Tohohle koně radši nebrat

04.10.2008 05:00 - Vojtěch Pitra | foto: facebook interpreta

Hrdina socialistického nevkusu Michal David vypouští do boje svého dalšího koně. Jaký je to kůň? Vzal by si ho do své stáje legendární žokej Váňa, nebo je to mrzák čekající na ránu z milosti? Debutová eponymní deska Alana Bastiena představuje ten nejprůměrnější český pop.
3/10

Alan Bastien - Alan Bastien

Skladby: Nejseš jediná, Hudba bude hrát, Obrázky života, Havraní pírko, Sám, Panák lásky, Někoho má, Rád bych zapomněl, Sutná dáma, Voníš, Za tebou, Už vím, Znáš mě, Důh to tak chtěl, bonus - Jediná
Vydáno: 02.06.2008
Celkový čas: 57:57
Vydavatel: Popron Music
Než rozhodneme o jeho osudu, pojďme si našeho koně představit. Kdo se to vlastně postavil na start? Alan Bastien. Že vám to nic neříká? A co třeba Rudolf Nasadil? Stále nic? Nevadí. Pokud nevymetáte pražské divadelní muzikály a nečtete bulvární plátky, jste na tom stejně jako já a o Alanu Bastienovi jste nikdy neslyšeli. Zocelen pětiletým vystupováním v muzikálech se Alan vydává na sólovou dráhu. Máme z toho mít radost?

Ne, moc důvodů k radosti není. Alan Bastien mluví o své desce jako o "zpovědi romantického beatníka" a je prý přesně taková, jakou ji chtěl mít. Už to samo o sobě by někomu stačilo pro předčasnou diskvalifikaci, ale dejme mu šanci. Po prvních tónech úvodní písně "Nejseš jediná" jsem dostal dojem, že mám v přehrávači něco od Pavola Habery a to hodně letitého. Neodbytný pocit již slyšeného se dostavuje až nebezpečně často a jsou to vždy kousky vyhrabané z hodně hluboké jámy.

Hudba zní, jako by se do současnosti teleportovala strojem času a přeskočila minimálně posledních deset, spíše však dvacet let. Těžko soudit, zda to je záměr. Pokud chcete současný zvuk, asi nesvěříte produkci svého alba Michalu Davidovi a nenecháte ho prznit své písně klávesovými efekty, které by se jistě neztratily ve "Star Treku", ale tady nemají co dělat. Následující "Hudba bude hrát" je jakýsi pokus o rockovou hymnu á la "We Will Rock You" od Queen. Textově se zde zaprodal Lou Fanánek Hagen. Fanánek ovšem není jediný textař této desky. Své výtvory vystavuje další čtveřice autorů a jestli se jim něco povedlo, tak je to vzácná konzistentnost. Texty jsou jeden jako druhý příšerně prvoplánové a co je horší, často dost hloupé.

Většina písní je ten nejprůměrnější pop, jaký si dovedete představit. Nějaký originální nápad by nenašel ani inspektor Colombo. Občas se hraje na rockovou strunu, ale všechno je to bezradné, plné kompromisů. Kapela se do toho nikdy opravdu neopře a za celou desku nezazní nic, co by vám utkvělo v paměti na déle než pár vteřin. Možná s výjimkou radiového vstupu v písni "Smutná dáma", kde uslyšíte "další mladá žena odložila své dítě na lavičce v místním parku. A teď počasí...." Něco takové by se mělo v písních zakázat. Když to slyšíte poprvé, ještě to přežijete, protože jste v šoku. Další poslech se nedoporučuje.

Co tedy s naším koněm? Zastřelit si jistě nezaslouží, to bychom byli moc krutí. Přestože to tak nejspíš nevypadá, není to úplné peklo. Rozhodně to ovšem k němu míří a celé je to dokonale zbytečné. Pokud by se Alan Bastien obklopil talentovanějšími tvůrci, nejspíš by v klidném tempu doklusal do vod běžného průměru. Svůj první dostih sice dokončil, ale k bodovaným pozicím se ani nepřiblížil.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY