Loni v listopadu uplynulo čtvrtstoletí od chvíle, kdy vyšla nahrávka "Thriller" Michaela Jacksona. Je to v mnoha směrech legendární album - nejčastěji bývá zmiňováno, že jde o nejprodávanější desku všech dob (více si o fenoménu můžete přečíst zde). Hodně se toho napsalo také o revolučním videoklipu k titulní písni "Thriller". Manažeři z vydavatelství Sony BMG se výročí emise "Thrilleru" rozhodli oslavit speciálním CD (vyšlo ovšem až letos v únoru), které kromě remasterované devítky písní obsahuje remixy a nové verze původních tracků. A jelikož i musicserver považuje toto Jacksonovo album za výjimečné, připravili jsme pro vás zvláštní retromakrorecenzi, která, jak doufáme, nebude poslední. Upustili jsme tentokrát od hodnocení - nechť vše podstatné řeknou slova recenzentů.

---

Tomáš Parkan - Album, které dalo světu Krále popu
Vztah k interpretovi: Byly doby, kdy jsem nechápal, co na něm lidi mají, ale po albu "Dangerous" jsem mu zřejmě navždy propadl.

Po několika aférách Michaela Jacksona začala řada novinářů hledat nového Krále popu. Jenže stejně - i po těch letech -, když se řekne toto přízvisko, každý ví, o kom je řeč. Pořád je to Michael Jackson. Desky jako "Bad", "Dangerous" nebo právě "Thriller" mu nikdo neodpáře a díky jeho perfekcionismu patří k tomu nejlepšímu, co kdy v popu vzniklo. Tím chci říct, že v případě nahrávek typu "Thriller" jde už čistě o osobní vnímání. Můj vztah k "Thrilleru" se v průběhu let vyvíjel - od obdivu těch největších hitů "Beat It" či "Billie Jean" až k oblibě těch méně známých věcí, dá-li se ovšem v tomto případě o něčem takovém vůbec mluvit. Začal jsem poznávat zvláštní poezii "Human Nature", sexy chemii "Baby Be Mine" či žánrové přechody "P.Y.T (Pretty Young Thing)". Tím se dostávám k další pozoruhodnosti "Thrilleru" - jeho žánru. Je to funky, r'n'b, soul, rock nebo pop? Těžko říct, ani jeden styl není ten hlavní. To je zkrátka Michael Jackson, a proto se stal Králem popu - vytvořil něco, co nedokázal nikdo před ním ani po něm.

David Věžník - Když se sejdou tři sobi...
Vztah k interpretovi: Michael Jackson? To je ten podivín, který o sobě tvrdí, že je Peter Pan, co vybledl přirozenou cestou? To, že někdy dělal muziku, která stála za poslech, jsem objevil později. O hodně později.

Když potká sob soba, mají radost oba. Když loni Karel Veselý vynesl do nebe Timberlakeovo "FutureSex/LoveSounds" a přirovnal je k "Thrilleru", mohl si koledovat o pětadvacet na holou, ale daleko spíš měl pravdu. Koncept co skladba, to hit nelže a funguje stoprocentně. Jasně, nemusí se člověku líbit všechno, ale tady se to má tak, že tu jednu píseň (dvě), co nemusíte, zastíní osm (sedm) zbylých, ze kterých prostě ucvrkáváte. Znáte to: když se sejdou tři sobi, tak se radost násobí. V tu chvíli je úplně jedno, že ten osmdesátkový feeling z "Wanna Be Startin' Somethin'" neodpáře žádný remaster. Ta píseň je prostě dobrá, a to to nejlepší má pochopitelně ještě přijít. "Beat It" funguje na parties i dneska, o "Billie Jean" nebo titulní skladbě se snad netřeba zmiňovat. Tohle je prostě Pop.

Honza Průša - Podbízivá pop-elnice na hranici kýče
Vztah k interpretovi: I když je mi vlastně ukradený, charisma, které srší z jeho tance a některých písní, platí i na mě.

Od člověka, který vždy poslouchal převážně punk, alternativní hudbu a rock a od popu a tanečních záležitostí dával ruce pryč, se možná očekává pohrdání králem popu a plivání na jeho dílo. Jenže Jackson mi nevadil ani v dobách, kdy jsem svět viděl černobíle. Smát jsem se mu začal až tehdy, když se stal svou vlastní a smutnou karikaturou. Celý "Thriller" jsem se poprvé rozhodl poslechnout někdy před dvěma roky v rámci doplňování si hudebních mezer. A první, co mě překvapilo, byl fakt, že jsem většinu alba znal. A také to (a nerad to přiznávám), že duet s McCartneym "The Girl Is Mine" je objektivně nejslabším místem desky. Jinak ale Quincy Jones dokázal neuvěřitelné - dostat z Jacksona a jeho týmu žánrově pestré a chytlavé skladby a ty zabalit do podbízivé, komerční, popově vlezlé a blejskavé pop-elnice, přičemž se mu podařilo se udržet na hranici kýče (za tu vlezl Jackson až později). Už to by stačilo k obrovskému úspěchu. K tomu jsou tu navíc Jackson jako dokonalý tanečník a showman a také masivní podpora promyšlenými videoklipy. "Thriller" si své místo v dějinách (nejen) popkultury zaslouží, skladby jako "Beat It", "Billie Jean" nebo "Wanna Be Startin' Somethin'" byly skvělé před pětadvaceti lety... a že jim to vydrželo dodnes, svědčí o mnohém.

Eva Balaštíková - Na "Thrilleru" není žádná skladba horší než ostatní
Vztah k interpretovi: Po hudební stránce je Michael Jackson stále jen těžko překonatelný.

Podle jakých kritérií se dá hodnotit kvalita hudební nahrávky? Prodejnost, ohlasy kritiků, počty získaných cen, turné, na která se nedají sehnat lístky, šílející fanoušci. Hodnota estetická a umělecká. Přínos vývoji hudby. Tohle všechno rozporuplná osobnost Michaela Jacksona a jeho cheesy klenotů potvrzuje. Žádná nová fakta se tu teď neobjeví. "Thriller" přežil pro sebe určená osmdesátá léta, oslnil devadesátky, které Jacksona po lidské stránce odrovnaly, a ve své třetí dekádě je bez přestání jednou z nejidentifikovatelnějších hudebních produkcí druhé poloviny dvacátého století. Vytříbená studiová práce a žánrová rozmanitost zakrývá skutečnost, že v dnešní době se devět skladeb hodí rozsahem spíš na materiál velkého EP než na obsah regulérní desky. Psát recenzi z retrospektivního hlediska je dost rozporuplné. Kritik se totiž setkává s několika lety, v tomto případě desítkami let, po které je deska na trhu a je vnímána veřejností. A ta jí přiřadí určitý společenský status. Přesto se za vysoké koncentrace dá do hudby zaposlouchat a vnímat ji bez všech okolních vlivů, jen čistě jako zvukomalebný opus. V téhle situaci jsem si položila základní otázku. Která skladba je jednoduše nejlepší? Odpověď na ni charakterizuje i celé tohle album. Na "Thrilleru" není žádná skladba horší než ostatní. Každá je naprosto jiná a všechny jsou nadprůměrné. A právě to je tím nejlepším důvodem si to album pořídit a poslechnout.

Michal Koch - Fajn deska, ale její fenomenální úspěch stále nechápu
Vztah k interpretovi: Do aktuálního důkladného setkání s "Thrillerem" jsem znal jen hity provařené v rádiích, z čehož mám nejraději "Black Or White" a nejvíc mě prudí "Heal The World".

Nikdy jsem neuvěřitelnou popularitu, která se v osmdesátých letech Michaelu Jacksonovi přihodila, moc nechápal. A často jsem slýchal: "Vždyť vydal 'Thriller'!" A tak jsem se rozhodl využít příležitosti a přijít na kloub tomu, proč zrovna tohle album je nejprodávanější deskou všech dob. Výsledek? Pořád tomu nerozumím. Jistě, je to výtečně nahrané a dobře zazpívané, ale takových alb jsou tuny. Taky lze souhlasit s tím, že je na albu pár skvělých pecek, ze kterých prostě ve své době hity snad být musely ("Billy Jean", "Beat It", "Thriller"). I jako celek je to příjemná popová deska, ale co je na ní tak výjimečného, nechápu. "The Lady In My Life" nudí, "Wanna Be Startin' Somethin'" a "Baby Be Mine" opisují od výše uvedených šlágrů a duet s McCartneym "The Girl Is Mine" nesahá počinu "Say Say Say" vydanému o rok později na Paulově "Pipes Of Peace" ani po kolena. Že by proto, že první složil Jackson sám, kdežto druhou společně s McCartneym? U takhle slavného alba se těžko bránit srovnávání. Postavím-li vedle "Thrilleru" desky, které se též v historii prodaly v mnohamilionových nákladech a které mám opravdu hodně dobře naposlouchané, Jackson prohrává na plné čáře. "Abbey Road", "Dark Side Of The Moon", "Jagged Little Pill" nebo "Automatic For The People" (abych jmenoval alespoň některé) jej strčí do kapsy. Což nic nemění na faktu, že je to příjemná deska. Její fenomenální úspěch ale stále nechápu.

---

Album: Michael Jackson - Thriller
Celkový čas: 42:19
Skladby: Wanna Be Startin' Somethin', Baby Be Mine, The Girl Is Mine, Thriller, Beat It, Billie Jean, Human Nature, P.Y.T. (Pretty Young Thing), The Lady In My Life