Je to jednoduché. Hraje známý hudební doprovod, dole v okně běží text a vy se snažíte píseň co nejlépe zazpívat. Ksolo dokonce umožňuje pěvecké pokusy také uložit a vystavit na síti. Kam dál by to ještě mohlo zajít? Že by internetové karaoke soutěže, jejichž vítěz dostane nahrávací smlouvu u velké firmy? Moment, něco takového už přeci existuje!

Slovo karaoke pochází z japonštiny a vzniklo spojením výrazů kara (prázdný) a okesutora (orchestr). Na Dálném východě se z amatérského přezpívání populárních šlágrů stala součást kultury. První stroj na karaoke vymyslel Daisuke Inoue bubeník jedné kapely hrající coververze známých hitů a hodně svých kolegů po celém světě tím připravil o práci. První karaoke bary otevřeli v Japonsku na konci 70. let, netrvalo ale dlouho a horečka karaoke nakazila Asii a odtud se rozšířila po celé zeměkouli.

Dnes jsou bary s karaoke přístroji běžné ve všech velkých městech a první se nedávno objevil i v Praze. Své karaoke boxy (říká se jim KTV) si ale můžete pořídit také domů. Ať už jste doma nebo v baru, vždy platí rovnice, že zábava s karaoke je přímo úměrná počtu alkoholu, který každý z účastníků pěvecké seance zkonzumoval. A také to, že co se doma (v baru) ukuchtí (zazpívá), také doma zůstane. Není totiž nic strašnějšího, než potkat své opilecké já z předchozího večera. Třeba v podobě záznamu karaoke výstupu.

Někdy mi přijde, že populární hudba posledních několika let je jen jedna velká soutěž v karaoke. Všechny pěvecké televizní reality show jsou přeci postavené přesně na tomto principu. Text písně sice není nikde vidět, ale pravidla jsou více či méně stejná; včetně toho základního: co nejméně se ztrapnit. Myslí si to také výrobci počítačových her, kteří vloni na podzim vypustili na trh novou verzi hry "Karaoke Revolution" pro PS2, která je situovaná do blyštivého světa American Idol. Všechno je stejné jako v televizi, včetně ironických komentátorů porotců, jen hlavním hrdinou na cestě k vítězství jste vy a vaše pěvecké schopnosti.

Zpátky na internet, kde karaoke revoluci zatím trochu brzdí problémy s licencováním popovým hitů. I za vaši neumětelskou interpretaci popového hitu by totiž správně měli dostat zaplaceno jeho autoři a starat se o to mají majitelé baru či provozovatelů webu. Proto zmíněná extenze MySpace Ksolo třeba na území střední Evropy zatím nefunguje, neboť písně v databázi (a zatím jich je zhruba 1500) nemají v našem regionu pořešená autorská práva. Tak nám nezbývá nic jiného, než to zkusit na webech, které si s licencováním nedělají velkou hlavu a kde se o přidávání čerstvých hitů stojí sami uživatelé. Nejpopulárnější z nich je zatím SingSnap, který jsem si z čistě investigativních důvodů rozhodl vyzkoušet. Moji verzi "Anarchy In U.K." najdete zde, ale je to opravdu jen pro ty nejdrsnější povahy.

Rozdíl mezi karaoke a televizními talentovými soutěžemi je asi jako mezi sportem pro zábavu a tím vrcholovým. Zpívat karaoke s opilými kamarády je radost, při vystupování ve finále X Factor už končí veškerá sranda - každičký detail od intonace, přes pohyby až k vizáži musí být dotažený do konce a to všechno je jenom příprava na kariéru v showbyznysu, kde za každým pípnutím stojí tým manažerů. Sláva je vykoupená podřízení se technologii úspěchu a přesně jako ve vrcholovém sportu se z interpretů stávají pouze roboti.

Když jsme u toho, tak i v karaoke se koná světový šampionát. Začal skromně ve Finsku před pěti lety, loňského ročníku v Thajsku se ale už účastnili borci z třiceti zemí. Pointou budiž to, že finský šampión v karaoke Ari Koivunen vloni uspěl ve finské verzi SuperStar nazvané Idols. Kovaný metalista musel jako vítěz povinně zapět cajdáček "On Top Of The World", který byl na míle vzdálený jeho milovanému metalu. Možná si v tu chvíli přál sedět v karaoke baru a zpívat něco od Iron Maiden nebo Deep Purple.