Královna Alžběta z jiného úhlu pohledu

02.04.2008 05:00 - Dan Hájek | foto: facebook interpreta

Hudbu k filmu "Elizabeth: The Golden Age" napsala zkušená dvojice Craig Armstrong a AR Rahman. Každý přeci jen ctí jinou linii tvorby v této "branži", výsledek však stojí za slyšení. Melodramatické a pompézní momenty se tu střídají v krátkém sledu a milovníci filmové muziky budou nadšeni.
7/10

Craig Armstrong & AR Rahman - Elizabeth: The Golden Age (soundtrack)

Skladby: Opening, Philip, Now You Grow Dull, Horseriding, Immensities, Bess And Raleigh Dance, Mary's Beheading, End Puddle / Possible Suitors, War / Realisation, Destiny Theme, Smile Lines, Bess To See Throckmorton, Dr. Dee Part 1, Horseback Address, Battle, Love Theme, Divinity Theme, Storm, Walsingham Deathbed, Closing
Vydáno: 12.11.2007
Celkový čas: 48:42
Vydavatel: Universal
Spojit Craiga Armstronga a AR Rahmana byl od producentů výpravného bijáku "Elizabeth: The Golden Age" (u nás uváděného jako "Královna Alžběta: Zlatý věk") velmi dobrý tah. Oba se totiž své kolaborace chopili na výbornou a hudba se tak stala nedílnou součásti celku, kdy pohyblivé obrázky na plátně našly do posledního puntíku promakané pozadí. Nikde nic zbytečně nepřečuhuje a své místo zde mají romantické, ale i pompézně vygradované opusy.

AR Rahman ctí spíše onu klasickou cestu, kdy k filmu vzniká symfonická muzika, kterou dokáže plně protkat emocionálními detaily. Craig Armstrong je v tomto flexibilnější a dokáže spojovat mnoho stylů s velkým nadhledem. Často je vyhledáván i jako producent nebo jako aranžér smyčců. V jeho tvorbě se tak potkávají mistrovské filmové kusy, jako jsou "Romeo & Juliet", "Moulin Rouge" nebo "Love Actually".

"Elizabeth: The Golden Age" jde spíše po rahmanovské linii, i když Craig je uváděn jako hlavní autor. Uslyšíte velmi citlivou výpravu napříč symfonickými ornamenty, které ve filmu působí excelentně a mistrovsky podporují jednotlivé dějové pasáže. Poslech pouze z CD už tak nápaditý bohužel není a může se zdát, že místy sklouzává až do filmové rutiny.

Výsledkem je průměr známek funkčnosti v ději filmu v kompromisu se osamostatněným poslechem v pohodlí domova. Devět ku pěti dává rovných sedm, což je myslím slušný nadstandard v houšti filmové muziky. Armstrong a Rahman však doopravdy odvedli dobrou práci a milovníci si budou libovat.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY