Toxique, to je protopyp superskupiny, která by mohla válet instrumentální vymakanosti v klubech pro třicet lidí. Ale nedělají to. Chlapci v čele se zpěvačkou Klárou Vytiskovou si vybrali chytrý pop, což je neméně vznešená ambice, minimálně tedy v Česku. Produkovat takovou hudbu se jim evidentně daří, o nezájmu médií se taktéž nedá mluvit. Emailový rozhovor přinejmenším potvrdil jednu věc - Toxique nemají tendenci tvářit se v interview tvrdě, berou se s nadhledem, rychle nabytá sláva zkušeným muzikantům do hlavy viditelně nestoupla. Nebo ano?

Když se píše o Toxique, nejčastěji je na přetřesu vaše frontwoman. Je to na jednu stranu logické, na druhou taková věc může mít svá rizika. Nebojíte se toho, že se z vás časem může stát Klára Vytisková & The Band? Podobný problém mívali třeba The Doors.

Klára: No jasně, plánuju to co nejdřív, ale nevim, jak to klukům hezky sdělit, že se od léta budeme jmenovat Klára And The Toxique Boyz! (smích)

Je to výhoda, mít v kapele excentrickou krasavici?

Klára: Myslíte Patricka?
Patrick: No počkej, já jsem si vždycky myslel, že působím spíš introvertně...

Myslím samozřejmě Romana Víchu.

Klára: Jo Romana, tak to jednoznačně výhoda je!

Jste v určitém ohledu "superskupina", myšleno co do instrumentálních kvalit jednotlivých členů. Mohli byste pravděpodobně dát dohromady nějakou hyper-technickou, sólisticko-onanistickou skvadru typu Dream Theater. Berete to tak, že hrát chytrý pop je větší výzva? Zvlášť v českých podmínkách?

Roman: Honza (basa) a já umíme jenom ten bum-čvach. Slap a breaky nám nic neříkají, takže nám nezbývá, než se věnovat jen tomu chytrýmu popu.
Patrick: Původně jsme se chtěli věnovat bopu, ale když jsme byli hrát v jazzklubu ve Varech, tak Vilda říká, že dobrý prachy nám dají jedině v Puppu, já mu špatně rozuměl ... no a tak hrajem prostě pop.

Kompromis?

Patrick: To v žádném případě. Je za tím jednoznačný finanční kalkul. Cédéčka jdou v dnešní době hrozně na dračku, takže počítáme, že budem brzo v balíku.
Klára: No jasně, už si mnu ruce na jednu velkou vilu na Vinohradech.

Vaše cesta nahoru připomíná raketový start. Jen krátce přes rok hraní a účast na Eurosongu, to vypadá dobře. Čemu za to vděčíme? Je to koncertní dřina, kontakty do zákulisí showbusinessu nebo fakt, že jste vyplnili tu správnou díru v poptávce na hudebním trhu?

Klára: Zřejmě všechno dohromady! A k tomu ještě fakt, že jsme velcí sympaťáci.
Patrick: Jojo, díry, ty my vyplňovat umíme.

Kterou díru vyplníte dalším albem?

Patrick: Nedávno jsem četl, že si asi milion desek poslední desky Robieho Williamse koupili Číňané. Chystají se to prý rozdrtit a použít do sutě na výrobu silnic. U nás se pořád nedaří dokončit dálnici z Prahy do Hradce, takže pokud to nestihnou do vydání našeho druhého alba, asi to pošlem tam.

V současnosti si dopřáváte koncertní oddych, další vystoupení bude až 6. května (pokud tedy odhlédneme od koncertu z 1. dubna). Čím je dána taková prodleva?

Klára: Asi jsme se moc soustředili na vydání desky a její křest. Ale teď to začneme usilovně řešit a koncerty budou snad už jen přibývat.
Patrick: 27. dubna hrajem v brněnské Flédě v rámci Jazzfestu Brno.

Co mezinárodní ambice?

Klára: Jasně! Už je to na spadnutí, jen čekáme na ten tryskáč od RGM!
Patrick: My bychom chtěli hlavně prorazit v Polsku. Momentálně s Klárou připravujeme písničku, která by tématicky navazovala na "Jožina z bažin".

O angažování hráče na banjo jste neuvažovali?

Patrick: To v žádném případě. Banjo je v českých rádiích zakázaný nástroj a my nejsme ochotni jen tak pro nic za nic riskovat svoji kariéru. I když musím říct, že by to byl hodně progresivní krok.

Kdo z vás umí udělat nejtoxičtější zvuk? Zpívání ve sprše se nepočítá.

Klára: Myslim si, že určitě Vilda a jeho supersynťáky.
Roman: Snad já, ne?

Jaký zvuk konkrétně myslíš?

Roman: Zvuk FX z mého Roland padu.

Eponymní titul desky není moc kreativní. Je pro vás jméno Toxique tak líbezné? Vznikají z toho pak absurdní titulky jako "Toxique pokřtili Toxique".

Klára: Opravdu vznikají? Vyplynulo to přirozeně - další nápis se nám nehodil do grafiky obalu. Navíc v jednoduchosti je krása.
Patrick: Vždyť lidi už tak budou přemýšlet, kdo to jsou ti Toxique, nechtěli jsme, aby se ještě museli trápit tím, proč se deska jmenuje "Manažerik" nebo tak nějak.

Proč na některých fotkách vypadáte jako banda šílených retrofilních glamour anglických gentlemanů?

Klára: Dali jsme na sebe, co se nám líbilo, a tak to vzniklo. Nazvala bych nás spíš partou introvertních úchyláků.

Kde je vaše největší slabina?

Klára: Asi to, že nemáme s klukama moc času zajít společně na pivo.
Patrick: Odkdy piješ pivo???
Klára: Ale to jsou mi teda fóry!

Máte hodně vedlejších projektů, vy dva spolu hrajete na JazzBoat, klavírista působí v mých oblíbených Lanugo a tak bychom mohli pokračovat dlouho. Neužírá to energii samotným Toxique?

Klára: Pravda, ten časovej rozvrh je jednou z našich slabin. Hlavně taky jeden z důvodů, proč se nám dávají termíny na koncerty tak těžko dohromady.
Patrick: Oni to kluci ještě neví, ale já se už se domlouvám s kapelníkama z jejich dalších projektů a oni budou postupně z těch kapel dostávat padáky, až jim nezbude nic jiného, než se naplno věnovat Toxique. Ani to nebylo moc těžké zařídit, všichni jsou na ně stejně nabroušení, že na ten jejich samozřejmě "nejdůležitější projekt ze všech" nemají dost času.

Jak se vám hrálo na Eurosongu? Pražit takovouhle rozdováděnou - horší slovo už mě nenapadlo - hudbu do sedícího publika vypadá, při největším nasazení, jako trapas.

Klára: Publikum je sice hrozně důležité a je to velký zdroj energie, ale když už neni úplně ideální, dokážeme si to s klukama užít i tak. Zdálo se vám to jako trapas?
Patrick: Nás kluky docela rajcovaly ty mažoretky, co s námi tančily u TV baru a tak roztomile třepaly těmi svými mávátky. Kláru jsme zase rajcovali my, však jste všichni viděli, jak se na nás při té choreografii sápala, takže jsme si to do jednoho užili.