Virtuální komunity
"Dubstepforum končí!" hlásaly na začátku října blogy a informační servery o klubové hudbě. Provozovatelé nejrozsáhlejšího diskusního fóra o dubstepu to suše oznámili v příspěvku k tříletému výročí stránky, která se stala rozcestníkem aktivit agilního klubového žánru. Byla to více než jen plkací stránka, dubstepforum bylo něco jako páteř celosvětové dubstepové komunity. Když Hyperdub nebo Tempa vydávali nový singl nebo desku, oznamovali to prostřednictvím Dubstepforum. Komunitní web také výrazně pomohl mezinárodním dubstepovým hvězdičkám jako 2562 nebo TRG k tomu, aby se dostaly do povědomí v kolébce žánru, v Londýně. A komunita kolem fóra měla prsty například v kompilaci "Dubstep Warz". Nemůžeme se tedy divit, že většina fanoušků byla z náhlého konce fóra pořádně vyděšená. Nakonec všechno dobře dopadlo, dubstepforum se o pár dní později vrátilo online. Zájem, který jeho náhlé zmizení způsobil, je ale důkazem, jak moc důležité jsou pro undergroundovou hudbu internetové portály.

Diskusní fóra nabízí to, co klasické webové stránky nemají - interaktivitu. Místo více či méně pasivní konzumace se můžete sami účastnit diskuze, pokládat otázky, přidávat odpovědi nebo třeba odkazy na svůj nejnovější mix. Kolem diskuzí tak často vyroste silná komunita, jejíž aktivity můžou překročit i hranice jedniček a nul. Někdy podceňované plkací internetové koutky můžou sloužit jako důležité podhoubí pro vyměňování myšlenek a nápadů. Zářným příkladem je fórum I Love Music, na které na začátku našeho desetiletí přispívala řada profesionálních hudebních publicistů či hudebníků. Nezkrácený záznam zdejší diskuze o The Strokes se dokonce v roce 2002 objevil ve sbírce textů o hudbě "Da Capo Best Music Writing".

Na dubstepforum přispívá dvaadvacet tisíc registrovaných uživatelů a příspěvky lidí z celého světa přibývají rychlostí jeden za sekundu. Co začalo jako web pro pár dubstepových nadšenců, je dnes globální rozcestník, na kterém se řeší v podstatě cokoliv. A to je možná ten problém. Nikdo vlastně neví, proč se DSF na okamžik odmlčelo. Jedním z možných důvodů by mohlo být určité znechucení provozovatelů z toho, že v začátcích skromný portál se rozrostl do takto obřích rozměrů. Větší množství diskutujících totiž neznamená zvýšenou kvalitu diskuze, spíše naopak. Ostatně stejný problém řešili i I Love Music, od kterého se odštěpil odborněji zaměřený Dissensus.

Virtuální komunity výrazně pomáhají novým interpretům a žánrům, pro které obvykle není příliš mnoho místa v oficiálních papírových publikacích. Diskutující mohou jednoduše nastartovat vlnu, z níž se za pár měsíců stane všeobecně uznávaný fenomén. Někdo se těmto internetovým objevům směje (viz hanlivá škatulka blog house), těžko ale někdo popře, že diskusní fóra více než co jiného drží prst na tepu doby. A co více - tep samy vytváří.

Tanec v 3D
Berlínský klub Tresor otestoval jako první na tanečním parketu revoluční prostorový soundsystém IOSONO. Stovka reproduktorů rozesetých po klubu umožní DJovi směrovat beaty do různých míst na parketu a vytvářet tzv. audio hologramy. Za vynálezem stojí Karlheinz Brandenburg neboli jeden z programátorů kompresního algoritmu používaného v mp3 souborech. V Tresoru si DJové i tanečníci nový systém vyzkoušeli v rámci konference Popkomm. Nyní už je dostupný i pro běžné návštěvníky klubu, kde zůstane až do poloviny listopadu. IOSONO doposud používali výhradně v amerických kinech a jeho další dostupnost v tanečních klubech bude prý záviset také na tom, jestli se DJové naučí s prostorovým zvukem pracovat. Bude nový soundsystém znamenat revoluci? Nechme se překvapit.

Kluboví producenti přiznají barvu
I elektroničtí experimentátoři vyrůstali na popu. Nečekaná přiznání k oblíbeným trackům z minulosti přinese kolekce deseti vinylových singlů "Recovery". Bude obsahovat remixy klasických popových či rockových hitů minulosti v podání současných elektroniků. Jen namátkově - Fennesz si vystřihne "Hunting High And Low" od norských A-ha, Ryoji Ikeda překopal "Back In Black" od AC/DC a alva noto si vzal do parády "Planet Rock" od Afrika Bambaata. Sedmipalcové singly vychází na Fractured Recordings, o CD edici se zatím neuvažuje.

Label měsíce - Smalltown Supersound
Mysli globálně, jednej lokálně. Podle tohoto hesla se řídí Joakim Haugland, šéf norského labelu Smalltown Supersound. Od poloviny 90. let vydává pozoruhodné elektronické experimentátory z Osla a okolí, v posledních letech však už expanduje i mimo hranice Norska. Pokud dosud někdo na klubové scéně jméno Smalltown Supersound neznal, pak letos se to určitě napravilo. Může za to samozřejmě Lindstromův majstrštyk "Where You Go I Go Too", agilní label z Osla však letos vydal i další výtečné desky. V čele je samozřejmě norské kosmické disco - dlouholetý pilot klubové noci Sunkissed a vystudovaný houslista, podivín Diskjokke vypustil svůj povedený albový debut "Staying In". Per Martinsen alias Mental Overdrive prozkoumával hranice mezi dubem a technem na "You Are Being Manipulated". A nezapomeňme ani na Bjorna Torskeho a jeho "Feil Knapp", které ho zařadilo do absolutní špičky současného kosmického house. (Album ale vyšlo už vloni).

Smalltown Superjazzz také expanduje mimo hranice Norska a elektroniky. Na jejich značce se objevilo poslední album "Fire Escape" od weird folkařů Sunburned Hand Of The Man produkované Kieranem Hebdenem (aka Four Tet). Japonské dívčí noiseové trio NISENNENMONDAI zde vydalo svoji kompilaci EPček "Neji - Tori" a americký krautrockový revivalista Arp přes ně vypustil své výtečné syntezátorové orgie "In Light". K tomu si připočtěte alba norských post-rockerů Serena-Maneesh a 120 Days nebo hlukařů jako Lasse Marhaug a Jazzkamer a máte před sebou label, který triumfuje hned na několika frontách.

Joakim Haugland ale nespí na vavřínech. Konečně se mu podařilo rozběhnout label, o kterém vždy snil - vlastní jazzový imprint Smalltown Superjazzz. Přemýšlel o něm od chvíle, kdy Smalltown Supersound vydali "A Livingroom Hush" od Jaga Jazzist. Oficiálním heslem labelu je "jazz s punkovým přístupem", což naplňuje především skandinávský all-star tým The Ting a projekt Original Silence s Thurstonem Moorem ze Sonic Youth ve svém line-upu. Ale to už je příběh, který patří do trochu jiné rubriky než té o taneční hudbě.

Top alba měsíce

Shed - Shedding The Past (Ostgut Tonträger)
Když někdo v minulosti míchal techno a dub, vyšla z toho vždy vítězně zkouřená dubová pohoda. Německý producent Shed debutující právě s "Shedding The Past" na to jde opačně. Maximálně hutný a tvrdý spodek jen občas doplňují rozostřující dubové efekty, které hudbě dodávají démonický efekt. Někdy je beat trochu nerovný, ale stejně bych ho neřadil do dubstepu, jak to dělá hodně mých kolegů. Tím nechci říct, že Shed nezní inovátorsky a originálně, což se už dneska v technu moc často nepodaří.

High Places - High Places (Thrill Jockey)
Hodně improvizace, hodně šílenosti a hodně psychedelie. To je recept, podle kterého lepí své skladby brooklynští experimentátoři High Places. Těžko říci, jestli to ještě vůbec je taneční hudba, rozhodně je to ale něco neobvyklého a originálního. Na svém bezejmenném debutu se vyzbrojili samplery, objekty běžného použití a primitivní zvukovými efekty a stvořili psychedelickou klubovou hudbu na různé použití. Na desce to skřípe a škrábe, ale je to celkově příjemný zážitek. A live to snad bude ještě lepší. Sami se o tom můžete přesvědčit 6. listopadu, kdy duo High Places vystoupí na FAMUfestu v Divadle Archa.

Hatchback - Colors Of The Sun (Lo Recordings)
Termín "epické disco" je pěkný způsob, jak popsat debut amerického producenta, který si říká Hatchback. "Colors Of The Sun" se nijak neomezuje v použití stařičkých syntezátorů, ale na rozdíl od Lindstroma zůstává oběma nohama na zemi. Albu vévodí singlový monolit "White Diamond", na který jsme už nedávno upozorňovali v MP3 Jukeboxu.

Gang Gang Dance - Saint Dymphna (The Social Registry)
Svatá Dymphna je ochránkyní outsiderů a Gang Gang Dance po ní pojmenovali svoji čtvrtou desku. Jejich psychedelickým experimentům vévodí silný rytmus, a tak si dokonce mohli na desku pozvat i londýnského rappera Tinchyho Strydera. Šamanský funky rytmus je pro ně nadevše, takže jim snad odpustíte i uřvanou zpěvačku Liz Bougatsos.