Běžný návštěvník se nestačil divit, kdo že to vládne prostoru pod pódiem. Ze všech koutů republiky se sjeli glamrockeři (tento styl jsem dosud považoval za vyhynulý druh) a notně podporovali severské hvězdy v hraní. Bylo až komické, když se frontman Nicke zeptal, kdo byl na pražském koncertu Backyard Babies před deseti lety, načež vylétly ruce všech fanoušků s natupírovanými účesy, i když jejich průměrný věk byl okolo dvaceti. Tato část obecenstva byla vítaným zdrojem zábavy. Když se hlavní hvězdy nechávaly vytleskat na přídavek, tak kytarový technik doplnil zpěvákovi zásobu trsátek, aby mohl vesele hrát. Jenže deset vteřin po jeho odchodu se po zásobě jen zaprášilo a trsátko zůstalo jediné, naštěstí stačilo. I po policejní hodině nebyla nouze o zážitky. Baskytarista Johan si krátil večer debatou s fanoušky a hádejte, kteří to byli? Ano, glameři. Víc jak hodinu s nimi diskutoval u baru, poměřoval síly v páce a nakonec, když zjistil, že nikdo z přítomných nemá kokain, odešel.

Pro pražské Phantoms On Fire muselo být hraní před severskou star velkou poctou, ale samotný koncert jim mnoho radosti nepřinesl. Jejich set utrpěl zoufale malou návštěvou, která by se snad nedala počítat ani na desítky, což člověku moc radosti nepřinese. Ještě méně nadšený musel být pořadatel. Phantomové jsou po letech jistotou a v našich končinách není lepší předkapely pro svižné severské rock'n'rolly. Všechno zahrané s jistotou a přesně, jen pro pár nadšenců, hlavně z řad glamrockerů. Naštěstí tam byli, jinak by to celé dopadlo fiaskem.

Naopak Skiller zahráli na úplně jinou notu. Uřvaný emo core ze Švédska hnaný kupředu výborným bubeníkem, ale to bylo z mého pohledu všechno. Známé metalové pózy, které už nepřekvapí nikoho, zpěvák oblečený dle hiphopového modního diktátu a zoufalá snaha o komunikaci s takřka nulovým publikem. Bylo fajn, že se snažil komunikovat, ale požadovat circle pit od deseti lidí? To asi nebylo úplně na místě, resp. to bylo velice naivní. Neříkám, že Skiller hráli nějak špatně, nebo snad nudně, to v žádném případě. Jen opět potvrdili, že multižánrové supporty nejsou nejšťastnější volbou. Poslechl bych si je rád znovu, ale na jiné akci, kam by víc seděli.

Bylo okolo půl deváté, když se rozsvítily kytarové bedny a kopák. Cože? Ony bedny svítí? Ano, Backyard Babies mají svoje aparáty lemované červenými LED diodami, které ve tmě a ve spojení s oranžovými majáky působí velice efektně. Do toho se ozvalo "Who Killed Bambi?" od Sex Pistols a pomalu nastoupila švédská legenda, které se dostalo té cti, že na jejich CD hostoval kupříkladu Joey Ramone. Výkon vskutku profesionální, takřka bezchybný, ale co bylo s podivem? V té tmě se několikahlavý dav rozrostl geometrickou řadou a Rock Café se slušně zaplnilo, což bylo jedině dobře, protože nevím, jak by vikingové vydejchali dvacet lidí pod pódiem. Došlo na průřez tvorbou, který musel obsahovat hitovky typu "Fuck Off And Die", "Idiots" nebo "Dysfunctional Professional". A taky obsahoval. Čtveřice nordických chasníků hrála s nasazením nevídaného formátu, kytarista Dregen snad nevydržel na místě déle jak pět vteřin. Publikum si užívalo, kapela očividně taky a nálada byla opravdu skvělá. Nikomu se nechtělo končit, tak musela zaúřadovat vyšší síla v podobě policejní hodiny. Nutno podotknout, že Backyardi se nenechali obrat ani o vteřinu a jejich show skončila přesně ve 22:00.

Kapela předvedla skvělou směs punku, rock'n'rollu a popových refrénů, která nemohla nikoho nechat v klidu. Bylo fajn, že takováto skupina přijela do Prahy. Nezbývá než doufat, že jim návrat nebude trvat dalších deset let a příště si přivezou stejně kvalitní, ale vhodnější support.

Backyard Babies, Skiller, Phantoms On Fire, Rock Café, Praha, 28.11.2009