Makrorecenze "The Odd Couple" Gnarls Barkley

05.05.2008 13:00 - Redakce | foto: facebook interpreta

Před dvěma lety dostali Gnarls Barkley svým megahitem "Crazy" na kolena celý svět. Letos se na jeho úspěch - i o krapet menší úspěch svého debutu "St. Elsewhere" - pokusili navázat albem "The Odd Couple". Šeptá se, že prý slušně. Co na to ale říká pětice našich redaktorů v makrorecenzi?
Gnarls Barkley - The Odd Couple
© facebook interpreta
Danger Mouse a Cee-Lo aka Gnarls Barkley již dávno nejsou oním zjevením digitální doby, které jako první stanulo na vrcholu britského singlového žebříčku jen na základě počtu stažených kopií debutového singlu "Crazy". Jejich počiny dnes doprovází solidní vlna zájmu a s ní také odjakživa spojená vysoká očekávání. V hlavní recenzi Dan Hájek dospěl k tomu, že albová dvojka Gnarls Barkley "The Odd Couple" v tomto souboji obstála a udělil jí vstřícnou osmičku. Další pětice našich redaktorů byla celkově lehce střízlivější, ale v hodnocení na desku se zásadně nerozcházela - buď osmu potvrdila, nebo sáhla pro známku jen o patro níže.


Tomáš Parkan - Deska, kterou jen tak nenajdete (8/10)
Vztah ke kapele: Znal jsem jen "Grey Album" a hit "Crazy", což není mnoho, ale při psaní Nových desek mě ta jejich muzika velmi zaujala.

O co vlastně jde v muzice? Asi se shodneme, že jde především o nápad. A je to o to lepší, je-li navíc postavený na kvalitním základu. Pánové z dua Gnarls Barkley právě takový nápad měli a daří se jim ho prodávat a rozvíjet již na druhém albu. Na "The Odd Couple", potažmo na Gnarls Barkley jako takových mě fascinuje to spojení starého a moderního - to, že nedokážu rozlišit, kde začíná soul a přehupuje se do hip hopu či kam přesně zaškatulkovat to, co se soulem kombinují. Výrazové prostředky, kterými disponuje zpěvák Cee-Lo Green, jako unikátní barva hlasu či způsob, jakým ho zvládá, pak podtrhují jedinečnost Gnarls Barkley. Co se týče "The Odd Couple", mám pro něj jak slova nezměrné chvály, tak i poněkud kritičtější poznámky. Líbí se mi jeho pestrost, jež se trošku pere právě se zpěvem Greena, majícím tendenci strhávat na sebe veškerou pozornost. Danger Mouse tu opravdu čaruje ať už aranžérsky, nebo produkčně. Pravdou ovšem je, že se mi nepovedlo se plně ztotožnit se všemi písničkami. Například zatímco "Run (I'm A Natural Disaster)" považuji za neskutečnou pecku, tak hned následující "Would Be Killer" je mi vysloveně nepříjemná a přeskakuji ji. Druhá polovina desky pak mohla být o něco málo živější. Tak jako tak je "The Odd Couple" pořád natolik signifikantní deskou, že by neměla nikomu uniknout. Podobnou totiž budete těžko někde hledat.

Ondřej Pravda - Někdy stačí i pouhá pokračování (8/10)
Vztah ke kapele: Debut mě hodně bavil, zdaleka nejen kvůli singlu.

Měl jsem to tak hezky připravené. Chtěl jsem napsat, jak je dvojka Gnarls Barkley až příliš podobná debutu, bez opravdu výraznější skladby, i když pořád s vyrovnanými kousky. Jak je ještě víc retro melancholická, v detailech ještě méně experimentální. Sice díky krátkosti skladeb pořád velmi dobře uplývající, ale nějak ušima protékající. Jenže jak jsem tu desku poslouchal víc a víc (pozn.: ano, to redaktoři dělají, i když si to někteří čtenáři nemyslí), přišlo mi víc a víc správnější, že žádný megahit neblokuje zbytek desky. A ten "zbytek" znamená celou desku dobrých kousků. Emocionální (mimochodem, "emo" kapely by prstíčkem měly hrabat mít něco takového) kousky jako "Who's Gonna Save My Soul", "Open Book" nebo "No Time Soon" dotvrdily rostoucí pocit, že víc melancholie vůbec neškodí. Přitom se jí nepřejíte, vhodně přijdou odvázanější pecky. Prostě tenhle zvláštní pár mi zas sednul, i když rozumím tomu, pokud někdo desku odzívá jako slabšího sourozence debutu - taky jsem to chtěl udělat.

Eva Balaštíková - Ze sedmičky by Gnarls Barkley zvedl skrytý moment překvapení (7/10)
Vztah ke kapele: Oceňuji vtip a odvahu střihnout si cover Duran Duran. Samozřejmě v kostýmech šéfkuchařů skladbu "Hungry Like The Wolf".

Cinká to. Tleská se. Je to hravé, skoro až rozjitřené, dalo by se směle říct. Není to vůbec hloupé. Vychází to právě teď. Rapper a producent, Danger Mouse a Cee-Lo. Přesně. Pro začátek odpovím na klíčovou otázku, která vrtá hlavou vám všem. Ano. Pokud jste byli spokojení s překvapivým debutem "St. Elsewhere", "The Odd Couple" je tu pro vás a vaše přehrávače. Tandem Gnarls Barkley skáče zvysoka a dokáže být opět vším, co vám vaše fantazie nabídne. Temní rytíři "Star Wars" i plecháči od "Čaroděje ze země Oz" si hrají s formou a zvukem a výsledkem je příjemný soul, který s hip hopem nemá téměř už nic společného. S ironickými úšklebky vstávají a při drinku na dobrou noc se vám smějí zlatými zuby do ksichtu. S první společnou deskou a hitem "Crazy" se vyhrabali z undergroundu a teď už jen čekají, jaké další ceny za aktuální pokračování obdrží. Hlavním minusem "The Odd Couple" se staly ničím nenarušená plynulost, stoprocentní poslouchatelnost a jasná předvídatelnost. Z pěkných šatů udělá haute couture nenápadně rušivý knoflík. Ze sedmičky by Gnarls Barkley zvedl skrytý moment překvapení.

Jaromír Koc - Humor za každou cenu? (7/10)
Vztah ke kapele: Deska "St. Elsewhere" mě hodně bavila, nemluvě o doprovodných klipech, ale i ostatních projektech Danger Mouse.

Když jsem slyšel poprvé jejich hit "Crazy", okamžitě mě chytil a nemohl jsem ho dostat z hlavy. Podle toho, jak mám poškrabané jejich CD "St. Elsewhere", svého času rozhodně patřilo k tomu, co jsem si v autě přehrával nejčastěji. I když všechny singly, které po "Crazy" přišly, nedosáhly takových úspěchů, jejich provokativní až úchylné klipy dávaly najevo, že se nám tu zrodilo velmi výjimečné duo. Nová deska se snaží být stejná jako ta předchozí. Líbivá, pestrá, humorná, zábavná... Je tu však jedno velké ale. Prostě Gnarls Barkley sice malinko inovačních prostředků použili, ale už to nefunguje jako dřív. Možná je to dle mého ne zcela dobrým výběrem pilotního singlu v podobě písně "Run" nebo zrovna trh po Gnarls Barkley úpěnlivě nevolá, ale něco mi na nové desce prostě chybí, a to i přesto, že to nedokážu přesně pojmenovat. V každém případě tyhle dva kejklíři opět odvádí velmi dobrou práci, která rozhodně stojí za více než jeden poslech.

Tomáš Tenkrát - Všechno dobrý a víc nic (7/10)
Vztah ke kapele: "St.Elsewhere" bylo určitě jedno z nej alb roku 2006. Myslím, že můžu říct, že je mám rád, kluky dva vystajlovaný.

Nový materiál = na chvíli nová zábava. Ať totiž chcete, či ne, Gnarls Barkley hrají muziku sice skvěle zkomponovanou, ale zároveň tak chytlavou a lehce odhalitelnou, že se jejich desky poměrně rychle ohrávají. U mě to dokonce funguje tak, že hlas mistra Cee-Lo se mi po určité době zprotiví a nemohu ho slyšet ani na pár sekund. Těšil jsem se na "The Odd Couple", užíval jsem si s ní zhruba tři dny téměř pořád a stejně jako s minulou deskou počáteční nadšení rychle opadlo. Novinka je uzrálejší než její předchůdce, netlačí se za každou cenu do hitových poloh, není ani zdaleka tak rádiová. To si však neodporuje s tvrzením, že je zde několik skvělých skladeb. O tom žádná. Jenže jednoduše jsou jiné ve své podstatě. "St. Elsewhere" - nenáročná, "The Odd Couple" - náročnější (pro běžného českého rádiového konzumenta). Ale pokud budete uši používat pozorně, zjistíte, že i přesto, že je zde několik parádních momentů, tak se nejedná o nic světoborného, o nic tak bořícího a šíleně mimo, jako byla minulá deska. Tak šíleně out, až byla in. Ale co, je to dobře šlapající album, s dobrými momenty, na dobrých pár dní. Otázka je, zda vůbec někdo chtěl něco víc...


Album: Gnarls Barkley - The Odd Couple
Průměrné hodnocení: 7,4/10
Celkový čas: 39:07
Skladby: Charity Case, Who's Gonna Save My Soul, Going On, Run (I'm A Natural Disaster), Would Be Killer, Open Book, Whatever, Surprise, No Time Soon, She Knows, Blind Mary, Neighbors, A Little Better


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY