Kapela se zformovala kolem roku 1989 v zemi rockem a metalem oplývající, od té doby natočila šest alb a obrážela světová pódia. Aby muzikanti po vyčerpání energie mohli vnést čerstvý vítr do plachet, oznámili v roce 2009, že si dávají pauzu na neurčito. V mezidobí však nepověsili své řemeslo na hřebík. Zpěvák Nicke Borg se věnoval vedlejšímu projektu Homeland a kytarista Dregen stihl kromě sólovky natočit také album s Michaelem Monroem (zpěvák dřívějších glam-rockových legend Hanoi Rocks) a vydat knihu. Všechny tyto nasbírané zkušenosti se staly přínosem pro nový materiál.

Bluesový riff odstartuje otvírák "Th1rt3en Or Nothing", který je velmi povedeným intrem studiové novinky. Stylově vybočuje z konceptu alba, neboť využívá klasické hard-rockové postupy, které jsou zasazeny do moderního zvuku. Hard-rock ve středně rychlém tempu vzápětí vystřídá "I’m On My Way To Save Your Rock’N’Roll", jejíž punkovou energii si hned zamilujete. Úvodní vsuvku obohacenou o zvuky z televizní obrazovky přeruší punk-rockový riff za doprovodu pískavého zvuku sólové kytary a postupně rozvíjející se sloka náhle sklouzne do melodického refrénu. Zkrátka vše tady funguje tak, jak má, aniž by musela být nálada dokreslená nadbytečnými efekty. Následující "White Light District" pokračuje ve stejných kolejích a jen potvrzuje, že tenhle styl jim prostě sedí.

Dalším zlomovým bodem je balada "Bloody Tears". Ačkoliv tato kapela zrovna nechrlí rádiové slaďáky, tato skladba patří rozhodně k těm vydařenějším pomalejším kouskům. Vyváženě se tu spojuje akustická kytara s klavírem a country prvky a tento celek vygraduje do refrénu s elektrickou kytarou. Druhá polovina alba pak dále pokračuje v melodickém punk-rocku, který jim můžou závidět i jejich populárnější konkurenti.

Tracklist zakončuje velmi netradiční song "Walls". Začíná jako bluesový cajdák, který až po třetí minutě naprosto změní náladu a pokračuje jako volně navazující progresivní skladba s psychedelickou disharmonií, působivým dívčím vokálem a hororovým smíchem. Tento kousek je výjimečný i stopáží, neboť oproti ostatním písním se natahuje až na sedm minut příjemného poslechu. Sami muzikanti uvedli, že skladbě říkali laboratorní krysa, neboť vznikla improvizací ve studiu. Původně totiž deska měla obsahovat celkem deset písní, ale místo toho spojili dva songy do jednoho a vzniklo toto experimentální monstrum.

Noví Backyard Babies experimentují a jsou rozmanitější. Využili dosavadní zkušenosti z předešlé tvorby i bočních projektů a novou desku pojali jako směsici klasického rocku, punk-rocku a blues s přimícháním country. Švédští rockeři jsou zkrátka na cestě zachránit náš rock'n'roll.