V roce 1983 vznikla v jihovýchodní části Finska Karelii kapela, která představovala základ dnešní Värttiny. Původní sbor se skládal z patnáctičlenné dívčí pěvecké sekce a dalších šesti muzikantů (akustická kytara, flétna, basa, akordeon, saxofon, housle) a přehrával původní kareliánský folklor. V této sestavě stihli natočit dvě alba - "Värttinä" (1987) a "Musta Lindu" (1989), pak došlo k zásadní proměně. Sbor jako takový se v roce 1990 rozpadl, většina z muzikantů šla dál svou cestou, název Värttinä s sebou odnesli čtyři kmenové zpěvačky (Sari & Mari Kaasinen, Janne Lappalainen a Kirsi Kähkönen), které k sobě přibraly špičkové muzikanty ze sfér finského rocku a tak byl vytvořen základ dnešního stylu kapely. Kloubení prvků ugro-finského folkloru s nefolklorními nástroji a aranžemi se ukázalo být jako poměrně nosné, což koneckonců potvrdil úspěch dalších dvou desek. Vysoká prodejnost "Oi dai" (1991) přinesla Värttině platinovou desku, následující "Seleniko" (1992) otevřela brány světovému úspěchu (nejvíce v oblastech Severní Ameriky, v Evropě především ve státech Beneluxu), skupina začala sjíždět evropské, posléze celosvětové etnické festivaly. V roce 1994 přišlo na řadu o stupeň rockovější album "Aitara", které rozšířilo slávu kapely především po americkém území, dostalo zde dokonce cenu nejlepšího současného alba world music ("Best Contemporary World Music Album", od Národní asociace nezávislých ditributorů). Následovala další dvě alba "Kokko" (1996) a "Vihma" (1998), nedlouho na to Värttinä zavítala i do ČR, svým krátkým, ale uchvacujícím a divácky velmi úspěšným vystoupením na E.T. Jamu 99 jen dokázala, že celosvětový úspěch jí nenáleží neprávem. Slíbili, že se k nám ještě vrátí, a tak se i stane, v neděli 22. října v pražském divadle Archa zakončí své světové turné k čerstvému letošnímu albu "Ilmatar" (Bohyně vzduchu).

"Ilmatar" pokračuje v tom, co načala přechozí dvě alba, jeho zdrojem jsou staré skandinávské mýty (příběhy bojovníků, válečníků, námořníků...), které byly přepsány z run na kamenných deskách do knižní alfabetické podoby. Värttinä nazývá tyto písně "runo songs" či "runos", způsob jejich přednesu - tzv. "styl Kalevala " dodržuje stejná pravidla, na kterých je založen poetický jazyk mýtů. "Ilmatar" představuje ohromný skok kupředu v pojetí aranží a ve využití jednotlivých nástrojů, jeho celkový duch je o něco tišší, pomalejší, zadumanější, nejž jsme zvyklí z dřívějších (zvláště raných) desek. Stále dominují dámské unisono čtyřhlasy (od r. 1998: Susan Aho , Mari Kaasinen, Kirsi Kähkönen, Rikka Timonen), na jejichž ječáku byly zejména první desky postavené, mnohem větší slovo však dostávají ostatní muzikanti (saxofon, akordeon, housle, kytara, basa, bicí), album je vyzrálejší, zvukově jednotné, co do aranží velmi pestré (neobvykle působí např. hluboký mužský zpěv kytaristy Antto Varila ve skladbě "Aijo"), povětstná divokost a energie už nevyzařuje explicitně, z prvního plánu, je ukryta kdesi hlouběji ve spodnějších vrstvách. Až ambientní plochy se plynně prolínají s melodickými a ostrými rytmy, houslové party navozují víc než balkánské vlivy (které se tradičně Värttině připisují) atmosféru irských potemnělých hospod.

Pro podrobnější informace o novém albu, celkové diskografii, či biografii Värttiny doporučuji jejich domovské stránky v angličtině. Na nedělní koncert v divadle Archa můžete využít časově omezené akce "Šťastné dny s Värttinou" pořádající agentury 10:15 Promotion, která ve středu (17.) a čtvrtek (18.) poskytuje 130.- Kč slevu na lístky, v běžných předprodejích Ticketpro je během těchto dnů seženete za 350.-Kč. Na shledanou v Arše!