Gogol Bordello se na hlavní pódium Colours Of Ostrava vrátili po dvou letech. Za ty dva roky se poněkud změnila jejich pozice - z festivalové atrakce se změnili na známé, bezmála světové hvězdy - a tak zařazení na konec celého čtyřdenního festivalu bylo zcela logické. A určitě to nebyl žádný omyl. Kdo si počkal i přes opravdu odporné počasí, kdy se ve vlnách vracel silný déšť a bouře, byl odměněn neuvěřitelně energickým koncertem, jehož atmosféra se dá jen stěží popsat slovy. Kdo nezažil, nepochopí.

"Gypsy punkoví šílenci se vrací, aby zbořili Colours" - stálo ve festivalovém bulletinu. Podařilo se. Publikum se mohlo pominout. Osmdesát minut davového šílenství. Pršelo, ale pochybuju, že by to někomu nějak vadilo. Z pódia se valila neskutečná energie, bylo to zběsilé, šílené, maniakální. Když člověk sedí na židli a čte si na monitoru slova "zběsilé, šílené, maniakální", vypadá to pochybně a přehnaně, ale tak to prostě bylo. Slova nestačí.

To jsou ty koncerty, kdy se publikum nerozlišuje na kotel a zbytek - toto byl jeden velký mokrý kotel, který chtěla kapela totálně odrovnat, zničit, srovnat se zemí, a to není myšleno nějak negativně. Stále to byla pozitivní energie, jen měla sílu několika megatun. Při závěrečné směsce, kdy na sebe bez přestávky navazovaly další a další vypalovačky, přicházely další a další falešné konce a člověku zůstával rozum stát, jak to v tomto tempu a nasazení můžou ti lidé na pódiu vydržet.

Gypsy punkový cirkus jménem Gogol Bordello v posluchačích vydoloval poslední zbytky sil - vůbec to nevypadalo, že by návštěvníci festivalu měli za sebou čtyři dny v docela náročných povětrnostních podmínkách. Neúnavný Eugene Hutz se svými kumpány je nepochybně ďábel, hraje a zpívá celým tělem, neustále hecuje publikum, prská kolem sebe víno, co popíjí přímo z lahve, a po koncertě vběhne mezi lidi, aby si s nimi podal ruku. Byl to nezničitelný pekelný kabaret a naprosto ideální závěr festivalu.

Gogol Bordello, Colours Of Ostrava - Černá louka a Slezskoostravský hrad, Ostrava, 13.7.2008