Finské květinářství podzimního smutku

Jakákoliv komerčně známá kapela má před každou svojí novou deskou nelehký úkol. Minimálně se vyrovnat té předchozí, v lepším případě ji překonat, nebo přehodit výhybku a posunout svoji hudbu na jinou kolej. Jak se to povedlo finským Rasmus na "Black Roses", se dočtete v následující recenzi.

6/10

The Rasmus - Black Roses

Vydáno: 29.09.2008
Celkový čas: 42:30

Skladby: Livin' i In World Without You, Ten Black Roses, Ghost Of Love, Justify, Your Forgiveness, Run To You, You Got It Wrong, Lost And Lonely, The Fight, Dangerous Kind, Live Forever

Vydavatel: Universal

Nezáleží na tom, jestli se na Rasmus díváte skrz prsty nebo jim fandíte. Podstatné je, že se této severské kapele daří v celoevropském kontextu. Je tomu již pět let, co diváky v televizi uhranul chlapík v černém s havraními péry ve vlasech. Troufnu si podotknout, že jen hrstka fanoušků (natožpak pasivních posluchačů) tuší o předchozích studiových albech. Rasmus jich totiž ve své domovině stihli vydat před "Dead Letters" pět, ačkoliv ve zcela jiném stylu.

Nechme ale historii dřímat v šuplíku a zaměřme se na novou podzimní desku "Black Roses". Otvírák a první singlovka "Livin' In A World Without You" je typickou skladbou, která byla natočena za účelem okupace prvních příček rozhlasových stanic. Stejně jako tomu bylo u "No Fear" i tato píseň se zcela liší od zbytku alba. Líbivá melodie, vtíravý text a silná klávesová linka - funguje to zas a znova. Není tedy divu, že ani zbytek alba nenabízí nic překvapujícího. Žádný hudební vývoj se totiž nekoná, proč měnit model, který úspěšně funguje? Je to trochu škoda, jelikož minulá nahrávka "Hide From The Sun" nezněla vůbec špatně, svou předchozí kolegyni strčila do kapsy a dal se tedy očekávat další posun správným směrem.

Černé růže jsou zkrátka sázkou na jistotu: pokud možno zůstat ve stejných kolejích, moc neexperimentovat a hlavně nic nezkazit. Je však otázkou, jestli se Rasmus nepřepočítali. Albu chybí předchozí energie, postupem času většina písniček splývá a také silně postrádám gradaci skladeb jako například u "Immortal" nebo "Night After Night" z předchůdkyně. Na druhou stranu je album poměrně vyrovnané a občas překvapí zajímavý moment, jako třeba kytarové sólo a netradiční zakončení u "Run To You". Také "You Got It Wrong" začíná velice slibně, bohužel je většina skladeb ale dotažena jen na půl.

Netuším, zdali má blonďatý přeliv zpěváka Lauriho Ylönena symbolizovat návrat ke starým kořenům nebo pouhou změnu image. Na každý pád je "Black Roses" spíše nepatrným krokem zpět. Pociťuji syndrom načasovaných slz - tvůrci mi naservírovali dojemné skladby a ode mě teď očekávají posmrkané kapesníky. S nadhledem lze říct, že Růže nejsou až tak černé, pokud od nich ovšem příliš neočekáváte. Takže příště lépe, pánové!

• Dovolím si nesouhlasit (Mia, 16.10.2008 09:01) Reagovat

  Snad poprvé s vaší recenzí na 100% nesouhlasím. Rasmus se spojili s producentem Childem, aby natočili odlišnou desku. Black Roses se od předchozích alb už jen použitím elektroniky (byť v malém měřítku, ale je tam). Pro mě tam určitý posun je, jak jste napsali "přehodili výhybku"... toť můj pohled a nezastírám, že Rasmus poslouchám už několik let... =)
  
  

  • Re: Dovolím si nesouhlasit (Simmone, 16.10.2008 10:56) Reagovat

    Rovněž si dovolím nesouhlasit. Srovnáte-li jejich tři poslední alba, myslím, že ten rozdíl - a to dosti podstatný rozdíl - cítit je. Jak už zde bylo řečeno, ať už použitím elektroniky (což podle mého názoru v něterých písničkách je hodně znatelné), texty nebo melodie, ten posun tam je.
    Bylo zde zmíněn song No Fear. Zkuste jej srovnat třeba s Ghost Of Love, Dangerous Kind nebo například Lost And Lonely.
    Ano, uznávám, že The Rasmus poslouchám již několik let, nicméně některé songy překvapily i mě (v dobrém slova smyslu), příznivce téhle kapely.... :)
    
    

  • Re: Dovolím si nesouhlasit (Kit, 16.10.2008 11:19) Reagovat

    Musím se přidat k předchozím komentářům. Ačkoliv zmiňované skladby Immortal a Night After Night pro mě mají více energie a chybí mi taková gradace i na novém albu, s recenzí NESOUHLASÍM. Black Roses je naprosto odlišná od Dead Letters i Hide from The Sun a myslím, že kluci udělali rozhodně posun vpřed a velkou změnu použitím elektroniky. I když The Rasmus poslouchám a Black Roses se mi líbí, není to hlavní důvod, abych si myslela, že použití takového množství kritiky je nepřiměřené.
    
    

• otazecka (budilka, 16.10.2008 14:36) Reagovat

  A co je to tedy ten "správný" směr pane recenzente?
  
  

• ano i ne (anushka, 17.10.2008 19:20) Reagovat

  S touto recenzí z poloviny souhlasím a z poloviny ne. Nesouhlasím s tím, že by nové deska byla stejná jako předchozí (spíše předchozí 2). Jak už tu bylo mnohokrát řečeno.... použití elektronických prvků ji v mnhém odlišuje. Ale s čím musím souhlasit je to část o energii, splývání písní a gradaci. I to mi u této desky chybí a byla sem na od od TR zvyklá. Jsem jejich několikaletou fanynkou a Black Roses není moje nej album os The Rasmus.
  
  

Nové desky 47/2024 - od Marilyna Mansona přes Pavola Hammela po Elvise Costella s T Bone Burnettem Tento týden si na své přijdou hlavně rockeři, které potěší Marilyn Manson, Body Count, AViVA, domácí Narajama, Father John Misty, metaloví Opeth nebo Hail Of Bullets. Příznivcům ostatních žánrů musí stačit Elvis Costello s T Bone... čtěte zde

Vydáno: 27.11.2024 12:30 v sekci Novinky | Nové desky

8/10

Recenze: Na albu "Vzdálená blízká" nabízí Vladimír Merta svazek klíčů k zámkům v posluchačově mysli Velkolepý dubnový návrat Vladimíra Merty skutečně jen spustil stavidla a ona jednička na přebalu desky "České sny" nelhala. Po zhruba pěti měsících se písničkář vrací s deskou "Vzdálená blízká". Opět nese podtitul "Nejisté... čtěte zde

Vydáno: 27.11.2024 08:00 v sekci Recenze

Naživo: Cult of Fire v Divadle Hybernia aneb Smetanovy blackové šaty Bedřicha Smetany dvousetletého bylo letos všude plno, ale o příznačný humbuk se v létě postarala domácí blacková stálice Cult of Fire. Na žádost festivalu Brutal Assault vytvořila program spojující metal se symfonickým orchestrem.... čtěte zde

Vydáno: 26.11.2024 10:30 v sekci Naživo

5/10

Recenze: Výběrovka Tří sester "40 let (The best of 1985 - 2025") nepřináší nic objevného Legendární Tři sestry oslaví v příštím roce další kulaté jubileum a s malým předstihem posílají svým posluchačům dárek v podobě výběrovky "40 let (The best of 1985 - 2025)". V souladu s názvem obsahuje deska to nejlepší z... čtěte zde

Vydáno: 26.11.2024 08:00 v sekci Recenze

Naživo: Přivezla Sepultura do Prahy své poslední rozloučení? Doufejme, že ne. Energie kapely svědčí o opaku Sepultura si v pražském O2 universu střihla rovnou dvoják a uzavřela světové turné. Stylotvorná brazilská formace oslavila čtyřicet let na scéně jakostní přehlídkou zásadních skladeb, kterou podala s takovou porcí živočišně... čtěte zde

Vydáno: 25.11.2024 11:07 v sekci Naživo