Kromě dlouhodobějšího pěstěného květáku na hlavě se Chris Martin zbavil strnulosti a autorské křeče, která čpěla z desky "X&Y" a letos se svou partou Coldplay vydal skvělou novinku "Viva la Viva Or Death And All His Friends".

Než ji ale mohli představit České republice, obstaral začátek večera Albert Hammond Jr., kytarista newyorských The Strokes. Za doprovodu vlastní kapely zahrál písně ze dvou sólovek: "Yours To Keep" (2006) a "¿Cómo Te Llama?" (2008). Poprock s přesahy do psychedelie na publikum zabíral, dá se říct, že zpěvák s hlasem na pomezí Liama Gallaghera a Richarda Ashcrofta našel v Česku spoustu nových příznivců - kdo jeho tvorbu neznal, minimálně se po koncertě podíval na jeho MySpace.com profil. Hammond skončil krátce před devátou hodinou a zatímco se z reproduktorů linuly variace na akustický rámec nového alba, tým Coldplay zvučil. Natěšené publikum se dočkalo po čtyřiceti minutách, kdy melodii nejznámějšího Straussova valčíku vystřídaly úvodní tóny "Life In Technicolor."

Za kapelou se objevil Delacroixův obraz "La Liberté guidant le peuple", který vévodí i obalu poslední studiovky, a parta kolem Chrise Martina se dočkala prvního lesa rukou, vlajícího nad hlavami. Následovala "Violet Hill", první hit z "Viva la Vida" a zároveň nejtvrdší song Coldplay. Exkurzí do druhé desky "A Rush Of Blood To The Head" byly "In My Place" (překvapivě zařazená do první části koncertu) nebo "Clocks", které Coldplay vykradli a nápad z písně použili v songu, jenž večer rovněž zazněl - "Speed Of Sound".

Překvapením byly taneční remixy, které skupina prokládala akustickými verzemi. Vedle sebe tak stály třeba technoverze "God Put A Smile Upon Your Face" (plynule přecházející v "Talk" s kultovním riffem Kraftwerk) a "Hardest Part", vystřižená jenom za doprovodu piana, nebo regulérní diskoška "Viva la Vida" a křehká "Postcards From Far Away". Hlavní postavou byl pochopitelně frontman Chris Martin, který si své místo v popředí držel s cimrmanovským "tohle je můj plac, sem mi nikdo nechoďte, protože tady já budu skoro furt". Basák Guy Berryman a kytarista Jonny Buckland se drželi spíše v pozadí, stejně jako bubeník Will Champion. Ten ale na jednu píseň vystřídal Martina u mikrofonu; to když kapela pronikla publikem až na druhý konec haly a spustila krátký akustický set. Navzdory očekáváním (tradiční a sladké poctě nesladkému Johnny Cashovi) v podobě "Till Kingdom Come" zahráli Coldplay baladu "The Scientist" a Championem odezpívanou "Death Will Never Conquer" - track, který skupina umístila na své webovky na začátku turné.

Koncert vrcholil "Lovers In Japan" s velkolepou videoprojekcí a barevnými konfetami ve tvaru listů, které se na publikum snášely při refrénech. Mezi přídavky nemohla chybět "Yellow", jediné připomenutí debutu "Parachutes", při něm se hala rozzářila do žluté, a pomalá "Fix You", kterou kapela zahrála proto, že ji prvně - v polovině koncertu - zkazila.

Britové do podzimní Prahy přivezli paletu barev a nálad, které po dobu koncertu neúnavně nanášeli na publikum. Při "Lovers In Japan" jste byli rázem v Zemi vycházejícího slunce během jara, kdy kvetou višňové sady, "Cemeteries Of London" zase evokovala Prahu z Kafkových románů. A "Yellow"? Ta naplnila O2 Arenu teplými žlutými odstíny. Umění Coldplay střídat nálady a emoce v kombinaci s vynikajícím zvukem dalo dohromady silný zážitek. Hudební, vizuální, umělecký.

Setlist: Life In Technicolor, Violet Hill, Clocks, In My Place, Speed Of Sound, Cemeteries Of London, Chinese Sleep Chant, 42, Fix You, Strawberry Swing, God Put A Smile Upon Your Face feat. Talk, Hardest Part, Postcards From Far Away, Viva la Vida, Lost, The Scientist, Death Will Never Conquer, Politik, Lovers In Japan, Death And All His Friends, Yellow, Fix You.

Rozsáhlou fotogalerii z koncertu si můžete prohlédnout ZDE.

Coldplay, Albert Hammond Jr., O2 Arena, Praha, 22.9.2008