Sex-appeal představení rozhodně nechyběl. Obzvlášť ve chvíli, kdy zpoza svého syntíkového pultíku sestoupil pupkatý Erlend Sellevold a započal svádivý tanec se svým notebookem. Nakonec oba skončili na zemi v milostné vášni. Scénka možná měla všem přítomným připomenout, kde že se vzal název kapely - Ralph Myerz & The Jack Herren Band. Poněkud pozměněná jména patří režisérovi přisprostlých béčkových filmů sedmdesátých let a jeho fiktivnímu kameramanovi.

Vraťme se na začátek. Obecenstvo netrpělivě přešlapuje před Roxy, zdola se ozývají údery bicích. Ralph Myerz & The Jack Herren Band ještě zvučí! Mám tak chvíli času rozhlédnout se po lidech. Na elektroniku chodí opravdu jiné složení populace než na čistě rockovou kapelu. Občas dokonce zaslechnu klapnout podpatek. Nicméně i rockoví fanoušci by na středečním koncertě měli co dělat - norské trio se rozrostlo na pět členů. Kluci k sobě přibrali basáka a vlasatého kytaristu. Oba na pódiu obstojně pařili, mám dokonce pocit, že hlavní podmínkou pro přijetí do kapely je excentrický um se předvádět. Ovšem hlavně obohatili nejen celé vystoupení, nýbrž veškerou muziku této bandy - mnohem rockovějším zvukem a kissáckým zjevem.

Ačkoli bych se tomu po počáteční prodlevě v příchodu kapely na pódium nedivila, naštěstí nikdo z přítomných neuposlechl výzvy první a známé pecky "Kill The DJ". Přišli bychom totiž o skvělou podívanou. Experimentální prostor Roxy se naplnil experimentem. Osvědčeným a několikrát proběhnuvším v Norsku, Evropě i Česku, ale stále překvapujícím. I díky velkolepé živé show, na které se konečně projevila energie tutlaná na několika kapelou vydaných deskách, si postupně získali srdce i rozum mnoha fanoušků. V naší zemi fandí kapele slušná základna. Z čeho jsou všichni tak nadšeni?

Kromě tvrdých kytarových strun, hlubokých basových strun a dunivých nebo kosmických efektů z noťase jsou to jednoznačně bubny a dva pánové, kteří je obhospodařují. Tma, která zalila klub po konci téměř každého songu, v sobě ukrývala žhnoucí tajemství nahromaděné síly, když v tom něco zajiskřilo a energie vybouchla! Na perkusích se ve světelné žluti zjevila postava. Ano, píšu na perkusích a myslím na perkusích. Bubeník na nich jednou nebo oběma nohama stál po celou dobu vystoupení. Ve stoje řezal do činelů, které občas používal také jako bradla, předváděl akrobatické kousky, pobíhal po pódiu a občas si zaběhnul na prolejzky ke kámošovi od vedle. Tím byl druhý bubeník Tarjei, který rozhodně nezůstával pozadu.

S vervou se ujal role frontmana, patka jeho vlasů neustále poletovala ve vzduchu. Po každém odehraném songu se vyhoupl na rantlíky své bicí soupravy a nadšeně řval do publika: "Jste nejlepší! Je skvělý bejt tu zase s váma! Rozsviťte! Chci vás všechny vidět!" V ústrety mu odpovědělo pískání a nadšený ryk, který celý večer téměř vůbec neustával. Zvyšovaly se akorát decibely jekotu - v momentech, kdy zazněly hitovky "Nikita" nebo "Think Twice". Se stejným úspěchem se setkaly také "Queen Of The Night" nebo "Looking For Love", songy z chystané nové desky, kterou prý tahle rozdováděná pětice nahrává hlavně pro nás. Perspektiva nové placky zdá se býti ještě propracovanější a nadupanější. Kdo koupí, neprohloupí.

Po "Don't Play Rock" kapela zmizla z pódia, s čímž se ovšem dav nehodlal smířit. Asi by mu moc nešlo skandovat hromadně: "Ralph Myerz And The Jack Herren Band!" Rozhodl se tedy tradičně pískat a hulákat, což zafungovalo. Ačkoli se kvapem blížila osudová desátá hodina, vichřice se na scénu vrátila. Poslala do nás ještě dva songy, efektně zapózovala a odešla nadobro. Nechala nás ale v očekávání nové desky a další povedené taškařice na území České republiky.

Setlist: Kill The DJ, Hello Cleveland, Casino, Nikita, Queen Of The Night, A Special Morning, Natasha '75, Dr. Lovemuscle, 1982 Robotdance, Think Twice, Don't Play Rock, Looking For Love, Savannah

Obsáhlou fotogalerii z koncertu najdete zde.

Ralph Myerz & The Jack Herren Band, Roxy, Praha, 29.10.2008