Mark Knopfler mě potěšil hned na začátku, a to několikrát. Ohlášený start v devět hodin dodržel téměř přesně, což je v případě českých koncertů stále ještě unikát, a sestava prvního bloku byla přesně podle mého gusta. Jako by četl můj report z předchozího turné, hned na úvod zařadil moji oblíbenou "Cannibals". Začínal velmi pozvolna a pomaleji, než ji známe z desky, ale postupně tempo i energie narůstaly, až vyvrcholily rock'n'rollovým závěrem. Aby si publikum řádně rozehřál, v zápětí zařadil "Why Aye Man" a následně i dvě písničky z desky "Sailing To Philadelphia". Začátek "What It Is" spíše odvyprávěl a do jinak poměrně organické a živé skladby zasadil velmi tiché intermezzo, kdy se o hudební doprovod staraly pouze housle. Ve výborné "Sailing To Philadelphia" se poprvé objevila flétna, se kterou si Knopflerova kytara střihla krátký, ale velmi sugestivní rozhovor.

Knopfler se při tomto turné opravdu nesvazoval myšlenkou, že by měl nějak extra propagovat aktuální album "Kill To Get Crimson". Z něj ostatně zazněly pouze dvě písničky - "True Love Will Never Fade", jež měla lehký folkový nádech Krise Kristoffersona, a "The Fish And The Bird", u níž se v rukou Knopflera poprvé objevila steel kytara. Z desky jako takové tak zbyly pouze skotské a irské motivy, které se proplétaly celým koncertem a vládl jim multiinstrumentalista John McCusker střídající různé "keltské" nástroje od flétny, přes housle až po cittern.

Někde v půlce koncertu začal mistr vydrnkávaných tónů servírovat hity Dire Straits. Hned první takty "Romeo And Juliet" a především "Sultans Of Swing" ocenili diváci bouřlivým potleskem. Ve chvíli, kdy se v druhé jmenované blýskl Mark Knopfler výjimečným sólem, dlouho nemohl kvůli neutuchajícímu aplausu začít s představením svých šesti doprovodných muzikantů. Hlavně ve střední části koncertu jsem měl pocit, že Mark Knopfler začíná trošku pobírat cosi z Erica Claptona - působí lehce profesorským dojmem. Ale právě staré pecky tento dojem rychle rozptýlily. V nich ovšem mírně zapadla výborná countryová "Marbletown", kde se do tiché rozmluvy zapojily hned tři nástroje - housle, kytara a basa.

Stejně jako před třemi roky ani tentokrát Mark Knopfler nepotřeboval ke svému koncertu prvky show. Vrcholem bylo, když se po střídmém nasvícení scény a krátkých světelných projekcích při "Speedway At Nazareth" naklonil strop pódia, ze kterého se stalo obří tělo kytary. Návštěvníci, kterých bylo opět tak akorát, aby slušně zaplnili jak tribuny, tak plochu na stání ani žádné další eskapády nepostrádali. Naproti tomu doslova kytarové orgie spustil Knopfler při poslední "Telegraph Road".

Přídavky se pak nesly v režii velkých hitů Dire Straits. Sice nezazněla například "Walk Of Life", ale "Brothers In Arms", "So Far Away" a závěrečná instrumentálka "Going Home" byly výborným zakončením celého koncertu. Ani moc nevadilo, že oproti ostatním evropským zastávkám nakonec nezahrál "Our Shangri-La". Ne, že bych neměl tuhle písničku rád, ale mám pocit, že by trošku narušila spád finále.

Tentokrát jsem z koncertu Marka Knopflera neodcházel tak nadšený jako před třemi lety - už jsem věděl, co od něj můžu čekat a tudíž mě překvapilo jen málo věcí. O to víc jsem si labužnicky vychutnával jeho kytarový um, melancholii hlasu a melodičnost písniček. Podobně jako většina ostatních jsem se prostě zastavil a poslouchal. A o tom, myslím, Knopflerova hudba je.

Setlist: Cannibals, Why Aye Man, What It Is, Sailling To Philadelphia, True Love Will Never Fade, The Fish And The Bird, Hill Farmer's Blues, Romeo And Juliet, Sultans Of Swing, Marbletown, Postcards From Paraguay, Speedway At Nazareth, Telegraph Road, Brothers In Arms, So Far Away, Going Home

Obsáhlou fotogalerii z koncertu si můžete prohlédnout ZDE.

Mark Knopfler, Aréna HC Sparta, Praha, 11.5.2008