Jihlavské trio Hrdinové nové fronty patřilo bez debaty k nejvýznamnějším položkám naší předlistopadové punkové scény. Komplet tří CD "Na barikádách z popelnic" sice zdaleka není souhrnem všeho, co po téhle legendární partě zbylo, ale i tak se jedná o hodně zásadní počin a archivní klenot.
8/10
Hrdinové Nové Fronty - Na barikádách z popelnic
Vydáno: 23.5.2008
Celkový čas: 141 minut
Skladby: CD 1 - Fiakr smrti , Barikády nový fronty, Džínový idiot, Zelený strašidlo , Do boje! , Jen počkej, zajíci!, Svět se posral, Žiju jako štvanec, Válka, Heavymetal je hnusnej , Tygří žert , Tanky
CD 2 - Obyčejní hrdinové, Nepřítel , Nenávist , Bombardéry, Rituál smrti, Loutka, Sebevražda, Oběti války, Zlo, Maska, Vzpoura, Punk a pogo, Můj národ, Provokace
CD 3 - Blokáda mozku, Mašina války, Chemická továrna, Deprese, Válečný území, Závod s časem, Bída, Operace, Pochod hrdinů, Město ve válce, Punkrocková generace, Dům na demolici
Vydavatel: Parlophone
Těžko říct, proč se u EMI tuhle kolekci rozhodli vypustit právě nyní, až po dlouhých letech od zániku skupiny, ale rozhodně tím bylo vyplněno bílé místo a mladším posluchačům dány k dispozici dlouhou dobu prakticky nesehnatelné nahrávky. A nejedná se o žádnou zaprášenou a vyčpělou vzpomínku.
Hrdinové nové fronty (z několika neoficiálních webů bych asi doporučil
tento) jsou i po letech jedno z nejdůležitějších jmen raného punku u nás a i s odstupem let svou syrovostí, nekompromisností a autentičností snadno za sebou nechávají mnohé punkové současníky. A co víc - i když se často lze setkat s názorem, že někdejší revoltu a provokaci punku v dnešní době převzal hip hop, vedle téhle nahrávky i přes technickou nedokonalost záznamu kdejaký dnešní naštvaný hiphoper působí krotce a vlastně komicky neškodně.
HNF vznikli až v roce 1985 (tedy zhruba šest let poté, co se u nás objevily první punkové party) a je slyšet, že mnohem víc než britský punk z roku 77 je ovlivnil punk americký, vedle
The Exploited tedy hlavně
Dead Kennedys (leader HNF Petr Štěpán si ostatně nechával říkal Biafra). Songy HNF i po letech působí zběsile, nihilisticky a pokud dojde zcela výjimečně na humor, zvrhává se v sarkastický škleb ("Jen počkej, zajíci!"). Jednalo se o partu nadprůměrně plodnou - přestože existovala pouhé tři roky, zůstaly po ní hned čtyři nahrávky v rozsahu alb a jedna zhruba poloviční. Velká část z toho se poprvé na CD objevuje právě v této kolekci.
Na prvním disku "Válka" je ještě znát určitá nevyzrálost, ale zároveň tu najdeme nejméně kalkulu a také největší "hity" skupiny. Druhý přináší podle mého to nejlepší, co HNF vytvořili, silně antimilitaristicky laděné pásmo "Obyčejní hrdinové", kde rychlost často nahrazují úderné riffy, propracovanější nápady, vyhýbající se hudební prvoplánovitosti, a nemálo skladeb z něj má svou platnost i dnes, s dvacetiletým odstupem. Ovšem jen těžko lze přehlédnout, že slovo "image" tu poletuje vzduchem. Třetí cédéčko, obsahující těsně před rozpadem vzniklou nahrávku "Dům na demolici", přináší už zcela vyzrálou skupinu, ale zároveň také postrádá prvotní nasazení a je tu patrné, jak se trio bratrů Štěpánových a jejich kamaráda Kosti částečně již pohybuje v kruhu a vykrádá sebe sama. Z tohoto pohledu je asi dobře, že se rozhodli činnost HNF ukončit a začít jinak. I když pro mě osobně následné Třinácté století kvalit HNF nikdy nedosáhlo.
Právě ty nahrávky HNF, které předznamenávají přerod z punku v gotickou kapelu, tedy "Horrorový věk" a "Nová Drakulomania", na letošním trojalbu nenalezneme. Na rozdíl od jiných v tom nevidím problém (ano, vydavatel by si mohl odpustit hlášky o "kompletní tvorbě"...), ale proč byly z původních kompletů vypuštěny některé jednotlivé skladby už mi záhadou celkem je. Co je ovšem vyloženě smutné a ostudné, že vydavateli nestálo za to do bookletu vložit minimálně stručnou historii skupiny nebo alespoň uvedení do historických reálií pro nepamětníky.
Zcela určitě se v souvislosti s novým vydáním (první průřezové album "Válečný území" mimochodem vyšlo už v roce 1991) bude zmiňovat nízká zvuková kvalita a následně omlouvat dobou a tehdejšími technickými možnostmi. Jenomže právě ona historická syrovost je pro punk spíš výhodou, zvuk nahrávky neuvěřitelně "šlape" a ve skutečnosti je jednou z jejích předností. Troufám si tak tvrdit, že mnohé současné skupiny ho HNF mohou závidět, protože na dnešních kvalitních aparaturách něčeho podobného dosáhnout by byl nemalý problém.
Hrdinové nové fronty jsou už dnes bezesporu domácí legendou a je dobře, že se archiv otevřel. Pro spoustu dětí už dnes slovo "punk" ztratilo dávno svůj význam, a jestli ho nepochopí ani při poslechu této kolekce, pak už jindy sotva. Protože když Petr Štěpán spustí svůj hysterický řev, jedovatá kytara se zařízne do uší a rozjede se apokalyptická rytmika, pak přestává legrace. Ti starší se mohou okamžitě vrátit do doby, kdy cizích radarů tu stálo několik desítek a režim byl tak hodný, že občanům umožnil to nemuset řešit, a ti mladší mohou alespoň zabrousit na
YouTube.com a podívat se, jak to HNF hrálo. Je to deska, která má i v dnešní době smysl nejen jako výplň volného času.