© facebook interpreta
Honza Sedláček - Královna je mrtvá... nechte ji spát (7/10)
Vztah k interpretovi: Všechny ty pány chovám jako osobnosti v nesmírné úctě, k jejich dítěti ale necítím vůbec nic. To, že se pánové May, Taylor a Rodgers sešli, aby znovu kopli už do docela tlející mrtvoly rockové "královny" fungl novým albem, mě zvláštní mírou štěstí skutečně nenaplňovalo. Nijak se zkrátka nemůžu ztotožnit s argumentem, že nevyužít Queen jako obchodní značku by byla od pánů hloupost. Najít si vlastní hudební svět, nezneužívaje přitom zašlé slávy, dokázali už i jiní rockoví veteráni, proč ne tito? Uznávám, že "The Cosmos Rocks" není vůbec špatná deska, ba naopak. Kytarových parádiček, hlasové exhibice a silných melodií si užijete dosyta. Stejně jako budete znovu přivírat oči nad každým Brianovým hmatem a Taylorovou bubenickou lehkostí. Všechno to má jen jednu vadu. Srovnávání s Mercuryho érou je prý nedůstojné, ale nemůžete si pomoct, nabízí se v každé minutě poslechu. Aktuální pohrobek z tak tvrdé komparace potom přirozeně nemůže vyjít s čistým štítem. Queen s Paulem Rodgersem zkrátka už nejsou tím příbojem rockové inovace a nevysychající studnou nápadů. Zůstali jen reminiscencí na staré dobré časy. Jejich společný projekt hodnotu má, ale pouze jako pódiová pocta zesnulému kamarádovi a tam měl podle mého taky skončit. Výsledná sedmička je tam pak jenom kvůli tomu, že se slušnými rockovými deskami je to letos na štíru. Tomáš Tenkrát - Queen na to šli stylově (7/10)
Vztah k interpretovi: Je snad někdo, kdo nezná a nemá rád alespoň něco od Queen? Queen se od období s Freddiem jednoduše odřízli. První předpoklad k tomu, aby nahráli alespoň slušnou desku. Skladatelský potenciál, jaký tihle tři muzikanti mají, nevyprchává, což je rovněž dobrá zpráva. Ale ta nejlepší je, že "The Cosmos Rock" není upatlané album, v kterém se ani příliš netěží v minulosti, ani se nehraje dokola ohraná písnička. Jednoduše to není další nuceně pokračující mašina na prachy po prodělané kastraci. Rozhodně se nedá mluvit o návratu v křečích, jako například v případě "Perfect Strangers" Deep Purple. Paul Rodgers je výborný zpěvák, i když mi jeho hlas nepřijde příliš zajímavý, ale to je o vkusu. Mám velice rád Queen s Freddiem, ale po téhle desce vím, že se May s Taylorem vrátili jen proto, že ještě mají co říct. Láska k hudbě a skvělé muzikanství tady v mnoha písních přebilo určitou klišovitost, které se v tomto stylu zřejmě vyhnout nelze. Příkladem budiž "Small". Typická balada, jak podle šablony "Love Hurts" od Nazareth. Z jednoho úhlu pohledu je to sranda, z toho druhého výborná písnička. Stavba - začátek akusticky, naléhavý refrén, poté přidat elektriku a bicí, následuje sólo a přearanžovaný tklivý konec (v dodatku "Small Reprise") - to je možná patos. Ale já ho beru, všechno se dá dělat stylově a Queen to udělali. Navíc s výborným zvukem. Rocková deska, která staví na pompéznosti, klišé, melodických sólech, vyšla v roce 2008 a přesto je dobrá? To je dobrá zpráva. Kateřina Červenková - Proč proboha pod hlavičkou Queen? (5/10)
Vztah k interpretovi: Nikdy jsem neměla potřebu si Queen euforicky a často přehrávat, ale uznávám, že jejich hudba je něčím opravdu výjimečná. Přesto jsem třeba právě Rodgersovým projektům dávala vždycky přednost.
© paulrodgers.com
Vztah k interpretovi: Veskrze pozitivní, byť o fanouškovství se úplně hovořit nedá. Co mě těší? Že se pánové May, Taylor a Rodgers nesnaží ani v nejmenším napodobovat to, co Queen dělali s Freddiem. Co mě netěší? Že neodolali pokušení a desku nahráli pod hlavičkou Queen, i když je jich půlka. Ale poslouchat jsem se snažil bez předsudků i bez očekávání. Rozjezd alba mě nadchnul a blues-rockové vypalovačky "Cosmos Rockin'", "Time To Shine" a "Still Burnin'" navodily pocit, že tohle album je v mém přehrávači správně. Bohužel už velesladká balada "Small" (tvůrci považovaná za tak zásadní, že je na desce ve dvou provedeních) naznačila, že těch nápadů pánové v šuplících za ty roky zas tolik nenastřádali a že naopak sladkobolnosti a patosu podléhají měrou větší než malou. Situaci se snaží zachránit ještě odlehčená a energická "Call Me", plná hudebního vtipu a nadhledu, ale tím pozitiva a sociální jistoty značky Queen končí. Zbytek je v lepším případě vlezlý (díky tomu singl "C-lebrity" zní neodbytně v hlavě, ale spíš protivným způsobem), v horším případě unylý, utahaný a pro mě překvapivě nezajímavý. Zkrátka bezchybně zahraná, bezchybně zapěná a bezchybně nahraná nuda. Škoda, neb čtyři skladby ukazují, že cesta nalezena byla, jen se jaksi vytratila kdesi mezi keři. Honza Průša - Nejzbytečnější deska roku (5/10)
Vztah k interpretovi: Nikdy jsem nebyl nekritickým obdivovatelem, co by musel mít všechny singly a rarity. Nicméně desítky jejich dokonalých hitů mne pohltily. Od předchozí studiové desky už uplynulo třináct let, ale stejně je to málo. Pod jménem Queen si přece každý představí Freddieho Mercuryho a neubrání se srovnávání a Paul Rodgers bude pokaždé jen za náhradníka, i kdyby se přetrhl. Pokud by kapela dělala jen svůj vlastní revival a umožnila lidem poslechnout si legendární nesmrtelné hity starých Queenů naživo, dávalo by to smysl. Natočit nové album pod starým jménem je ale ten nejzbytečnější počin letošního roku a aby vás fakt oslovilo, muselo by být strhující a zcela zásadní. Jenže to není. Zkušení muzikanti, kterých si člověk váží, tu totiž až příliš často odkazují sami na sebe, což bez Mercuryho působí úsměvně. A nemáte jediný důvod desku poslouchat a zabývat se jí, snad jen kromě toho, že chcete zajít na koncert a potřebujete naposlouchat i skladby, které bohužel také zaznějí. Když zemřel Morrison, zbylým členům The Doors trvalo dvě alba než pochopili, že bez Jima to už The Doors nikdy nebudou. Jsem zvědav, jak dlouho to bude trvat pohrobkům Queen.
Album: Queen + Paul Rodgers - The Cosmos Rocks
Průměrné hodnocení: 5,8/10
Celkový čas: 58:36
Skladby: Cosmos Rockin', Time To Shine, Still Burnin', Small, Warboys, We Believe, Call Me, Voodoo, Some Things That Glitter, C-lebrity, Through The Night, Say It's Not True, Surf's Up… School's Out!, Small Reprise
