Těžko bychom hledali jinou kapelu, která víc vystihuje význam slova "legenda". Vždyť to byli právě belgičtí Front 242, kdo na začátku osmdesátých let vztyčoval korouhev stylu electronic body music (EBM). Byli to oni, kdo ji nesl v časech největší slávy temných tanečních rytmů, oděn do černých leteckých kombinéz a svářečských brýlí. A jsou to stále oni, kdo ji nese i v těchto dnech, tedy v časech, kdy si na elektronickou temnotu nevzpomenou ani ti, kteří se před lety považovali za její oddané příznivce.

Front 242 se významně podíleli na vzniku a vývoji EBM, ovšem jednoho dne muselo zákonitě dojít, a taky došlo, k tvůrčímu vyhoření a ustrnutí. To ostatně postihlo i zbytek scény. Kapela se za uplynulých patnáct let nezmohla na víc než vydávání remixových kolekcí a záznamů z koncertů. Výjimku tvoří pouze poněkud rozpačitý "Pulse". Výsledek ovšem nestojí ani za poplatek za parkovné před nahrávacím studiem.

Kde ovšem tkví hlavní potenciál stárnoucích Belgičanů, to jsou právě záznamy živých vystoupení a koncerty vůbec. Přitom s představováním nové tvorby zrovna nespěchají a přehrávají stále ty samé skladby, slyšené už nesčetněkrát. Kapele se však daří do nich pumpovat neuvěřitelné množství výbušné energie, i když od vzniku některých uplynulo téměř dvacet let.

"Moments" vychází ze stejného modelu jako předchozí žívák "Re:Boot." Roky prověřené hity jako "Body To Body", "Welcome To Paradise", "Im Rhythmus Bleiben" či nesmrtelný "Headhunter" jsou rozebrány, znovu složeny a představeny v novém produkčním světle. Chladná elektronika je částečně polidštěna živou rytmikou. Inspirace zvukem konce minulého tisíciletí je tady evidentní. Máte-li s tímto místem na hudební časové ose problém, s "Moments" mnoho zábavy neužijete.

Front 242 jsou na sklonku první dekády nového tisíciletí především koncertní kapelou. A proč také ne? Vždyť to podstatné pro hudební dějiny elektronické hudby již udělali. Nyní mohou s klidným svědomím být vzory pro své následovníky, žít ze své pohaslé slávy a naplno si užívat statutu legend. Zatímco pro jiné by to byla jednosměrná jízdenka na hudební smetiště, v případě Front 242 to jsou klíče od luxusního penzionu pro stárnoucí gentlemany.

PS: Jak jim to přežívání jde, se budete moct přesvědčit 7. prosince, kdy vystoupí v pražském Lucerna Music Baru.