Říká se, že Coloursy (slovo češtinářsky otřesné, ale hojně používané) jsou jiné než ostatní tuzemské festivaly, že jsou výjimečné. Faktem je, že pokud si vezmeme jako určující názor Akademie populární hudby, pak není moc o čem diskutovat. Za ty tři roky, co se v kategorii Událost roku hlasuje, má ostravský festival dvě vítězství. (A po uplynulém víkendu má na to třetí docela slušně zaděláno.) V čem je tedy tak odlišný, specifický? "Festival je přesně takový, jací jsou na něm lidi," prohlásila v sobotu kdesi za mnou ve frontě na pivo drobná blondýna v pláštěnce... A tak jsem si řekl, že se podívám, jací že ti lidi vlastně na Coloursech letos byli.

Průměrný mužský návštěvník byl o něco starší než vysokoškolští bažanti, co nepaří v dešti na Kaiser Chiefs, na konci léta bude mít vyopalované jen tříčtvrťáky, protože nenosí tričko, a na ruce měl žlutý VIP pásek - to proto, že velký festival potřebuje hodně peněz a jelikož je Ostrava region razovity a hlavně chudý, potřebujete hodně sponzorů, kteří mají zase hodně známých... Průměrnému mužskému návštěvníkovi Coloursů v kapse cinkalo hodně korun a dvoukorun, protože pivo stálo dvacet sedm a prachy se v Ostravě neválí na chodníku, jak u tebe v Praze, voe. (Možná i proto) nekouřil a šklebil se, protože život je hořký, bohudík.

Průměrná ženská návštěvnice byla o něco starší než vysokoškolské bažantky, co nekalí v dešti na Kaiser Chiefs, na konci léta nebude mít vyopalovaný ani ten vrchní díl plavek, ve kterém celý festival strávila, protože chodila do solárka celou zimu, a na ruce měla žlutý VIP pásek, protože fotr přítele její třetí nejlepší kamarádky dělá ve firmě, která Coloursy sponzoruje... Průměrné ženské návštěvnici Coloursů v kapse necinkalo nic, protože na její oblíbené míchačky ji vždycky někdo pozval, kouřila, ale jen v dešti, na uklidnění, a šklebila se, protože v noci dělala řidiče své zhulákané drahé polovičce a jeho dvěma ještě více zhulákaným kamarádům.

Průměrný návštěvník, bez rozdílu pohlaví, se nesral dopředu, protože pod pódiem byl děsný zvuk, v každé volné chvilce měl oči zapíchnuté do festivalového průvodce, protože krom Lucky Bílé neměl tušení, co může od jednotlivých interpretů očekávat, a v autě měl pro jistotu připravený deštník nebo výjimečně pláštěnku, protože není déšť jako déšť, obzvláště ten kyselý z těch hutí a železáren v okolí.

Průměrný návštěvník, bez rozdílu pohlaví, nedělní noční Ostravě a svým známým přitakával, že na Coloursech objevil spoustu nové a zajímavé hudby, ale v pondělí ráno stejně zapnul Hitradio Orion, protože u něho se mu nejlépe pracuje a někdo na rodinu vydělávat musí. Holt, VIP na nejlepším festivalu u nás v republice může být jenom jeden víkend v roce...

Těším se, až zase za rok budu.