Filip a Matěj, jediní stálí členové Toneless, jsou příjemní popíkáři pro jemné slečny, kteří nijak nevybočují ze žánrových konvencí, klišé a průměrnosti. To byl můj první dojem. Po usilovném snažení o proniknutí pod kůži jejich nové desky však musím konstatovat, že ačkoliv je stále vidím jako pop pro jemné slečny, musí ony slečny patřit do náročnějšího soudku posluchačské obce. Proč?

Prostě se jejich muzika těžko "tráví." Od zvuků à la zaseknutý vánoční betlém na penízky v jinak uklidňující kytarovce "Monica" až po hypnotizující, dokola se opakující klavírní motiv v "Rain", písničce, kterou bych si v rádiu rozhodně představit nedokázal.

Navíc jsou Toneless jaksi vážní. Nemám teď ale na mysli nějaký zatrpklý ksichty na depku po rozchodu. Přídomek "vážní" mi naskakuje, protože je jejich pop lajznutý vážnou hudbou. Jakási podivná, mému náctiletému uchu nelibozvučná, klavírní esa použili i v první vypuštěné nové skladbě "Fallen Star". Za takovou odvahou může stát jen bezmezná hrdost undergroundu nebo naprosté šílenství. Tak či onak bych se divil, kdyby to na rádiu někoho oslovilo. To stejné platí i pro dost dalších tracků, Toneless totiž rádi skládaj z navzájem vzdálenejch a nesourodejch akordů a výslednýmu výtvoru se tak obtížně dostává na kobylku. Malé zázraky v podobě skladeb s třemi a více libozvučnými akordy dohromady však na desce také najdeme. A u těch nevidím sebemenší důvod, proč by se nemohly objevit v rádiu. Jde například o romantickou "Tell Me Where Have You Been," která konečně zanechává pocit, že Toneless nepsali proto, aby psali, ale protože je tížil kámen na srdci. Dle rozhovoru tady na musicserveru hoši textaří spíš jen, aby bylo co zpívat, ale tady to buď dokonale skryli a nebo se od té doby něco změnilo. Lyrika je naléhavá a z celé písně čiší cit.

Do kolony největší palby alba bych také zahrnul "Loner Guy", která mi trošku evokuje Coldplay, za jejichž českou obdobu se Toneless považují od té doby, co v jednom rozhovoru prohlásili, že mají bandu kolem Chrise Martina rádi.

Je to všechno pěkný, ale přesto marně na tomto cédku hledám opravdu výraznou melodii nebo cokoliv, co by člověku uvízlo v hlavě a připoutalo ho k Toneless, aby si je nepouštěl jen jako fajn kulisu. Deska splývá, písně se těžko zapamatovávají, jako by celé album bylo jedna dlouhá sloka bez refrénu. Sice jsou Filip a Matěj precizní muzikanti, ale to je bohužel málo na velký úspěch... Nesmím ale opomenout, že při recenzování Toneless se mi poprvé v životě stalo, že by mamka i taťka nezávisle na sobě přišli do pokoje s otázkou: "Co je to za hezkou muziku?" Netroufám si mluvit za jejich generaci, ale minimálně bych mohl nastínit myšlenku, že se Toneless se možná jen zaměřili na špatnou cílovou skupinu a že jejich jemný, podivný pop by mohl táhnout jinde.

V případě generace, jež je hlavní cílovou skupinou rádií s moderní hudbou, se ale obávám, že svět není připraven na pop s tak tvrdou skořápkou. Pop, který je dle mého skromného názoru, přes všechny připomínky v tomto článku, kvalitní. Pokud ale toužíte po něčem novém a nesháníte zrovna vypalovačky, na které byste se proskákali o patro výš, hurá na musicforhelp.cz, kde je album "We've Got No Friends" legálně ke stažení za 30 korun pro charitu.