Kult Svatého bodu

09.02.2009 05:00 - Jaromír Merhaut | foto: facebook interpreta

Docela mě fascinuje, že je někdo schopen strávit týden diskusí nad tím, proč Springsteen deset a ne čtyři. A jak je možné tolik moc, když tolik je vyhrazeno jen pro milníky, pomníky, Wall, Thriller, převratná, úžasná, posunující, fenomenální a já nevím jaká díla, co jich jeden každý pozná jen pár za život...
Sčot (ruské počítadlo)
© fi.muni.cz
Nepolemizuje se s obsahem recenze, ale s dvojkou, pětkou, devítkou. Celé se to zaklíná jakože objektivitou a poukazy na rozum. Je to svůdně jednoduché, bodíkům si totiž může každý přiřadit svůj vlastní význam a s ním se pak ohánět jako s kyjem. V zápalu boje se požaduje po autorovi odůvodnění každého čtvrtbodu odstavcem, navíc dle "metodiky" oponenta co ten který bod znamená neznamená. S textem samotným se moc nepolemizuje, protože to je řádově těžší než "10 ne, 4 ano". Někteří diskutéři jej evidentně ani pořádně nepřečtou a prskají naslepo. Odmítnutí přistoupit na podobné sčotové gamesky, demagogii a způsoby se považuje za důkaz neschopnosti pisatele obhájit svůj výtvor.

Bodování muziky je z principu blbost, bohužel tak zažitá, že není v silách nikoho ji z hudebního tisku a hudebních serverů odstranit. Komu by se chtělo čelit vlně podání ke Sdružení na ochranu spotřebitelů. Budiž tedy, boduju taky. S úsměvem na rtech. Je to nezávazná hra, legrace, kuličky na drátu, nic víc. Poslouchám novou desku, líbí se mi, mám nutkání pouštět si ji znovu a znovu? Vyznám se z okouzlení a šup tam desítku. Co na to dějiny neřeším. Komentovaná diskografie? U některých kapel bych dal klidně skoro samá maxima, proč ne? Abych ale placky mezi sebou polopaticky rozlišil, nasázím tam něco od šestky do plných. Co by ne, je to zábava, ne souřadnice pro bombu. Jo a ani ve snu by mě nenapadlo srovnávat navzájem bodíky pro Saxon, Springsteena, Genesis, Votchi :-)

Objektivní metoda jak komplexně změřit kvalitu hudby neexistuje. Naštěstí. Například "Yesterday" nesplňuje formální požadavky na kompozici. Akademicky vzdělaný autor by ji nikdy nenapsal. Objektivně body dolů, co jiného. Přelomová jednička Black Sabbath je podle hudební nauky něco na úrovni shluku dvou tří disharmonických tónů. Objektivizitor by si opět pošmák a vatru pod Ozíkem zapálil. Ještěže to takhle nalajnovaně nefunguje.

Pocity nejsou chaos ani nadávka. Jsou ovlivněny vzděláním, zkušenostmi, kulturním zázemím, preferencemi, smyslovými parametry, atakdále. Nelze je tedy plošně dehonestovat na něco podřadného, neschopného reflexe a rozlišení kvality od šuntu. Nebojme se jich a neberme své bodíky za středobod hudebního všehomíra.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY