Poslední návštěva Metalliky v České republice v roce 2004 měla tak trochu trpký konec. Po skončení koncertu v tehdejším T-Mobile Parku se na obří obrazovce promítal závěr neúspěšného semifinálového utkání české fotbalové reprezentace z mistrovství Evropy. I letos se kapela shodou okolností trefila do období v blízkosti turnaje, avšak večer se obešel bez hořké tečky.

Okolí vršovického stadionu dávalo i neinformovanému pozorovateli tušit, že se zde bude dít něco velkého. Už pár hodin před vypuknutím akce bylo všude kolem mnoho skupinek fanoušků. Ti pomalu opouštěli restaurační zařízení a přilehlé ulice a formovali se před dějištěm v očekávání velkého zážitku. Nejdříve se představili v tuzemsku nepříliš známí Mnemic. Tou dobou, tedy něco po páté, byla plocha pro stání zaplněna sotva z poloviny a tribuny okupovalo jen několik málo zbloudilců. Dánská metalová formace ale nijak neoslnila, ačkoli se nedá říct, že by se své role nezhostila se ctí.

Zklamáním pro mě ovšem bylo vystoupení amerických, o mnoho slavnějších Machine Head. Jejich hodinovému představení sice nechyběla energie, avšak oproti studiovým deskám mi jednotlivé skladby přišly zbytečně roztahané. Ztrátu zájmu a koncentrace způsobily některé písně z vydařené poslední desky "The Blackening", které jsou přeci jenom lyričtější a při živém hraní těžko vstřebatelné. I toho klišovitého fuck bylo zbytečné mnoho. Nicméně je třeba uznat, že publikum se bavilo a hlasitě aplaudovalo.

Přestávku před hlavními hrdiny večera využili fanoušci všelijak. Někteří zvědavě obhlíželi a fotografovali neokoukaný stadion, jiní se posilňovali v blízkých stáncích. Mě zaujala jednak nesmyslně vysoká cena piva, jednak stánky s cigaretami (není náhodou na stránkách stadionu informace o přísném zákazu kouření?) a oproti minulému koncertu také radikální úbytek dobře známých mániček a ortodoxních metalových fanoušků. Obhlídka pódia nepřinesla větší vzrušení: Metallica dokáže na koncertech s přehledem uchvátit pouze svým hudebním uměním a nemusí si lámat hlavu s vyšperkováním scény ani vizuálními a světelnými kreacemi. Pódium v Edenu bylo sice dost rozlehlé, přesto skromné a jednoduché. Z uvažování mě přesně v osm hodin vytrhlo startovací zlatokopecké intro "The Ecstasy Of Gold" a velká show mohla začít.

Metallica vtrhla na pódium jako vítr. Již od počátku bylo vidět, že pánové přijeli do metropole výborně naladěni. James Hetfield se příjemně často usmíval, Lars Ulrich předváděl za bicími své typické grimasy a gagy: co chvíli se mračil a šklebil nebo neposedně poskakoval kolem bubnů. Oproti poslednímu koncertu se vyklidnil basák Robert Trujillo, který výrazně omezil svoje divoké skotačení po pódiu. Tradičně spořádaně působil kytarista Kirk Hammett, jemuž větrák po celý koncert ovíval jeho vlasy (jak to známe třeba u Roberta Kodyma).

Po zmíněném intru vysolila kapela bez zbytečných průtahů nadupanou "Creeping Death". Po neslaně nemastném zvuku prvních dvou vystupujících bylo ozvučení hlavních hvězd od počátku pastvou pro uši. A nejen to. Kolem čtyř muzikantů pobíhali chlápci s kamerami, jejichž záběry byly přenášeny na obrovskou obrazovku dominující nad hlavní scénou. Nutno říci, že tyto záběry patřily k tomu nejlepšímu, co pražský koncert nabídl. Impozantní střih dodával dynamiku a detailní záběry (třeba Larsův kopák nebo Jamesova vyhrávka s trsátkem) poskytovaly obrázky pro lidské oko z dálky nerozeznatelné. Při páté "Unforgiven" poprvé zazněla akustická kytara, podruhé a naposledy při provařené baladě "Nothing Else Matters". Skupina ji zahrála maximálně procítěně, což dosvědčovaly i Larsovy zavřené oči. Každopádně jeden z nejlepších okamžiků večera. Ten další na sebe nenechal dlouho čekat: válečnou "One" odstartovala perfektně zvládnutá pyro-show s vybuchujícími petardami, obřími prskavkami a ohni á la Rammstein.

Dokonalý pocit z večera mělo velkou měrou na svědomí také publikum. Soudě dle přítomných vlajek bylo v hledišti zastoupeno hned několik národností. Všichni dohromady si koncert užívali, potlesk mezi písněmi se hromově nesl zcela zaplněným stadionem. Překvapením pro mě byla absence byť jediné skladby z posledního alba "St. Anger", ale čert to vem, kapela má v repertoáru dostatek staršího kvalitního materiálu.

Přesně po dvou hodinách, tedy v deset, se kapela rozloučila: noční klid holt platí i pro Metalliku. Nikdo však nemusel zoufat - v září nás čeká nové album a příští rok (alespoň dle slov frontmana Hetfielda) další návštěva tohoto metalového brontosaura.

Setlist: Ecstasy Of Gold, Creeping Death, For Whom The Bell Tolls, Ride The Lightning, The Four Horsemen, The Unforgiven, ...And Justice For All, Devil's Dance, No Remorse, Fade To Black, Master Of Puppets, Damage INC, Nothing Else Matters, Sad But True, One, Of Wolf And Man / Last Caress, So What, Seek & Destroy

Metallica, Machine Head, Mnemic, Fotbalový stadion SK Slavia, Praha, 3.6.2008