně skoro samá maxima, proč ne? Abych ale placky mezi sebou polopaticky rozlišil, nasázím tam něco od šestky do plných. Co by ne, je to zábava, ne souřadnice pro bombu. Jo a ani ve snu by mě nenapadlo srovnávat navzájem bodíky pro Saxon, Springsteena, Genesis, Votchi :-)

Objektivní metoda jak komplexně změřit kvalitu hudby neexistuje. Naštěstí. Například "Yesterday" nesplňuje formální požadavky na kompozici. Akademicky vzdělaný autor by ji nikdy nenapsal. Objektivně body dolů, co jiného. Přelomová jednička Black Sabbath je podle hudební nauky něco na úrovni shluku dvou tří disharmonických tónů. Objektivizitor by si opět pošmák a vatru pod Ozíkem zapálil. Ještěže to takhle nalajnovaně nefunguje.

Pocity nejsou chaos ani nadávka. Jsou ovlivněny vzděláním, zkušenostmi, kulturním zázemím, preferencemi, smyslovými parametry, atakdále. Nelze je tedy plošně dehonestovat na něco podřadného, neschopného reflexe a rozlišení kvality od šuntu. Nebojme se jich a neberme své bodíky za středobod hudebního všehomíra.

• článek (U-Roxx, 09.02.2009 08:43) Reagovat

  Tenhle článek tak maximálně na 8/10 :-D
  
  

• ... (Messiah, 09.02.2009 09:04) Reagovat

  řek bych že spíš tak 6/10,je málo objektivní
  
  

• mno (kenny, 09.02.2009 09:27) Reagovat

  Kazdy s libosti sestavuje zebricky nejlepsich desek. Stejne tak by kazdy mel byt schopen ohodnotit album cislem. Vzdyt mnohdy dokonce dochazi i na pouhe palcovani dobra vs. spatna deska. Samozrejme, ze to o desce nerika nic hlubsiho, ale je odraz nazoru. Absolutni hodnoceni chapu jako desku, ktera nema chybu a ktera je nadzanrova a nadcasova. Tot muj ranni myslenkovy vytok.
  
  

• ... (Petr, 09.02.2009 10:58) Reagovat

  Vyjádřím se k tomu obšírněji, ježto jsem jeden z těch, co diskutovali pod Springsteenem.
  
  Předposlední odstavec - účelový, demagogický nesmysl, který má demonstrovat nesmyslnost oné snahy o objektivitu stylem "vidíte, jaké skvosty by ti fujtajblové pohřbili". "Objektivně body dolů, co jiného".. Depaaak, právě naopak, objektivně jde o skvělé věci, protože bourají konvence a zažitá schémata. To je jedno z objektivních měřítek - dělá to někdo jinak než se to doposud dělalo?
  
  Podsouváš těm, co se dožadují objektivity, pošetilou snahu všechno přesně změřit a škatulkovat po čtvrtbodech, ale to nikdo nechce. Je fakt jedno, jestli 6 nebo 8. Jak jsem psal už pod recenzi, subjektivní samozřejmě převažuje, ale objektivní hlediska existují. Souhlasím s kennym co do chápání absolutního hodnocení (nadžánrová nadčasová deska, co nemá chybu). Sám víš, že to WOAD není. Na okouzlení recenzentů nejsou imho čtenáři až tak zvědaví, a to už proto, že někteří bývají okouzleni sakra často a někdy bohužel pravděpodobně nikoli nezištně.
  
  Můj názor: do 8 si pocitově boduj jak chceš, na 9-10 už hledej argumenty. Proč má člověk recenze vůbec číst, když ví "..když se mi to líbí tak to v textu obecně pochválím a body plácnu nějak tak od 6 do 10"? V čem se hodnocení těch desek liší? V počtu jmen mrtvých legend, které do recenze pro srovnání naplácáš? Jaký je smysl hudební kritiky, když spousta věcí je super a polovina z nich "10, proč ne"?
  
  Poslední odstavec - naprostý souhlas. Pocity nejsou chaos ani nadávka. Ale měly by být tím jediným, všeurčujícím kritériem a metrem na všechno? Já říkám nikoli.
  
  

  • Re: ... (merhaut, 09.02.2009 11:39) Reagovat

    Zajímavé je, že zatím všichni, co volají po takzvané objetivitě argumentují jen subjektivně, sem tam i mimoňsky.
    
    Příklad, cituji "do 8 si pocitově boduj jak chceš, na 9-10 už hledej argumenty". Proč ne do 7, 6, 5? Co teprve onen vpravdě kouzelný požadavek na nadčasovost u 10/10. Nadčasovost se může projevit až po čase, nelze ji žádným hodnocením předjímat. Možná má ale kenny stroj času v garáži. Anebo ono, cituji "objektivně jde o skvělé věci, protože bourají konvence a zažitá schémata" - podle téhle "logiky" by hraní pozpátku bylo taky objektivně skvělé. A tak bych mohl pokračovat v rozborce dál, větu po větě...
    
    Shrnutí si nechám na závěr, až to odezní.
    
    P.S. technická - do úvozovek se vkládají jen citace, ne vlastní interpretace, to je objektivně a kroceně řečeno podpásovka!
    
    

Rozhovory: Marcyn Hampel (Moře dní) - Hudební motiv vymyslím z fleku, ale s texty je to vyloženě lopocení Osobní vzpomínky, hledání klidu a lepších míst, téma času a stárnutí i apatie a rezignace s ironií a nadhledem. Na druhém albu "Barevná továrna" ostravská kapela Moře dní kolem Marcyna Hampla skládá písně z různých dob do... čtěte zde

Vydáno: 22.07.2026 08:05 v sekci Publicistika | Rozhovory

7/10

Hudba v tisku: Za každou písní stojí příběh. Jindra Polák z Jelena nechává v knize nahlédnout do autorské dílny kapely Jindra Polák se v nové knize vrací ke všem autorským skladbám skupiny Jelen a vysvětluje, jak vznikaly. Místy píše kostrbatě, jindy překvapí silnou osobní výpovědí. Největší hodnota knihy nakonec spočívá právě v její... čtěte zde

Vydáno: 21.07.2026 08:15 v sekci Recenze | Hudba v tisku

Naživo: O Teddym Swimsovi není sporu. Jak ale chápat vystoupení Lorde na Colours of Ostrava? Poslední den Colours svedl na jedno pódium dvě výrazná mainstreamová jména - Lorde a Teddyho Swimse, obě v české koncertní premiéře. Pro většinu lidí tak právě závěr festivalu nabídl nejatraktivnější program. A se svým... čtěte zde

Vydáno: 20.07.2026 11:30 v sekci Naživo

8/10

Recenze: Muse zachytili to správné volání. Na "The Wow! Signal" se opět vracejí k sebejisté velkoleposti S britskými Muse se pojí pověst těch, kteří před zhruba dvaceti lety dokázali rocku, a obzvláště jeho umělečtějším formám, vdechnout novou svěží energii. Poslední dekádu jako by ale tohle tvůrčí vzedmutí trochu upadlo. Do... čtěte zde

Vydáno: 20.07.2026 00:00 v sekci Recenze

Naživo: Teddy Swims v Ostravě koukal, jak rychle se do českého publika zakoukal "Začínám se do vás tak trošku zakoukávat," přiznal Teddy Swims v průběhu svého prvního tuzemského koncertu a pak už ta láska proudila oběma směry. Publikum festivalu Colours of Ostrava je svou náklonností pověstné, což po Lorde... čtěte zde

Vydáno: 19.07.2026 18:45 v sekci Naživo