Chcete vědět, co nového se událo v chladných vodách severského metalu? Na co se momentálně tančí v Berlíně? Na čem ujíždí milovníci amerických a britských nezávislých labelů? Čí rap zní ve ztracených ghettech americké periférie nejhlasitěji? Cílem rubriky Zaostřeno na podpultovky je přiblížit vám dění v žánrech a na trzích, o kterých se běžně na našich stránkách nedočtete.

---

Zaostřeno na: Andrew Bird - Noble Beast

Label:Fat Possum
Datum vydání: 19.1.2009
Žánr: indie rock, folk

Na majstrštyk americký baroque popový písničkář Andrew Bird stále čeká. Ani "Noble Beast" to nezmění, ačkoli nabízí požehnané množství malebných melodických krajin. Opakuje osmi studiovými nahrávkami prověřený model - křehký a neokázalý zpěv s rozkošnou dikcí, více folkový než rockový doprovod, jemuž elektronika jen pomáhá do nadpřirozena, a nezbytné smyčce v mnoha aranžérských odrůdách. Pískat umí tak dobře, že s pomocí zakroužených rtů vytváří plnohodnotný instrument. Jeho písně se vám budou vyvlékat z rukou jako čerstvě vylovený candát. Platí to zejména o textech přetékajících frázemi jako "it would take a calculated blow to the head to light the eyes of all the harmless sociopaths". Birdovým "problémem" je právě nespoutaná kreativita. Proto čeká na takzvaný majstrštyk. Ten totiž většinou mívá gravitační pole, kolem něhož obíhá. Bird však radši bezstarostně poletuje, věrný svému jménu. Kašlete na ono čekání či snahu zachytit něčí tvorbu do výkonnostních křivek a zkuste to s ním.
Radek Londin

Masterswarm (live)

> Více: oficiální web, MySpace.com
> Verdikt: 8/10

---

Zaostřeno na: Dälek - Gutter Tactics

Label: Ipecac
Datum vydání: 26.1.2009
Žánr: alternativní hip hop, noise

Války, manipulace, lži, propaganda, prodejnost, otroctví a všudypřítomný strach ze smrti. Duo z New Jersey si dalo za cíl zmapovat dějinnou existenci zla a násilí takovým způsobem, aby krása skrytá v transu nedovolila zacpat si před znepokojivým poselstvím uši. MC Dälek a producent Octopus na "Gutter Tactics" nezměnili složení své tmavé a hořké omáčky, jen vylepšili recept z předchozí oceňované desky "Abandoned Language". Pozvali do studia přátele z řad muzikantů a z tekutých zvukových stěn více než dříve vystupují metalově podlazené kytary. Pravidelný beat s industriálním dozvukem zůstává na svém místě. Odpustili si narážky na všechna největší zla moderní americké civilizace? Ne! Dovolili si snad nějaké odlehčení formou humoru či nadsázky? Ne, ani náhodou. Kážou, politicky agitují či hrají na struny populárních témat? Ne a ještě jednou ne! Dají vám byť na chvilku oddechnout? Ha ha, nečekat! Prokopali se svým dialektickým strojem negací zase o něco hlouběji do pekel kolektivního nevědomí? ANO!
Radek Londin

Dälek - No Question (jen audio)

> Více: oficiální web, MySpace.com
> Verdikt: 8/10

---

Zaostřeno na: Khanate - Clean Hands Go Foul

Label: Hydra Head / Trust No One
Datum vydání: 30.1.2009
Žánr: doom metal, avantgarda

Khanate jsou američtí metaloví extrémisté, kterým se v pomalosti a tvrdosti vyrovná málokdo. Tedy vlastně byli. V roce 2006 si kvarteto řeklo sbohem a rozešlo se do svých dalších projektů (Sunn O))), KTL, Khlyst, Gnaw atd.) Smrt je sice jenom začátek, ale nikdo už asi nečekal, že megakultovní Khanate ještě vydají jedno album, leč stalo se. "Clean Hands Go Foul" obsahuje čtyři improvizace vzniklé během natáčení jejich poslední desky "Capture & Release". Khanate jsou zhudebněné zlo, O'Malleyho a Plotkinovy kytary vyluzují ambientní pazvuky, Wyskidovy bicí jen jazzově šimrají a do toho vříská Alan Dubin, jehož hlas jako kdyby se ozýval přímo z pekla. "Wings From Spine" připomíná dekonstruovaný riff z "Too Close Enough To Touch" z jejich asi nejlepší desky "Things Viral". "Clean My Heart" jsou jako Black Sabbath v dark ambient remixu a v závěrečné půlhodinové "Every God Damn Thing" vám bude z tichých pasáží plných zlověstného probíjení a prskání mrazit v zádech. Nic extrémně nového už Khanate na svém "ztraceném album" nevymysleli a deska bude sloužit spíše jako připomenutí toho, co tato kultovní kapela dokázala. "Clean Hands Go Foul" je poslední hřebík do rakve, teď už nám nezbývá než se těšit na nové Sunn O))), kteří by měli vyjít letos na jaře, a Dubinův projekt Gnaw.
Karel Veselý

Více: Stephen O'Malley - web, James Plotkin - web
Verdikt: 8/10

---

Zaostřeno na: The BPA - I Think We're Gonna Need A Bigger Boat

Label: Southern Fried
Datum vydání: 03.02.2009
Žánr: pop, acousmatic

Ono se to má s novým projektem Normana Cooka alias Fatboye Slima asi tak, jako svého času s fotbalovým Realem Madrid - hvězdná jména prostě nedělají výsledek. Individuální výkony jsou naprosto nezpochybnitelné (David Beckham, Zinedine Zidane, Luís Figo... a Iggy Pop, David Byrne či Dizzee Rascal), ale pokud si na celou tuhle zářivou přehlídku posvítíte z divácké tribuny, snadno prohlídnete záři poutačových lákadel a uvidíte i plíživé stíny rutiny. Byť rutiny profesionální. Ačkoli si Norman Cook pro název desky vybral hlášku ze Spielbergovy klasiky "Čelisti", album z velké části postrádá agresivitu, tah na bránu. Covery "He's Frank (Slight Return)" s Iggym Popem a "Jumps The Fence" s Connanem Hosfordem náboj mají, stejně jako dva stand-out tracky "Toe Jam", a především Ameriku do obamovské pohody oblékající "Seattle" s fantastickou Emmy The Great, ale jako celek se jen dostává přes průměr. Jo, je to o volnosti, o větru ve vlasech (či na pleši), ale místy tomu prostě chybí nápad, po kterém byste se do oné pohody svezli.
Miroslav Böhm

The BPA - Seattle (feat. Emmy The Great)

> Více: oficiální web, MySpace.com
> Verdikt: 7/10

---

Zaostřeno na: The Rifles - The Great Escape

Label: 679 Recordings
Datum vydání: 26.01.2009
Žánr: indie rock

Po třech letech se o slovo znovu hlásí indie čtyřka z Londýna s novým materiálem. No, novým... V pořadí druhá deska "The Great Escape" navazuje na svou starší sestřičku "No Love Lost" přesně tam, kde ta skončila. The Rifles nijak radikálně nemění směr, o přesunu v rámci žánru nemůže být řeč, a tak zůstávají na stejné koleji se svými souputníky, jako jsou třeba Eight Legs a kdesi v dáli vykukují velikáni The Strokes. Žádná větší inovace, experiment nebo exotické přísady, překvapení se prostě nekoná. Jedenáct nejklasičtějších kytarovek postavených na pár akordech, jaké si dovedete vybavit z tvorby kapel, které se už svým indie výtvorem pochlubily. Jedenáct pozitivních oddechovek, nad kterýma se vlastně ani nesluší přemýšlet, protože stejně všichni vědí, že je to na jedno brdo. Ono to trošku svádí odkrouhnout The Rifles nálepkou klišé, ale ve výsledku to žádná pruda není. Člověk se holt musí smířit s tím, že indie kytarovky už nepřinášejí vzrůšo jako kdysi. Pro čas strávený čekáním na čtvrtou řadovku The Strokes je to vlastně úplně ideální výplň.
Dominika Jiroušková

The Rifles - The Great Escape

> Více: oficiální web, MySpace.com
> Verdikt: 7/10

---