Kdo někdy zažil divoké řádění Joea Lallyho (MySpace.com) při vystoupení s Fugazi, jistě by se podivil, jaký cit ze sebe dokáže tento otlučený čtyřicátník vyždímat. Album "Nothing Is Underrated" ve mně zanechává dojem, jako by Joe absolvoval delší pobyt v buddhistickém klášteře. Jeho projev je nezvykle klidný a vyrovnaný. Co však zůstalo, je provokativnost. Koho Joe Lally přiváděl do varu svou nezdolnou energií a vzdorovitostí, toho nyní pobuřuje klidem hraničícím až s rezignací.

Joe si na desce vystačil s málem. Dominantní pozici v nikterak komplikovaných skladbách zastává pochopitelně baskytara a vokál. Zvuk Lallyho fenderu je syrový a v nejlepším smyslu slova punkový, což koresponduje s lehce ležérním, avšak poměrně kultivovaným zpěvem. Stejně jako na první sólové desce i na "Nothing Is Underrated" se Lally obklopil spřátelenými muzikanty z kapely Fugazi - Ianem MacKayem a Guyem Picciottem. Dalšími do party jsou Ben Azzara za bicími, kytarista Eddie Janney a klávesista Sam Krulewitch. Tato úderná sestava se po boku Joea krotí. Za jiných okolností by to byla škoda, tentokrát je to ale ku prospěchu věci. Kapele se povedlo vytvořit decentní a velice nápaditý podkres Lallyho sólovým výletům.

Jakkoliv se Joe Lally tímto albem zpronevěřil svým hardcoreovým kořenům, jedná se o velice nadějný počin. "Zmoudření starého psa," chtělo by se říct. Ale tím bych zatratil Lallyho bratrství s Fugazi, které má také něco do sebe. "Nothing Is Underrated" je prostě něco jiného, je jakýmsi dialogem, jenž vyžaduje spolupráci posluchače. Nabízí tak pochopitelně málo pro ortodoxní punkové zmítače, avšak vrchovatě pro přemýšlivé fajnšmekry.

PS: Joe Lally se představí společně s Aran Epochal 19. října v Praze v Rock Café.