Festival Prague Music Weekend dostal ránu, když na poslední chvíli odřekla účast jedna z hlavních hvězd. Electronic Day se pak povedl hlavně zásluhou Apparata, naopak Ellen Allien moc nepřekvapila. A k tomu se ukázalo několik českých DJs. Nějak tak vypadal páteční V9kend - čekalo se víc.
© MySpace.com Začíná to být bludný kruh. Festival Prague Music Weekend měl být monstr akcí s velkými jmény, ale v tichosti se z něj stal jen vlažný odvar, který prošuměl; snaha se však cení. Trochu to připomnělo i poslední dva ročníky
Summer Of Love, protože ve výsledku z V9kendu byly udělány tři drobné večery a poslední podpásovkou bylo odřeknutí Daddyho G z
Massive Attack. Pro mě osobně zůstal jasným tahounem jen páteční
Electronic Day, který lákal na berlínskou dvojici
Apparat a
Ellen Allien. Párty však nezačala úplně dobře, protože o start se postarala dvojice
Subsist, kteří naservírovali minimalistický set, který postrádal výraznější energii. Když už se začalo něco výraznějšího dít, utopili to zvukovým breakem, jímž si skoro podřezali větev.
© MySpace.com Pořadatelé vsadili sice na dobrovolné vstupné,
Abaton se však plnil pomalu.
Joshek měl už přeci jen kotel plnější a podařilo se mu jej i dobře rozpohybovat. Sázel vypečené electro a předpokládám, že nejenom mě potěšil peckou "Kittin Is High"
Miss Kittin z její nové desky "BatBox" nebo útržky z placky
"Why Not?!" Alter Ego. Jeho vyhrazená hodinka měla spád a natěšené fandy připravila na
Apparata. Pokud však někdo čekal, že vsadí čistě na tracky z poslední desky
"Walls", byl na omylu. I když kompletně přepracovaná kompozice "Fractales" z něj přeci jen v závěru tohoto jediného živého bloku zazněla.
© Dan Hájek / musicserver.cz Apparat se totiž vrátil do svých
raving years a už od počátku to do obecenstva hustil na plný pecky. Nevynechal ani provařené hymny z épéčka "Berlin, Montreal, Tel Aviv (Selected Live Recordings)" nebo ochutnávky z dřívější tvorby. Vyhrával si s ruchovými plochami, které chvílemi drtily ušní bubínky na maximum, a vše na sebe navazovalo s dokonalou přesností. Byla to propracovaná porce muziky, kterou právě on umí takto dobře naservírovat. Pokud bych porovnal jeho berlínské
vystoupení s bubeníkem a vokalistou Razem Oharou nebo společný live set s
Ellen Allien ("Orchestra Of Bubbles") na loňském
Summer Of Love, řekl bych, že to bylo to nejlepší, co jsem slyšel.
© Dan Hájek / musicserver.cz O to složitější pozici pak měla jeho kámoška Ellen, kterou
Apparat uvítal jejich klasickým objetím. Její dýdžejský set však byl spíše zklamáním, tedy hlavně zkraje, kdy jela v kolejích minimalu a přišlo mi, že hledala nějakou nosnou linii. Její nová deska ("Sol") by měla vyjít v létě, ale
Ellen Allien z ní v Abatonu nic nepředstavila. Naštěstí v druhé půlce se jí začalo dařit a publikum se chytlo. Udělala tak poctivý kus práce pro následovníka, tím bylo domácí eso
Home. Ten vsadil na rytmicky výraznější electro a chvílemi usínající tancechtivce opět probudil k životu. Pro mě to byl však onen moment, kdy jsem
Abaton opustil, a vynechal Weki DJs, kteří program zakončovali.
Z tohoto festivalového večera jsem si odnesl fajn požitky, a to hlavně díky
Apparatovi.
V9kend měl dobrou ideu, ale nějakým záhadným způsobem z toho všeho zbylo torzo, které lákalo jen na pár zvučných jmen, což je škoda. Netroufnu si ani říct, zda bude nějaký následovník.
Apparat,
Ellen Allien,
Abaton, Praha, 29.2.2008