Máte rádi emotivní hudbu servírovanou s postrockovou pompou? Takovou hrají italští Aim. Už jednou zavítali na česká pódia a vrací se zpět. Pojďme se podívat na jejich poslední studiovku s ambicí promlouvat ke zlomeným duším. Bude to procházka slzavým údolím.
6/10
Aim - Spirits Of Your Tide
Vydáno: září 2008
Celkový čas: 44:19
Skladby: Talento, Too Wild, Doran, Athena, Vega, Hubis II, Hubis, Salige, Gaston, Metal, Beyond Syrens And Mariners
Vydavatel: Absent Hour
Neříkejte, že jsem vás v perexu nevaroval.
Aim jsou vážně citlivky. Přemítají nad vypitými sklenicemi a dívají se skrze okna bez skel. Jestli jste je ještě neviděli naživo, pak vězte, že dvojčata Marco (basa) a Matteo (bicí) Camisascové tvoří rytmická zrcadla, kytaru a hlavní vokál má na starost Marco Fiorello. Před recenzovanou deskou stojí debut a jedno EP.
Shoegaze styl či kapely jako
Sigur Rós,
Radiohead, ale i
Coldplay, takové inspirace si přiznává italské trio. Samá známá jména.
Aim skutečně nehrají žádnou velkou alternativu, jejich postupy jsou sice typicky postrockové, ale moc to s dynamikou nepřehánějí. Spíše hladí, než aby drápali. Trocha elektroniky, něco hluku v pozadí, nezbytná dávka ozvěny, hypnotická kytarová linka, bicí občas v přechodech lehce swingují. Nejblíže mají skutečně ke
Coldplay, ale vypnuli lustr a nechali jen lampičku na čtení o romantické, rozumějme nenaplněné lásce.
"Since you forgot me, you built world in which you are the center and I can not enter," zpívá Marco v "Too Wild", jež následuje hned po krásném instrumentálním vstupu s názvem "Talento". V podobném duchu se nesou texty na celé desce -
"broken bottle...terrible secret I bring inside me...if I could break the chain...what I live for?" a podobně. Zkrátka působí trochu naivně, navíc jejich vyznění ještě podporuje pěvecký výraz, který občas sklouzává do vod rádiového emo rocku. Zkrátka Marco by lkal i nad skvrnou na jeho novém tričku. Méně je někdy více.
Určitě existuje více důvodů, proč si
Aim poslechnout. Styl, který hrají, vyžaduje důkladnou produkci a nekomplikovanou, ale účinnou stavbu písní. V tomto směru dokázali Italové celkem uspět. "Athena" na ploše šesti minut nenudí, "Metal" zase zabaví vrstvením zvuků. Jen škoda, že v celku nefunguje "Spirits Of Your Tide" tak dobře jako naživo při koncertě. Musíte být více než jen velmi dobří nebo mít pořádné charisma, abyste si mohli dovolit takovou koncentraci romantickým nánosem zatížených slov a hudebních postupů. "Spirits Of Your Tide" jimi doslova přetéká.