Svěží vítr v české hudbě? Fouká mimo mainstream

24.03.2008 05:00 - Radek Hendrych | foto: facebook interpreta

Šéf si v nedávném vydání rubriky Na okraj zoufal nad stavem tuzemské hudby a nad bědnou úrodou, která z ní minulý rok vzešla. Jako ultrapopař si to může dovolit. Já jsem nejen potěšen, nýbrž i naplněn optimismem a dětským očekáváním hudebního Ježíška, který během roku hned několikrát přijde.
Shogun Tokugawa - Demo
© facebook interpreta
Zastánci podzemnější produkce často platí za nejvěrnější kritiky tuzemské hudební scény. V podobném smyslu se vyjádřil i Honza Balušek ve svém nedávném sloupku. Aby bylo jasno: sice jsem z těch, kdo vymetají kluby pro třicet lidí a při vyslovení "Chinaski" mne popadá děsivě intenzivní dávivý reflex, přesto nemám důvod ke chmurám - situace na českém hudebním kolbišti tomu neodpovídá. Růžový brejle? Hodně stěží.

Nejenže loňská úroda byla skutečně bohatá, dá se z ní číst i určitá slibnost dalšího vývoje. Schisma českých hudebních kolbišť je jedno věčný: stále trpíme deficitem oproti zahraničním muzikantům, nezbývá tedy, než se nejdříve přiblížit na jejich úroveň (proto např. Toxique stačí hrát to, co hrají). Minulý rok byl právě rokem "přibližování se", což výtečně potvrdila stále lepší Thema Eleven, Sunshine nebo čím dál promakanější hitmakeři Eggnoise. Zahraniční náskok se snižuje dramatickou rychlostí, jestli to takhle půjde dál, je se vskutku na co těšit.

Rok 2007 nás navíc obohatil o sakra poctivý chléb z teplé domácí pece, o album "Přítel člověka" skupiny Traband. Skáčkaři zase mohli jásat z alba "Life On Ropes" od Prague Ska Conspiracy stáhnutelném zdarma na jejich website. (Píšu to sem i přesto, že tahle kapela se mnou odmítala komunikovat, když jsem o ní chtěl psát do rubriky Radar, výsledkem čehož je moje neuhasitelná nenávist vůči nim). Rok 2008 odstartoval slibně povedeným "Gorila vs. Architekt" veterána Vladimira518, postindustriální pole zgruntu dobře orají Einleitungszeit dlouho připravovanou novinkou "Die Infektion der Geburt". Děcka v undergroundu (jakkoli je ten pojem občas k smíchu) maj o zábavu docela postaráno.

Jenže bejt popařem bych nechtěl, to je jiná vojna. Tyhle kluci a holky to nemaj v Česku jednoduchý. Honzova námitka k nedostatku tuzemské středněproudé produkce poslouchatelné kvality je chápatelná. Vidíte, že pracujeme s poměrně lacinou kategorizací hudby (pop-nepop), není to ale úplně nelogické: jen reflektujeme spotřebitelský vkus, kde se naprosto totožné škatulkování vyskytuje zpravidla. Jakkoli popařům jejich posluchačský úděl nezávidím, můžu se jejich neštěstí smát. Vystoupíme-li z hlavního proudu (bez revoluce nebo boje - vzkaz všem umanutým anti-disco league magorům), nalezneme totiž spoustu důvodů k radosti a těšení se. Lpěním na vlastním statickém vkusu se jen okrádáme.

A to je fakt škoda, protože nejenže minulý rok byl mimo nejurputnější mainstream plodný, ale další pozoruhodné věci se ještě dají očekávat. Osobně nemůžu dospat vydání dema plzeňských screamo zabijáků Shogun Tokugawa, kteří jsou vítaným zpestřením na poli tvrdé hudby, jež je neúnosně zabordeleno spoustou crossover harampádí. Ve vydání EP taktéž srdečně doufám u dalších plzeňáků Synergy, kteří prezentují přijatelně hyper-technický a přijatelně melodický core. Do studia se odebrali pražští progressive-jazzoví Poetic Filharmony, velmi slibná, lehce psychedelická instrumentální namakárna. O slovo se taktéž hlásí severočeští blackmetal-coreoví Sun Has Gone, písně na novém albu (jež čeká na master) slibují stále více technických vyhrávek, těch pastí na uši, a také čím dál strojovějšího kung-fu bubeníka. Zvědavej jsem taky na nový skladby metalcoreových Ambrosia, minimálně kvůli poměrně dlouhé tvůrčí pauze kapely.

A to pochopitelně zdaleka není vše, znám dokonce i lidi, kteří jsou na kost vydření z Charlie Straight (jejich album má vyjít letos). Nikdo zkrátka není dokonalý. Kapela, která se tituluje "čeští Beatles" v roce 2008? Bože. I přes bublinné excesy ale tuzemská hudební scéna je aktuálně důvodem k optimismu a střízlivému, leč napjatému očekávání. Nemluvě o desítkách kapel, jejichž skladby se válí na Bandzone.cz, jsou plné zajímavých nápadů, ale chybí jim odpovídající produkce. Jo, vždycky může bejt ještě líp; a podle mně začíná. Asi jsem optimista, čekám svůj zasloužený trest. S nahrávkami z českých luhů a hájů roku 2008 to nebude aspoň tak ubíjející proces.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY