Sony BMG letos založili společnost Silver Sound Management, která dělá totéž co zavedené agentury - poskytuje svým klientům z řad hudebníků PR, booking koncertů, pomoc s nahráváním desky, jednání s reklamními agenturami.

Universal zase od podzimu chystá rozjet ve velkém prodej merchandisingu. "Například převzetím společnosti Bravado, což je lídr hudebního merchandisingu se zhruba padesátiprocentním podílem na celosvětovém trhu, se nám otevírá široká možnost doplňkových příjmů, a to již na podzim, kdy plánujeme start merchandisingových prodejů i v Česku," řekl časopisu Euro Tomáš Filip z Universalu.

Člověka napadne, že na tom přeci není nic až tak divného. Vždyť je logické, když label, mající pod sebou desítky interpretů, současně nabízí sekundární servis, z něhož lze vytřískat pěkných pár korun.

Zarážející je něco jiného: proč o tom slyšíme až v roce 2008? Proč subdivize zaměřené na public relations a booking nevznikly už dávno, někdy v roce 2005, kdy už bylo jasné, že prodej cédéček labely neuživí provždy? Vydavatelé se zřejmě museli dotknout nosem dna, než jim to došlo.

Kdo proto naletěl jejich žehrání a stížnostem, jak jim ti a ti platí málo, nechť se radši štípne do stehna. Vydávání desek je totiž byznys stejný jako výroba aut, úkolem managementu je vydělávat peníze akcionářům a majitelům. Jen se nás občas snažil někdo přesvědčit, že tady jde o něco víc.

Zatímco majors postupně přesunou těžiště svých zisků do jiných oblastí a nová alba budou sloužit jako promotion pro koncertní turné, sofistikovaný merchandising a počítačové hry, zaplakat teď mohou desítky malých agentur, které se až doteď solidně živily na všelijaké pomoci hudebníkům. Vedle zajištěných konkurentů ze stájí Sony BMG, Universalu či EMI budou mít jen málo šancí. Ale to je život, silnější přežije. Pamatujte - jde přece o peníze!