Dárkový koš

17.12.2008 05:00 - Jaromír Merhaut | foto: facebook interpreta

Folkař, bigbít, jazzman, bluesman, mods, rocker, popař, diskouš, seladon, swingař... tím vším Rod Stewart během své takřka padesátileté hudební kariéry věrohodně byl. Dnes je nonšalantním nadžánrovým bavičem. Jeho chraplák & frňák se stal světovou obchodní značkou.
7/10

Rod Stewart - Some Guys Have All The Luck

Skladby: Maggie May, Mandolin Wind, Every Picture Tells A Story, Stay With Me, You Wear It Well, Sailing, The Killing Of Georgie (Part I and II), Tonight's The Night (Gonna Be Alright), The First Cut Is The Deepest, You're In My Heart (The Final Acclaim), I Was Only Joking, Hot Legs, Da Ya Think I'm Sexy?, Passion, Young Turks, Tonight I'm Yours (Don't Hurt Me), Baby Jane, Infatuation, Some Guys Have All The Luck, Love Touch, Forever Young, My Heart Can't Tell You No, Downtown Train, This Old Heart Of Mine, I Don't Want To Talk About It, Rhythm Of My Heart, The Motown Song, Tom Traubert's Blues, Handbags And Gladrags, Have I Told You Lately, Reason To Believe, Two Shades Of Blue
Vydáno: 24.11.2008
Celkový čas: 154:55
Vydavatel: Warner Music
Škoda, že bilanční 2CD "Some Guys Have All The Luck" zůstalo napůl cesty. Výběr písní totiž opomíjí formovací sixties i posledních patnáct noblesních let. Kruh, který Rod umělecky opsal, je zobrazen náznakem. Komplet je tím zbytečně devalvován na průhledný vánoční vysavač. Přitom stačilo přidat jednu placku a bylo vymalováno i pro gurmány, nejenom naše dámy. Nechybí klasické oplodňováky "Sailing", "Tonight's The Night", "The First Cut Is The Deepest", bez kterých se v polovině sedmdesátek neobešla jediná diskotéka či mejdan ani žádná z deseti Nr.1 UK/US. Na druhou stranu jen jedenkrát Faces, nic od Steampacket, Jeff Beck Group ani nota z výstavního songbook období.

Užil jsem si zejména úvodní polovinu prvního disku a pár věcí z konce druhého, začátek sedmdesátých let byl z mého pohledu rockera docela přitažlivý. Stewart sice ani ve svém nejpokleslejším popíkovém období, reprezentovaném pro mě osobně titulní odrhovačkou, nešel pod jakž takž nastavenou laťku, ale přeci jenom kolovrátky jako "Da Ya Think I'm Sexy?" nebo "Baby Jane" poslouchám dnes s lehce potměšilým úsměvem. Od konce osmdesátých let se Rod začínal stále více ohlížet přes rameno a retro fazóna mu sedne jako ulitá.

Co se týče zvuku, hifistický klobouk dolů, i ty nejstarší nahrávky znějí perlivě, množství detailů vstupujících na scénu překvapilo i mě, pamětníka. Hned úvodní "Maggie May" je v tomto smyslu referenční. Já ji nosím otisknutou v hlavě jako zahuhlanou změť a tady se najednou vylupují a hlásí o mou pozornost "nové" nástroje, jak kuřátka čerstvě proklovaná ze skořápek.

Hodnotit výběrovky je ošemetné, protože jejich dramaturgie je odtržená od umělce, je výsledkem firemního kalkulu, a když se nevyvede, může zaříznout i skvělou muziku.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY