The Stranglers předvedli punk s lidskou tváří

20.01.2009 12:06 - Petr Bláha | foto: facebook interpreta

Britští punkeři The Stranglers se potřetí vrátili do Prahy, aby předvedli učebnicové provedení oldschoolového punku ve spojení s klávesovou psychedelií. Jejich tvorba přilákala do Paláce Akropolis mnoho lidí, kteří chtěli spatřit legendu na vlastní oči. Jen punkeři chyběli...
The Stranglers, Palác Akropolis, Praha, 19.1.2009
© Honza Průša / musicserver.cz
Ještě pár hodin před koncertem lákala četná rádia své posluchače na koncert, kde uvidí v akci sedmdesátiletého bubeníka Jeta Blacka. Pokud se na tuto udičku nějaká rybka chytla, tak se teď nejspíš dobývá se sekerou do redakce onoho rádia a vyžaduje vrácení vstupného, protože starý pán za bicí soupravou neseděl. Vzhledem k věku a figuře již nezvládá plný koncertní zápřah turné a občas ho musí nahradit jeho bubenický technik Ian Barnard. Černého Petra si tentokráte vytáhlo i pražské publikum.

Publiku to však ani trochu nevadilo, nebo to nedávalo najevo. Mladá krev v rytmické sekci hnala celý koncert kupředu a nebylo okamžiku, kdy by došlo k nějakému rytmickému kopanci či jiné nepřístojnosti. I baskytarista JJ Burnel předváděl celý koncert podivné tanečky a s nepřítomným výrazem ve tváři si užíval hraní. Ale kde to skutečně vřelo? Na druhé straně pódia, kterou okupoval klávesový mág Dave Greenfield a zpívající kytarista Baz Warne, který vypadal spíše jako rabiát z Oi! kapely než jako zpěvák The Stranglers. Tito dva pánové si koncert neskutečně užívali a bavili publikum svými kousky. Výborná byla scéna, kdy Dave dopil svoje pivo a hodil po kytaristovi prázdný kelímek. Ten neváhal ani chvilku a elegantní hlavičkou zavěsil přímo bubeníkovi do klína.

The Stranglers, Palác Akropolis, Praha, 19.1.2009
© Honza Průša / musicserver.cz
Celé turné má obrovskou výhodu v tom, že není svázáno řadovou deskou, což kapele dovolilo hrát průřez tvorbou. Bylo poměrně jasné, že akcent bude kladen hlavně na tvorbu z dob největší slávy, tedy z konce sedmdesátých let. A nebylo tomu jinak. Publikum, složené hlavně z ročníků, které právě v těchto dobách byli v pubertálním věku, si užívalo hity jako "Nice 'N' Sleazy", "5 Minutes" nebo "Peaches". Člověk se neubránil úsměvu, když spatřil rodinku, kde otec oprášil starý křivák a rebelské tričko z mládí, vzal ženu a děti na koncert a ti ho museli dvě hodiny pozorovat, kterak křepčí jako pominutý. A takových tam bylo víc než dost. Ve svých dvaceti letech jsem byl v publiku jeden z nejmladších, ale i to pomáhalo přátelské atmosféře. Když jsme kapele mocně hrozili při "Stange Little Girl", tak mě jeden starší rocker omylem udeřil lahví do ruky a ihned se začal omlouvat. To jsem opravdu na koncertu ještě nezažil a byl jsem rád, že slušní lidé nevymřeli a dokonce chodí na punkové koncerty. Na rozdíl od punkerů, které jsem mohl spočítat na prstech jedné ruky špatného truhláře. A to jedněmi z nich byli Petr Hošek z Plexisu a Jan Haubert z Visacího zámku. Mladá krev, která se tak vehementně ohání renesancí old school punku, prostě nebyla.

Frontman Baz byl jediným členem, který občas komunikoval s publikem a řádně si stěžoval na pražskou zimu. Poté fanoušky lákal na pivo a ve finále dokonce nabízel místo v autobusu kapely. Nejsilnější momenty celého setu přišly ve chvíli, kdy zazněla staré pecka "Always The Sun", kterou fanoušci doprovodili mocným sborem v refrénu. Schválně jsem se díval na zvukaře, abych zjistil, jak tomu je, protože jedna nejmenovaná česká kapela měla nedávno takovéto sbory nahrané ve studiu a zvukař je ve vhodném okamžiku pouštěl. To se tady nestalo ani náhodou a já se v atmosféře koncertu zmítal někde mezi extází a myšlenkami na Depeche Mode, kteří se u Stranglers museli inspirovat. V "Golden Brown" jsem si dokonce vystřihl emo vložku, kdy jsem se přistihl, že zpívám český text a po tváři mi stéká slza. Vzpomínka na Františka Sahulu byla asi silnější než já, vždyť jeho "Zlatohnědá" mě k anglické legendě přivedla.

The Stranglers, Palác Akropolis, Praha, 19.1.2009
© Honza Průša / musicserver.cz
Po zhruba devadesáti minutách se kapela rozloučila. Fanoušci však měli jiný názor, takže přišel na řadu přídavek a další odchod. Všem přítomným probleskla hlavou jasná myšlenka a začali skandovat: "No More Heroes". Kapela chvíli publikum ještě žhavila a pak přišla a fenomenálním způsobem odpálila svůj největší hit. Publikum skákalo, křepčilo, zpívalo refrén a pak přišel konec. Nikdo už víc nechtěl, nebylo co. Nikdo nechtěl žádné další hrdiny. Těmi se stali The Stranglers a já v klidu odešel do noční Prahy, abych si kapelu znovu pustil v přehrávači. Tohle byl jeden z nejsilnějších koncertních zážitků v mém životě. Tleskám, tleskám.

Fotogalerii z koncertu najdete na zde.

The Stranglers, Palác Akropolis, Praha, 19.1.2009



DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY