Co poslouchá musicserver 11/2008

15.03.2008 05:00 - Pavel Novák | foto: facebook interpreta

Druhou letošní desítku započne rekapitulační kompilace brazilské megahvězdy Ivete Sangalo, zatím poslední počin americké kapely Isis, druhá deska australské skupiny Rogue Traders, písničkářka Chantal Kreviazuk a soundtrack k filmu "Baraka (Odysea Země)".
Co poslouchá musicserver
© facebook interpreta
Seriál "Co poslouchá musicserver" je tu od toho, aby se s vámi naši redaktoři a fotografové podělili o dojmy z alb, která je buď v poslední době zaujala, anebo neodmyslitelně patří do jejich playlistů. Připomeneme si jak desky dávno vydané, jimž se v médiích mnoho prostoru nedostává, tak alba nová, o nichž by ale jinak na musicserveru třeba ani nepadla zmínka. Že mnohdy půjde o velmi pestrou kolekci, je nasnadě. V tomto díle padne řeč o Ivete Sangalo, Isis, Rogue Traders, Chantal Kreviazuk a soundtracku k filmu "Baraka".


Pavel Novák: Ivete Sangalo - Perfil (2008)

Ivete Sangalo - Perfil
Ne každému brazilskému umělci se podaří, aby naplnil jeden z největších světových stadionů Maracanã k prasknutí stejně, jako se to daří zahraničním hvězdám. Na Ivete Sangalo se v roce 2006 přišlo podívat něco kolem šedesáti tisíc fanoušků, což je rozhodně úctyhodné číslo. Zpěvačka, skladatelka, kytaristka, perkusistka, pop, samba, balady - Ivete zvládá všechno. Její živá vystoupení jsou především dávkou neuvěřitelné energie a vezmeme-li v úvahu zpěvaččinu krásu, tak i příjemným pohledem pro pánské oči. Kromě svůdných křivek se ale pyšní především neuvěřitelným, krásně do hluboka zabarveným hlasem, který patří mezi to nejzajímavější v celé latinskoamerické hudbě. Pokud jde o její desku vybraných hitů "Perfil", nelze nedoporučit jedinečné balady "Quando A Chuva Passar" nebo "Deixo", která se na kolekci objeví v živé verzi, stejně jako brazilskou hudbou řízlé hity "Sorte Grande" nebo "Pererê".
Nejlepší skladba: "Quando A Chuva Passar"


Radek Hendrych: Isis - In The Absence Of Truth (2006)

Isis - Panopticon
Isis. A co dál? V jednom z minulých vydání CPM jsem mluvil o svojí lásce k týhle kapele, která vzešla z alba "Panopticon". Jako by nebylo už o čem mluvit, protože láska je definitivní, žádný další náhledy, natož pak kritiku, nepřipouští. Jakoby otroctví, anebo fakticky. Připouštím všechny možnosti. Album "In The Absence Of Truth" je dramaticky méně metal a dramaticky (ještě) více Tool. Jenže ne vykradačsky. Jde o sdílení cesty nalezený nezávisle a v obou případech oprávněně a pochopitelně. Jak jsem si u Isis zvykl, je i tahle deska bez chyby. Docela příjemná práce mimochodem, rejpat se v desce a hledat, co asi tak pochválit nejvíc. Tool jsou aether, údiv a totální vyjevení pramenící z doširoka otevřenejch třetích očí, Isis jsou básnickej pláč nad tím, co je svět. Tudíž naprosto to samý co Tool, jenže jinak. Líp? Tak odvážnej nejsem. Fakta však hovořej jasně. "Dulcinea" je drtivou interpretací Dona Quijota ne v konvenčním smyslu: tohle je písnička inspirovaná literárním dílem. Nic proti tomu, vznešenost synergie dvou krásnejch umění se nedá (nemá) popřít, jenže cennější než referát je vhození do vody - a plav si. Já z týhle písně vím, jak to mezi Quijotem a Dulcineou bylo. Možná si to sugeruju a jsem strašně neobjektivní, což opravdu musí štvát fanoušky Vampire Weekend, tý ubohý mrzkosti, kterou jsem rozsekal na prach v recenzi. Isis jsou jedna z kapel, díky kterejm necítím pražádnou potřebu argumentovat. Jestliže se dá mluvit o současným světě takhle kvalitně, nepotřebuju řešit kompromisy. "In The Absence Of Truth" je řečí o největším zápase člověka. Co jsme ve světě bez nároku na jednu pravdu, na jednotící princip? Jak se máme cítit&chovat? Kde hledat smysl? Texty písní leccos objasňují, bez nároku na jiskřičku optimistického ozdravení vlastního pobytu na Zemi. Nic veselýho, přesto poklad.
Nejlepší skladba: "Dulcinea"


Honza Balušek: Rogue Traders - Here Come The Drums (2005)

Rogue Traders - Here Come The Drums
Druhé album australské kapely Rogue Traders přineslo do jejich řad nejen zpěvačku Natalii Bassingthwaighte, ale našlo si cestu i do britských žebříčků a taky ke mně. Nehrají nic komplikovaného, ale jejich mix taneční hudby, rockových kytar a ženského vokálu je přesně ta hudba, která vyvolá dobrou náladu a i v temném počítačovém koutku o samotě přivodí dojem rozjeté party. Jejich největší hit "Voodoo Child" (z desky vyšlo celkem pět singlů) se dokonce později probojoval i do finále třetí sezóny britského sci-fi seriálu "Doctor Who", v němž jinak písničky místo nemají, epizoda se totiž jmenovala stejně jako deska. A ačkoli se většina alba žene dopředu rychlostí blesku, uzavírá ji krásná balada "Casting Aside", v níž prim hraje mužský vokál. Holt povedená party deska i s dojezdem, a to vše během pár desítek minut.
Nejlepší skladby: "Way To Go", "Casting Aside"


Tomáš Parkan: Chantal Kreviazuk - What If It All Means Something (2002)

Chantal Kreviazuk - What If It All Means Something
Kanadská zpěvačka a pianistka se skotsko-ukrajinskými kořeny Chantal Kreviazuk je u nás známá pouze jako interpretka hitu "Leaving On A Jet Plane" z filmu "Armageddon". Její "klasická" vlastní tvorba k nám, bohužel, nedoputovala. Přitom je to trošku s podivem - mnoha lidem se líbí album "Under My Skin" od Avril Lavigne, ale o desce "What If It All Means Something", která byla slyšitelně jakýmsi předobrazem, nikdo neví. Chantal Kreviazuk na tomto albu plně rozvinula svůj hitový potenciál, který svým způsobem kontrastuje s relativně nekomerčním stylem. Ačkoli Američané nazývají její hudbu jako adult contemporary (oni pod to schovávají kde co), ve skutečnosti se pohybuje někde na rozmezí klavírního folku, písničkářství a popu a je často srovnávána se Sarah McLachlan. Jistě ne neprávem, ale kolik dokáže vložit McLachlan do písniček emocí, tolik do nich dokáže vložit Kreviazuk energie. Ta jako by proudila přes její prsty, klaviaturu a reproduktory přímo k posluchači a dohromady s výborným melodickým základem a samozřejmě dobrým zpěvem dělá z "What If It All Means Something" velmi silné album. A malá perlička na závěr - podpůrné vokály na téhle desce zpívá v té době už poměrně známá Michelle Branch.
Nejlepší skladby: "Weight Of The World", "Miss April"


Dan Hájek: Různí - Baraka (O.S.T.) (1993)

Různí - Baraka (O.S.T.)
Film "Baraka" u nás uváděný s podtitulem "Odysea Země" mě v době své premiéry zcela uhranul. Někteří zastánci však dvojici tvůrců (Ron Fricke a Mark Magidson) vyčítali, že zkopírovali nápad z trilogie Godfreye Reggia ("Koyaanisqatsi", "Powaqqatsi", "Naqoyqatsi"). Příběh naší planety v obrazech doplňuje úžasná muzika, kterou převážně napsal Michael Stearns. Michael zde spojuje táhlé ambientní kompozice s etnickými prvky a snaží se vyjít vstříc klasickému formátu filmové hudby. Kromě jeho autorských opusů se na doprovodném cédéčku dočkáte i skladeb od Dead Can Dance (ti přispěli hned dvěma kousky, na CD je však pouze mrazivá "The Host Of Seraphim"), Anugama & Sebastiano, Inkuyo nebo seskupení Monks Of The Dip Tse Chok Ling Monastery. Soundtrack funguje i bez pohyblivých obrázků, dohromady ale vytváří geniální celek. Pokud tento disk stále sháníte do své sbírky, doporučuji sáhnout po jeho remasterované edici, na které naleznete bonus track "Opening / Nepal Morning", v kterém na flétnu hraje Kohachiro Miyata (vydavatelství Milan jej vydalo v roce 2005 v rámci vlastních pětadvacátých narozenin v sérii "Silver Screen").
Nejlepší skladby: Michael Stearns - Organics / Mantra, Dead Can Dance - The Host Of Seraphim




DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY